Nevylučujeme, že se vrátíme do podzemí, říká lékař nemocnice v Izjumu

Prázdnými ulicemi, které obklopují vybombardované a vyhořelé domy, občas projede auto, cyklista, projde chodec. Před vchodem do kina si několik lidí vybírá v krabicích oblečení. Je to pomoc od lidí ze západní Ukrajiny, vysvětluje Olha Tkačevová na centrálním náměstí východoukrajinského Izjumu. Téměř dva měsíce po jeho osvobození od ruských okupačních sil zůstává situace ve městě obtížná. Těžce poničená nemocnice nevylučuje, že kvůli zimě bude muset pacienty ošetřovat zase ve sklepě. "Zima bude tvrdá, ale lidé se pomalu vracejí. Za dva měsíce přišlo zpět na 4000 lidí," řekl starosta Valerij Marčenko.

Postupně se začínají otevírat první obchody se základním zbožím, lékárny a banky. Funguje opět pošta. V současné době žije v Izjumu podle starosty 20.000 lidí, před válkou byl domovem pro zhruba 46.000 Ukrajinců. Asi tisícovka jich nepřežila boje a ruskou okupaci, uvádí Marčenko a poznamenává, že tato bilance zatím není oficiální, neboť vyšetřování nedávných tragických událostí pokračuje. Část lidí podle něj zahynula při ostřelování a v
bojích, část kvůli nedostatku lékařské péče za ruské okupace.

Ruská invazní vojska toto strategicky významné město asi dvě hodiny jízdy východně od Charkova obsadila na jaře po několikatýdenních těžkých bojích. Izjum se nachází nedaleko Doněcké oblasti a jeho obsazení bylo součástí ruské snahy odříznout ukrajinské jednotky na východě Ukrajiny od zbytku země. "Naši čtvrť ostřelovali z minometů, děl, pálili na nás (rakety) Grad, Smerč, všechno možné," říká devětapadesátiletý Volodymyr Radionov a dodává, že jeho dům boje těžce poničily.

Ve městě zůstal i během ruské okupace. "Neměli jsme elektřinu, nic. Pro vodu jsme chodili k sousedům," dodává a vzpomíná na své obavy z možných těžkých bojů během ukrajinské protiofenzivy. "Rusové vyhlásili celodenní zákaz vycházení. A pak jednu noc odešli bez boje," líčí. Ukrajinští vojáci Izjum osvobodili kolem 10. září při bleskové protiofenzivě v Charkovské oblasti.

O něco později přišly z Izjumu zprávy o nálezu hromadného pohřebiště v nedalekém borovém lese. Úřady z něj exhumovaly ostatky zhruba 450 lidí, většinou civilistů. Řada z nich podle dřívějších informací ukrajinské správy nesla známky násilné smrti nebo mučení. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj obvinil ruské síly z válečných zločinů. Moskva, tak jako při jiných obviněních, vše popřela. Agentura AP nicméně na základě svého vyšetřování dospěla k závěru, že mučení bylo během půlroční ruské okupace Izjumu běžnou praxí.

● AP: V Izjumu bylo mučení vojáků i civilistů během ruské okupace běžné
● U Izjumu se podle Zelenského našla další dvě masová pohřebiště
● Exhumace v Izjumu skončily, ukrajinské úřady nalezly 447 těl
● Ukrajinci dosud z pohřebiště u Izjumu exhumovali 436 těl, 30 neslo známky mučení
● Lipavský vyzval kvůli Izjumu k ustavení zvláštního tribunálu
● Válka na Ukrajině, 205. den (16. září)
● V hromadných hrobech v Izjumu leží hlavně civilisté, část byla mučena
● V Izjumu se po odchodu ruských vojáků našlo pohřebiště s 440 těly

Dnes je hromadné pohřebiště prázdné. Provizorní hroby zůstaly po exhumaci ostatků odkryté, od chodníků je oddělují úřední pásky. V některých lze zahlédnout rakve. Příbuzné během bojů ztratila také šedesátiletá Tkačevová. Trosky jednoho několikapatrového domu zavalily švagrovou a neteř, říká. Obyvatelé domu se ve sklepě podle ní ukrývali před ostřelováním a poté, co dům zasáhla střela, je zasypaly sutiny. "Umřeli," konstatuje smutně.

V izjumské nemocnici se snažili lidem pomáhat po celou dobu bojů i okupace, ačkoliv tam nakonec zůstal jen jeden lékař s několika zdravotníky a technickým personálem. "Když to začalo, bylo nás hodně. Potom se každý rozhodoval, jestli zůstat nebo odejít," řekl traumatolog Jurij Kuzněcov. Když se situace vyhrotila, začalo podle něj přibývat pacientů, mnozí měli zranění po explozích. V jednu chvíli v nemocnici zůstávali dva lékaři, nakonec zbyl on sám.

"Přicházelo hodně lidí. Sám bych jim nepomohl, byla to práce celého týmu," zdůrazňuje roli kolegů z dalších profesí. Pracovali přitom v nepředstavitelných podmínkách. "Nemohli jsme lidem poskytovat pomoc v poničených patrech nemocnice, tak jsme je ošetřovali ve sklepě. Podzemní prostory byly nejbezpečnějším místem," vzpomíná Kuzněcov, podle něhož pracovníci ve sklepení vytvořili operační sál i lůžkové oddělení.

Od března do září hospitalizovali přibližně 700 lidí, někteří měli zranění způsobená explozemi, další onemocněli například zápalem plic kvůli tomu, že se před ostřelováním ukrývali v chladných sklepích. "Ambulantně jsme ošetřovali denně kolem 80 až 100 lidí," řekl dvaapadesátiletý lékař.

Nyní zařízení přijímá pacienty v přízemí, kde je teplo, čisto a několik dní tam už mají také nová okna, která nahradila ta rozbitá. Ale v dalším patře nemocnice stále panuje chlad a část je zdevastovaná. "Tady byl operační sál," konstatuje Kuzněcov uprostřed střepů, trosek a poničených zdí. "Hlavní problém je teď zima. Potřebujeme topení. Nevylučujeme, že pokud budou tuhé mrazy, tak se budeme muset vrátit do podzemí," řekl lékař. V podzemí je sice chladno, ale teplota je tam aspoň víceméně stabilní. Nemocnice proto nyní shání hlavně elektrická topná tělesa.

Studené počasí panuje ve městě už nyní. Hloučky lidí lze vidět hlavně na místech, kde je třeba něco řešit. "Přišel jsem kvůli materiálu na opravu domu," vysvětluje před provizorní budovou radnice Radionov. Původní budova městské správy je totiž těžce poničená, stejně jako okolní domy. Před kinem leží na zemi papírové krabice se starším oblečením, které podle místních poslali obyvatelé západní Ukrajiny. "Mám šest psů a osm koček. Opustili je lidé, kteří odsud odešli. Vzala jsem si jich tolik, kolik jsem mohla. Ale potřebuju pro ně krmivo, je drahé," svěřuje se nad krabicemi Tkačevová, zatímco si bere džíny pro manžela.

Skupina lidí mezitím postává také před nedalekou bankou. "Přišel jsem odblokovat platební kartu. Přestala fungovat, nevím proč," říká osmadvacetiletý Oleksij Nošenko, podle něhož se pobočka finančního ústavu otevřela zhruba před týdnem. "Není tady práce, ale potřebujeme ji," shoduje se s šestačtyřicetiletým Serhijem Buhajenkem a poznamenávají, že jim pomáhají humanitární organizace.

"Jedním z hlavních problémů je centrální vytápění ve výškových budovách. Z dvaceti producentů tepla funguje nyní jen osm. Vytápění můžeme zahájit pro maximálně 70 ze zhruba 200 budov," říká starosta zdevastovaného města. Zničených je kvůli ruské invazi na 80 procent domů, dodává. Hlavní práce na obnově podle něj mohou začít na jaře, nyní se město snaží zabezpečit alespoň okna nebo střechy, aby lidé mohli přežít zimu. V přibližně 90 procentech města už fungují dodávky elektřiny, plynu a vody, poznamenává Marčenko.

Napravit škody napáchané ruskou agresí bude podle starosty trvat dlouho. "Domnívám se, že bude trvat roky, než se budeme moci vrátit k životu, jaký tady byl před válkou. Budeme potřebovat vládní i mezinárodní pomoc, není to v silách regionální správy," řekl Marčenko.

Volodymyr Radionov mezitím vypráví, jak se mu stýská po vnucích, kteří s rodiči odjeli nedlouho po začátku ruské invaze do bezpečnějších částí Ukrajiny. Teď je s nimi alespoň v kontaktu. Během ruské okupace však musel chodit lovit mobilní signál na místní kopec. "Jednou jsem se odtamtud vrátil a zhruba dvacet minut potom ho zasáhlo silné ostřelování, přiletěly uragany. Zabily řadu lidí," řekl o útoku raketami Uragan. Rusové přitom podle něj po příchodu do města lidem tvrdili, že je osvobozují. "Osvobodili nás od rodin, dětí, možnosti komunikace, od elektřiny, plynu," poznamenal trpce.