Americký expert Kagan: Proč by se nemělo s Ruskem vyjednávat

Vojenský expert Frederick W. Kagan, vedoucí pracovník think-tanku American Enterprise Institute (AEI) a ředitel jeho Projektu kritických hrozeb (The Critical Threats Project), napsal pro tento projekt článek, ve kterém předkládá důvody, proč by se za současné situace v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou nemělo s kremelským vedením vyjednávat.

Jednání nemohou ukončit ruskou válku proti Ukrajině, mohou ji pouze pozastavit. Obnovení ruské invaze v únoru 2022 po osmi letech smrtícího "příměří" po prvních ruských invazích v roce 2014 ukazuje, že ruský prezident Vladimir Putin si nedá pokoj, dokud nedobude Kyjev. Odpor Ukrajiny proti invazi v letošním roce ukazuje, že Ukrajinci se jen tak nevzdají. Konflikt je neřešitelný, dokud bude v Kremlu vládnout putinismus. Vyjednávání tuto skutečnost nezmění. Mohou pouze vytvořit podmínky, z nichž Putin nebo jeho nástupce bude uvažovat o obnovení útoku na nezávislost Ukrajiny. Než začneme tlačit na Ukrajinu, aby požádala Rusko o rozhovory, musíme prozkoumat podmínky, které by Ukrajina mohla Rusku nabídnout, nebezpečí, která by nabídka těchto podmínek znamenala, a hlavně pravděpodobnost, že by je Putin přijal.

Když Putin v únoru znovu vtrhl na Ukrajinu, měl už Krym a části Doněcké a Luhanské oblasti a nikdo mu je reálně nemohl vzít. To mu však nestačilo. Nabídnout mu návrat do situace, která je pro něj natolik neuspokojivá, že zahájil masivní invazi, aby ji změnil, není ústupová cesta, která by mu zachránila tvář. Představte si Putina, jak sedí na jednom konci dlouhého stolu a hrdě oznamuje ruskému lidu, že za cenu více než 100.000 mrtvých a raněných Rusů a devíti či více měsíců ekonomické devastace si zajistil... téměř přesně to, co měl předtím. Ne, Putin si tím tvář nezachová. Pravděpodobně by se s takovým výsledkem smířil, kdyby to vyžadovala situace na bojišti, ale nikdy to nebude považovat za atraktivní východisko. Opakované odmítání Kremlu byť jen uvažovat o jednání v tomto směru je dostatečným důkazem tohoto závěru.

Aby Putin mohl upřímně ospravedlnit, že souhlasí s menšími než maximalistickými cíli, musel by prokázat velké zisky - zisky měřené v desítkách tisíc kilometrů čtverečních nového ukrajinského území trvale připojeného k Rusku. Není zdaleka jasné, zda by i to přijal jako základ pro jakýkoli trvalý mír. Západ však musí být upřímný sám k sobě a ke svému lidu, stejně jako k Ukrajincům. Cenou za to, že "dostaneme Putina k jednacímu stolu" s frontovými liniemi v konfiguraci vzdáleně podobné té, v níž se nacházejí nyní, se bude s velkou pravděpodobností rovnat tomu, že mu přislíbíme obrovské rozlohy ukrajinského území, nikoli drobné změny v diplomatickém jazyce točícím se kolem toho, co - jak už ukázal - považuje za nedostatečné.

Je také důležité připomenout, že během takzvaného "příměří" mezi lety 2014 a 2022 palba nikdy neustala. Ruské síly po celé toto období vedly neustálé vojenské útoky na ukrajinské pozice a Putin využíval ruskou vojenskou přítomnost na Ukrajině jako páku k nátlaku na Kyjev, požadování dalších ústupků a vrážení klínů do ukrajinské politiky a společnosti a mezi Ukrajinu a Západ.

Diskuse o tom, že je žádoucí, aby Ukrajina vyjednávala z pozice síly, když teď její síly vítězí, vycházejí z mylného předpokladu. Ukrajina osvobodila téměř polovinu území, kterého se Rusko zmocnilo od obnovení své invaze v únoru 2022 - to znamená, že Rusko má stále více než polovinu jejího území, které nelegálně okupuje. Ukrajina má v tomto konfliktu dynamiku, ale zatím ne převahu. Její vyjednávací pozice je silnější, než byla v době, kdy ruské síly postupovaly na další kritická města a oblasti, ale zatím není natolik silná, aby vytvořila dobré podmínky jako východisko pro vyjednávání.

Zastánci rozhovorů musí mít jasno v dalším klíčovém bodě - jednání v této fázi konfliktu nepřinesou další ruské územní ústupky. Putin oznámil formální připojení rozsáhlých oblastí Ukrajiny, které nemá pod kontrolou, k Rusku. Mohl by souhlasit s příměřím, které by neformálně akceptovalo, že Ukrajina může tyto oblasti mít, ale nebude souhlasit s příměřím, které by vyžadovalo, aby se dobrovolně stáhl z území, o nichž prohlásil, že jsou nyní součástí Ruska. Ne v této fázi války, kdy přicházejí ruské posily a Západ se řítí do mrazivé zimy, která, jak Putin doufá, zlomí jeho vůli nadále podporovat Ukrajinu. Putinovo jednání ukazuje, že zatím nevěří, že tuto válku prohrál, že ji prohraje, nebo dokonce že se mu nepodaří získat bojem další území. Ruské síly se naní dokonce nyní snaží o obnovenou ofenzivu v Doněcké oblasti. Za těchto podmínek Putin neudělá ústupek, který mu bude připadat naprosto ponižující, tím, že by odvolal ohlášené anexe nebo stáhl své jednotky z oblastí, které v současnosti kontrolují. Příměří nyní v nejlepším případě zmrazí linie tam, kde jsou.

Tato úvaha je nesmírně důležitá, protože Putinovy síly i po úspěších Ukrajiny v západní části Chersonské oblasti stále okupují strategicky důležité oblasti. Rusko stále kontroluje Záporožskou jadernou elektrárnu - největší jadernou elektrárnu v Evropě a hlavní zdroj ukrajinské energie, který v nezodpovědných rukou Rusů zároveň představuje rostoucí nebezpečí pro životní prostředí. Stále kontroluje životně důležité centrum Melitopol, město, které leží na základních komunikačních trasách z Ruska na východě k dolnímu toku Dněpru na západě a z Ukrajinou ovládané Záporožské oblasti na severu ke Krymu na jihu. Pokud si Rusko Melitopol ponechá, vytvoří z něj rozsáhlou předsunutou základnu, z níž bude moci v budoucnu zahájit invazi s cílem dobýt kritická ukrajinská města Záporoží a Dnipro a případně znovu překročit řeku Dněpr a ohrozit tak celou Ukrajinu. Současné linie ponechávají téměř veškerý ukrajinský průmysl těžby a zpracování nerostných surovin v ruských rukou. Tato odvětví, soustředěná na východě kolem měst Doněck a Luhansk s životně důležitými dopravními a zpracovatelskými tepnami vedoucími přes Mariupol, tvořila značnou část ukrajinské ekonomiky před rokem 2014. Jejich předáním Rusku hrozí, že se Ukrajina stane trvalým hospodářským košem závislým na dlouhodobé pomoci mezinárodního společenství. Nejde jen o různá ukrajinská území kdesi na východě. Jsou to oblasti, které musí Ukrajina získat zpět, aby přežila jako nezávislý stát čelící neustálé hrozbě obnovení ruské agrese.

Navíc ani odevzdání těchto území by válku neukončilo. Putin nenapadl Ukrajinu, aby získal území. Vpadl tam proto, že odmítá myšlenku nezávislého ukrajinského státu nebo ukrajinského národa. Zaútočil, protože odmítá tolerovat vládu v Kyjevě, která by nebyla pod faktickou kontrolou Ruska. Tyto myšlenky zabudoval do hloubi své ideologie a nehodlá je odstranit. Putin se nikdy nepřestane snažit získat zpět kontrolu nad Ukrajinou těmi či oněmi prostředky. Ani Ukrajina, ani Západ nemohou Putinovy ambice změnit - musí tedy vytvořit realitu, v níž i Putin pochopí, že je nesmí prosazovat válkou, a v níž nebude schopen pokračovat v boji, i kdyby chtěl.

Jak může taková realita nastat? Západ by měl pomoci Ukrajině osvobodit oblasti, které jsou strategicky důležité pro její bezpečnost a ekonomickou prosperitu, a potom vybudovat ukrajinskou armádu a ekonomiku na takové úrovni, aby odrazovala od budoucích ruských invazí. Moskva bude i nadále využívat prostředky, které nejsou invazí, aby podkopávala prozápadní ukrajinské vlády a donutila Ukrajince vzdát se nezávislosti. Úspěch Ukrajiny a Západu spočívá v tom, že se tato horká válka změní ve válku studenou za podmínek, které Ukrajině ponechají dostatek sil, aby ji přežila a nakonec vyhrála. 

Zastánci vyjednávání by nyní mohli tvrdit, že právě to dělají. Svůj okamžik však odhadli špatně. Zmrazení konfliktu tam, kde je nyní, vybízí k dřívějšímu obnovení ruské invaze a silně podkopává schopnost Ukrajiny zvítězit buď v obnovené horké válce, nebo v nové studené válce.

Umožnit Rusku, aby si ponechalo některé nebo všechny oblasti, které má v současné době v držení, také odsuzuje miliony Ukrajinců k pokračujícím snahám Kremlu o jejich rusifikaci, o identifikaci, mučení a zabíjení lidí, kteří stále vyjadřují věrnost Kyjevu, o únosy ukrajinských dětí a jejich násilnou adopci ruskými rodinami a o pokračování etnických čistek, které Putin provádí, aby zlikvidoval ukrajinskou národní identitu všude, kde může.

Současné linie tedy nejsou ani obhajitelné, ani přijatelné. Ukrajina musí pokračovat a Západ musí Kyjevu pomoci vytvořit v terénu dlouhodobě udržitelné podmínky. Ukrajina musí nejprve v terénu nastolit vojenské podmínky, které potřebuje k přežití, a teprve potom se s podporou svých partnerů obrátit na Rusko, aby tyto podmínky kodifikovalo v diplomatické dohodě.