Ukrajinska pravda: Ženy padlých vojáků vytvořily komunitu a pomáhají si
█ CENZOR.CZ █ středa 25.01.2023, 11:39
Alina Karnauchovová na archivním snímku s manželem Serhijem, který padl v bojích s ruskými okupanty.
Po smrti svých manželů ve válce vytvořilo pět ukrajinských žen komunitu, kterou pojmenovaly "Jsme spolu". Slouží ke komunikaci a vzájemné podpoře. Tyto válečné vdovy se dříve neznaly, spojil je zármutek, který z nich udělal blízké přítelkyně, píše list Ukrajinska pravda. Skupina se podle něj postupně rozšířila o manželky dalších padlých vojáků a nyní čítá asi 400 žen.
Svitlana Povarová má 7. září narozeniny. Loni 7. září se dozvěděla, že její muž Semen padnul v boji. Zahynul o tři dny dříve u vesnice Pavlivka v Doněcké oblasti na východě země. Povarová se pro jeho pozůstatky vydala sama. Pohřbili ho v Bojarce v Kyjevské oblasti, kde rodina žije, popisuje Ukrajinska pravda.
Svitlana a Semen se potkali v roce 2003, jí bylo 22 a jemu 18 let. Ona studovala Kyjevskou národní univerzitu Tarase Ševčenka a on právě do metropole přijel. Předtím žil v dětském domově a studoval v Záporoží. "Když jsme se seznámili, byl takové dítě ulice. Ale přesto byl vzdělaný a sečtělý. Mluvil se mnou o [Erichovi Mariovi] Remarquovi. Říkala jsem si: 'To jako vážně?!'," vzpomíná Povarová.
"Nebyli jsme typický pár. Oba jsme byli velmi temperamentní. Chodili jsme spolu, rozešli jsme se, pak jsme se dali zase dohromady, potom si vzali jiné lidi," popsala listu žena s tím, že po šesti letech se znovu setkali. Oba tehdy sloužili v ukrajinské armádě. Nejprve ji zahlédl v Kosťantynivce na Donbasu a napsal jí. O pár dní později se sešli ve městě Volnovacha a za měsíc se v Mariupolu vzali, popisuje list.
Pár se usadil v Bojarce, odkud spolu jezdili po celé Ukrajině. Pořídili si rovněž dvě děti, kterým je dnes 17 a 12 let. Loni 24. února, kdy na Ukrajinu vtrhla ruská armáda a útočila rovněž na Kyjev, manželé odvezli děti a další členy rodiny pryč. Sami se přihlásili do vojenské služby. Svitlanu odmítli, Semen sloužil postupně v Kyjevě, Vyšhorodu a Černobylu. Později ho vyslali do Doněcké oblasti, píše Ukrajinska pravda.
Koncem srpna se po dvou týdnech mlčení ozval a řekl, že za několik dní ho stáhnou z frontové linie. Pak nastalo dalších několik dní ticha. Sedmého září měla Povarová narozeniny. Byla si jistá, že její manžel najde způsob, jak jí popřát. "Věděla jsem, že si to nenechá ujít. A taky ne," řekla a dodala, že na rozdíl od rodin pohřešovaných vojáků ho aspoň mohli pohřbít. "Alespoň to víme," dodala.
Listu zároveň popsala, jak moc měl rád děti. Když podle ní vyzvedával dceru ze školky, děti k němu přibíhaly a žádaly ho, aby jim vyprávěl pohádku. Příběhy vyprávěl i své ženě - a když byla příležitost, tak někdy i v nočních telefonátech během služby v armádě. Povarová si je v jednu chvíli začala nahrávat a dnes je poslouchá, byť je to bolestivé, píše deník, který popsal i příběhy dalších čtyř válečných vdov.
Nejprve spolu na platformě Telegram začaly komunikovat Alina Karnauchovová a Teťana Vacenková-Bondarjevová, jejich manželé padli jen několik dní po sobě. Ženy se do té doby neznaly, ale jejich cesty se zkřížily v on-line dobrovolnické komunitě. "Začaly jsme si psát, navzájem jsme se podporovaly. Protože při takové ztrátě se zdá, že vám nikdo nerozumí. Cítíte se zbyteční, opuštění," popisuje Karnauchovová.
Pak vytvořily uzavřenou skupinu na facebooku, do níž mohou jen manželky padlých vojáků, píše web. Komunita se začala rozrůstat a nyní je v ní na 400 žen. "Nehledaly jsme je. Jde o to, že ženy z našeho okolí se jedna po druhé stávají vdovami," říká Alina. "Když se do skupiny přidávají nová děvčata, říkám jim: 'Teď už nejste samy, jsme spolu'," vysvětluje Vacenková-Bondarjevová název komunity. Její zakladatelky se přitom shodují, že ženy ve skupině navzájem rozumí svému zármutku jako nikdo jiný.
Na síti spolu komunikují, vzájemně se podporují, sdílejí třeba kontakty na psychology, kteří jim pomáhají vyrovnat se se ztrátou. Důležitou oblastí je právní podpora, některé členky jsou právničky a radí ostatním, jak dát dohromady dokumenty, aby dostaly od státu peníze, což je podle Ukrajinské pravdy dlouhý a náročný proces. Ty, které žijí ve stejných městech, se setkávají i osobně a povídají si.
Skupina má zároveň pravidla - komunikace je nezbytná v ukrajinštině, zakázána je reklama nebo diskuze o náboženských tématech. Důležité je přijímat navzájem své odlišnosti a nikoho nepoučovat, píše server, podle něhož by ženy také chtěly pomoci dětem obětí nebo organizovat odpočinkové aktivity pro ženy, aby se rozptýlily.
Zorganizovaly mezitím novoroční dárky pro děti padlých obránců. Této iniciativě se za svého života věnoval už od roku 2014 manžel Oksany Borkunové Volodymyr Huňko. Ona se rozhodla v jeho práci pokračovat. Začala vybírat peníze pro 25 rodin, ale zareagovalo tolik lidí, že dárky dostalo 300 dětí a 222 žen, píše Ukrajinska pravda.
Svitlana Povarová má 7. září narozeniny. Loni 7. září se dozvěděla, že její muž Semen padnul v boji. Zahynul o tři dny dříve u vesnice Pavlivka v Doněcké oblasti na východě země. Povarová se pro jeho pozůstatky vydala sama. Pohřbili ho v Bojarce v Kyjevské oblasti, kde rodina žije, popisuje Ukrajinska pravda.
Svitlana a Semen se potkali v roce 2003, jí bylo 22 a jemu 18 let. Ona studovala Kyjevskou národní univerzitu Tarase Ševčenka a on právě do metropole přijel. Předtím žil v dětském domově a studoval v Záporoží. "Když jsme se seznámili, byl takové dítě ulice. Ale přesto byl vzdělaný a sečtělý. Mluvil se mnou o [Erichovi Mariovi] Remarquovi. Říkala jsem si: 'To jako vážně?!'," vzpomíná Povarová.
"Nebyli jsme typický pár. Oba jsme byli velmi temperamentní. Chodili jsme spolu, rozešli jsme se, pak jsme se dali zase dohromady, potom si vzali jiné lidi," popsala listu žena s tím, že po šesti letech se znovu setkali. Oba tehdy sloužili v ukrajinské armádě. Nejprve ji zahlédl v Kosťantynivce na Donbasu a napsal jí. O pár dní později se sešli ve městě Volnovacha a za měsíc se v Mariupolu vzali, popisuje list.
Pár se usadil v Bojarce, odkud spolu jezdili po celé Ukrajině. Pořídili si rovněž dvě děti, kterým je dnes 17 a 12 let. Loni 24. února, kdy na Ukrajinu vtrhla ruská armáda a útočila rovněž na Kyjev, manželé odvezli děti a další členy rodiny pryč. Sami se přihlásili do vojenské služby. Svitlanu odmítli, Semen sloužil postupně v Kyjevě, Vyšhorodu a Černobylu. Později ho vyslali do Doněcké oblasti, píše Ukrajinska pravda.
Koncem srpna se po dvou týdnech mlčení ozval a řekl, že za několik dní ho stáhnou z frontové linie. Pak nastalo dalších několik dní ticha. Sedmého září měla Povarová narozeniny. Byla si jistá, že její manžel najde způsob, jak jí popřát. "Věděla jsem, že si to nenechá ujít. A taky ne," řekla a dodala, že na rozdíl od rodin pohřešovaných vojáků ho aspoň mohli pohřbít. "Alespoň to víme," dodala.
Listu zároveň popsala, jak moc měl rád děti. Když podle ní vyzvedával dceru ze školky, děti k němu přibíhaly a žádaly ho, aby jim vyprávěl pohádku. Příběhy vyprávěl i své ženě - a když byla příležitost, tak někdy i v nočních telefonátech během služby v armádě. Povarová si je v jednu chvíli začala nahrávat a dnes je poslouchá, byť je to bolestivé, píše deník, který popsal i příběhy dalších čtyř válečných vdov.
Nejprve spolu na platformě Telegram začaly komunikovat Alina Karnauchovová a Teťana Vacenková-Bondarjevová, jejich manželé padli jen několik dní po sobě. Ženy se do té doby neznaly, ale jejich cesty se zkřížily v on-line dobrovolnické komunitě. "Začaly jsme si psát, navzájem jsme se podporovaly. Protože při takové ztrátě se zdá, že vám nikdo nerozumí. Cítíte se zbyteční, opuštění," popisuje Karnauchovová.
Pak vytvořily uzavřenou skupinu na facebooku, do níž mohou jen manželky padlých vojáků, píše web. Komunita se začala rozrůstat a nyní je v ní na 400 žen. "Nehledaly jsme je. Jde o to, že ženy z našeho okolí se jedna po druhé stávají vdovami," říká Alina. "Když se do skupiny přidávají nová děvčata, říkám jim: 'Teď už nejste samy, jsme spolu'," vysvětluje Vacenková-Bondarjevová název komunity. Její zakladatelky se přitom shodují, že ženy ve skupině navzájem rozumí svému zármutku jako nikdo jiný.
Na síti spolu komunikují, vzájemně se podporují, sdílejí třeba kontakty na psychology, kteří jim pomáhají vyrovnat se se ztrátou. Důležitou oblastí je právní podpora, některé členky jsou právničky a radí ostatním, jak dát dohromady dokumenty, aby dostaly od státu peníze, což je podle Ukrajinské pravdy dlouhý a náročný proces. Ty, které žijí ve stejných městech, se setkávají i osobně a povídají si.
Skupina má zároveň pravidla - komunikace je nezbytná v ukrajinštině, zakázána je reklama nebo diskuze o náboženských tématech. Důležité je přijímat navzájem své odlišnosti a nikoho nepoučovat, píše server, podle něhož by ženy také chtěly pomoci dětem obětí nebo organizovat odpočinkové aktivity pro ženy, aby se rozptýlily.
Zorganizovaly mezitím novoroční dárky pro děti padlých obránců. Této iniciativě se za svého života věnoval už od roku 2014 manžel Oksany Borkunové Volodymyr Huňko. Ona se rozhodla v jeho práci pokračovat. Začala vybírat peníze pro 25 rodin, ale zareagovalo tolik lidí, že dárky dostalo 300 dětí a 222 žen, píše Ukrajinska pravda.
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK
