Problémy s pochováváním zabitých vojáků jsou i na Ukrajině, píše tisk
█ CENZOR.CZ █ úterý 31.01.2023, 11:02
Pohřeb tří ukrajinských vojáků, kteří padli v prvních dnech války proti ruským okupantům, ve Lvově.
Ačkoliv válka Ruska proti Ukrajině pokračuje devátým rokem - počítáno od jara 2014, kdy Rusko anektovalo ukrajinský poloostrov Krym a vyvolalo povstání separatistů na východě Ukrajiny - problémy s pochováváním zabitých ukrajinských vojáků přetrvávají, upozornil dnes na svém webu list Ukrajinska pravda.
Armádě se nedostává chladicích vozů pro převoz zabitých vojáků, chybí místa v márnicích, problémy bývají s obstaráváním uniforem a vlajek na pohřeb. Péče o hroby mnohdy spočívá jen na postarších rodičích zabitých vojáků, napsal deník v článku, ve kterém zachytil "několik skutečných a někdy děsivých příběhů o problémech s vojenskými pohřby, které vyžadují okamžité a systematické řešení".
První voják ze 130. praporu domobrany z Kyjeva byl zabit v třetí den války, po ruské invazi z loňského 24. února. "Byl dva týdny v márnici, protože v té době nebyl ještě stanoven postup, kdo má koho informovat, a tak jeho žena neobdržela úmrtní oznámení," vzpomíná bývalá důstojnice praporu Iryna Serhjejevová. Téměř devět měsíců přebírala těla vojáků, vystavovala úmrtní listy a posílala je příbuzným. Čelila desítkám situací, "které způsobují bolest, hněv a nepochopení zároveň".
Postup stanoví, že tělo je evakuováno z bojiště na bezpečné místo. Prapor informuje vojenský komisariát o úmrtí a ten následně informuje příbuzné. Tělo je mezitím převezeno do nejbližší márnice a pak do márnice vojenské nemocnice v určeném městě, kde zástupce vojenského komisariátu pomáhá příbuzným vyřídit všechny dokumenty a organizuje pohřeb.
Na cestě k řádnému pohřbu bývá první překážkou nemožnost odnést tělo z bojiště. Například těla vojáků zabitých na začátku války v Charkovské oblasti se podařilo získat až po osvobození tohoto území. Dokud však není tělo a dokud není identifikováno, je daná osoba považována za nezvěstnou. Pozůstalí nemohou čerpat výhody a dávky.
Vojenský komisariát je obecně hlavním článkem při pohřbívání vojáka. Kromě toho, že zaplatí pohřeb, věnce, kříž a v případě potřeby zajistí čestnou stráž atd., musí jeho zaměstnanci o smrti vojáka osobně informovat příbuzné a pomoci jim s vyřízením všech dokumentů. Vzhledem k tomu, že ne všichni vojáci jsou registrováni u vojenského komisariátu, se komisariát někdy snaží nemít nic společného s jejich pohřby.
Podle protokolu by jednotka neměla informovat o smrti vojáka příbuzné, protože neví, jak na takovou zprávu zareagují. Iryně se jednou stalo, že starší ženě, kterou telefonicky vyrozuměli o smrti syna, se udělalo špatně a skončila na jednotce intenzivní péče. "Také je hrozné, když se příbuzní dozvědí o smrti z facebooku," dodává Iryna. Do takové situace se bohužel nedávno dostala matka bývalého politického vězně Hennadije Afanasjeva, který byl zabit u Bilohorivky v Luhanské oblasti.
Problém bývá také s identifikací mrtvých. Testy DNA občas trvají i měsíce a často chybí místo v márnicích. Loni na jaře se u Irpině našlo ohořelé tělo vojáka z Irynina praporu. Jednotka si byla identitou jistá, ale musela počkat na výsledky testů. Zatímco armáda pátrala po biologickém otci, se kterým mrtvý nikdy neudržoval vztah, mrtvý byl pochován jako neznámý voják. Exhumace bude možná až za rok.
Problém bývá i s uniformou a vlajkou pro pohřeb. Jednou kvůli nedostatku polních stejnokrojů přezdívaných "pixely" dostala Iryna pro mrtvého korejskou zimní uniformu. Někdy bývají uniformy neúplné, anebo chybějí boty, které nestačí ani živým.
Nejakutnější problém ale představuje nedostatek chladírenských vozů pro převoz těl. V létě nelze bez "ledničky" dopravit tělo z Charkova do 500 kilometrů vzdáleného Kyjeva.
Iryna jednou musela doručit tělo z Charkova do Mykolajivské oblasti na jihu země. Vhodná auta chyběla, a tak informovala příbuzné zesnulého, že tělo dostanou v uzavřené rakvi. V reakci se dozvěděla, že matka neviděla syna už celý rok a celá vesnice se chce rozloučit s mrtvým tak, jak je zvykem - v otevřené rakvi.
Když se přes osobní známé nakonec podařilo sehnat auto s chladírenským přívěsem, měl na boku velký nápis inzerující mražená kuřata, ryby i "čerstvé maso". Nakonec se ale podařilo do vsi dopravit otevřenou rakev s mrtvým vojákem.
"Zpočátku bylo na hřbitově vše v pořádku. Když tu ale začali kopat deset hrobů najednou, sesunula se půda," říkají Mykola a Natalija Baranovovi na jednom z kyjevských hřbitovů u hrobu svého syna Oleksandra, zabitého při obraně Severodoněcka. Desítky vojenských hrobů v okolí se doslova propadly. Ale vhodných míst pro hroby v oblastech, kde se koná hodně vojenských pohřbů, rychle ubývá.
Problémy se vyskytují i na dalších kyjevských hřbitovech "a vláda se na nic nezmůže", spílá jí jedna z pozůstalých.
V poslední květnový den, kdy ukrajinská armáda ještě bránila Severodoněck, parlament schválil zákon, který počítá s vybudováním Národního vojenského hřbitova. S přemístěním zabitých vojáků z jiných hřbitovů se zatím nepočítá. Zákon ani nestanoví, kde by se hřbitov měl nacházet. Uvažuje se o Lysé hoře v Kyjevě, což je ale přírodní rezervace, a tak jednání pokračují.
Armádě se nedostává chladicích vozů pro převoz zabitých vojáků, chybí místa v márnicích, problémy bývají s obstaráváním uniforem a vlajek na pohřeb. Péče o hroby mnohdy spočívá jen na postarších rodičích zabitých vojáků, napsal deník v článku, ve kterém zachytil "několik skutečných a někdy děsivých příběhů o problémech s vojenskými pohřby, které vyžadují okamžité a systematické řešení".
První voják ze 130. praporu domobrany z Kyjeva byl zabit v třetí den války, po ruské invazi z loňského 24. února. "Byl dva týdny v márnici, protože v té době nebyl ještě stanoven postup, kdo má koho informovat, a tak jeho žena neobdržela úmrtní oznámení," vzpomíná bývalá důstojnice praporu Iryna Serhjejevová. Téměř devět měsíců přebírala těla vojáků, vystavovala úmrtní listy a posílala je příbuzným. Čelila desítkám situací, "které způsobují bolest, hněv a nepochopení zároveň".
Postup stanoví, že tělo je evakuováno z bojiště na bezpečné místo. Prapor informuje vojenský komisariát o úmrtí a ten následně informuje příbuzné. Tělo je mezitím převezeno do nejbližší márnice a pak do márnice vojenské nemocnice v určeném městě, kde zástupce vojenského komisariátu pomáhá příbuzným vyřídit všechny dokumenty a organizuje pohřeb.
Na cestě k řádnému pohřbu bývá první překážkou nemožnost odnést tělo z bojiště. Například těla vojáků zabitých na začátku války v Charkovské oblasti se podařilo získat až po osvobození tohoto území. Dokud však není tělo a dokud není identifikováno, je daná osoba považována za nezvěstnou. Pozůstalí nemohou čerpat výhody a dávky.
Vojenský komisariát je obecně hlavním článkem při pohřbívání vojáka. Kromě toho, že zaplatí pohřeb, věnce, kříž a v případě potřeby zajistí čestnou stráž atd., musí jeho zaměstnanci o smrti vojáka osobně informovat příbuzné a pomoci jim s vyřízením všech dokumentů. Vzhledem k tomu, že ne všichni vojáci jsou registrováni u vojenského komisariátu, se komisariát někdy snaží nemít nic společného s jejich pohřby.
Podle protokolu by jednotka neměla informovat o smrti vojáka příbuzné, protože neví, jak na takovou zprávu zareagují. Iryně se jednou stalo, že starší ženě, kterou telefonicky vyrozuměli o smrti syna, se udělalo špatně a skončila na jednotce intenzivní péče. "Také je hrozné, když se příbuzní dozvědí o smrti z facebooku," dodává Iryna. Do takové situace se bohužel nedávno dostala matka bývalého politického vězně Hennadije Afanasjeva, který byl zabit u Bilohorivky v Luhanské oblasti.
Problém bývá také s identifikací mrtvých. Testy DNA občas trvají i měsíce a často chybí místo v márnicích. Loni na jaře se u Irpině našlo ohořelé tělo vojáka z Irynina praporu. Jednotka si byla identitou jistá, ale musela počkat na výsledky testů. Zatímco armáda pátrala po biologickém otci, se kterým mrtvý nikdy neudržoval vztah, mrtvý byl pochován jako neznámý voják. Exhumace bude možná až za rok.
Problém bývá i s uniformou a vlajkou pro pohřeb. Jednou kvůli nedostatku polních stejnokrojů přezdívaných "pixely" dostala Iryna pro mrtvého korejskou zimní uniformu. Někdy bývají uniformy neúplné, anebo chybějí boty, které nestačí ani živým.
Nejakutnější problém ale představuje nedostatek chladírenských vozů pro převoz těl. V létě nelze bez "ledničky" dopravit tělo z Charkova do 500 kilometrů vzdáleného Kyjeva.
Iryna jednou musela doručit tělo z Charkova do Mykolajivské oblasti na jihu země. Vhodná auta chyběla, a tak informovala příbuzné zesnulého, že tělo dostanou v uzavřené rakvi. V reakci se dozvěděla, že matka neviděla syna už celý rok a celá vesnice se chce rozloučit s mrtvým tak, jak je zvykem - v otevřené rakvi.
Když se přes osobní známé nakonec podařilo sehnat auto s chladírenským přívěsem, měl na boku velký nápis inzerující mražená kuřata, ryby i "čerstvé maso". Nakonec se ale podařilo do vsi dopravit otevřenou rakev s mrtvým vojákem.
"Zpočátku bylo na hřbitově vše v pořádku. Když tu ale začali kopat deset hrobů najednou, sesunula se půda," říkají Mykola a Natalija Baranovovi na jednom z kyjevských hřbitovů u hrobu svého syna Oleksandra, zabitého při obraně Severodoněcka. Desítky vojenských hrobů v okolí se doslova propadly. Ale vhodných míst pro hroby v oblastech, kde se koná hodně vojenských pohřbů, rychle ubývá.
Problémy se vyskytují i na dalších kyjevských hřbitovech "a vláda se na nic nezmůže", spílá jí jedna z pozůstalých.
V poslední květnový den, kdy ukrajinská armáda ještě bránila Severodoněck, parlament schválil zákon, který počítá s vybudováním Národního vojenského hřbitova. S přemístěním zabitých vojáků z jiných hřbitovů se zatím nepočítá. Zákon ani nestanoví, kde by se hřbitov měl nacházet. Uvažuje se o Lysé hoře v Kyjevě, což je ale přírodní rezervace, a tak jednání pokračují.
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK
