Snažíme se zlidštit statistiky, říká šéfka webu, jenž připomíná padlé Ukrajince

Ukrajinské webové stránky Platforma paměti Memorial přibližují konkrétní osudy lidí, jejichž životy si vyžádala ruská invaze na Ukrajinu. Ta začala loni 24. února a podle odhadů připravila o život desetitisíce vojáků a civilistů. Chceme zlidštit hrozná čísla - říci, že neumírají statistické cifry, ale skuteční lidé se sny a nadějemi, které se nikdy nesplní, uvedla šéfredaktorka projektu Anastasija Abramecová. V současné době je podle ní na webu kolem 2000 nekrologů padlých ukrajinských vojáků a zabitých civilistů, včetně dětí.

"Artem Kornijčuk. Jeden rok a sedm měsíců. Kryvyj Rih," stojí v jednom z nich a doprovází ho černobílý snímek usmívajícího se chlapce. Po rozkliknutí odkazu se u Artemova jména objeví datum 16. prosince 2022. Tedy den, kdy v Kryvém Rihu zahynul. "Ruská raketa proměnila celý vchod, kde byl byt jeho rodiny, v trosky. Artemko s mámou Ljudmilou zahynuli okamžitě. Jeho táta, třicetiletý Oleksandr, zemřel v nemocnici," uvádí web, podle něhož z rodiny přežil jen sedmiletý Artemův bratr Maksym, jenž byl u babičky.

"Po zahájení plnohodnotné ruské invaze odjela Ljudmila se syny do Polska, zatímco Oleksandr zůstal v Kryvém Rihu. Synům bylo po tátovi hodně smutno. Toto období bylo těžké i pro Oleksandra. V srpnu se rodina znovu shledala," uvádí dále nekrolog, kde příbuzní rodiny rovněž zmiňují, že Kornijčukovi vždy při leteckém poplachu chodili do krytu. "Nechápeme, proč tehdy zůstali v bytě," uvedl strýc otce rodiny Jaroslav Kornijčuk.

Arina Kravčenková. Tři roky. Izjum. Její život podle webu ukončilo ruské ostřelování. "Devátého března 2022 byla zabita také téměř celá její rodina: máma i táta, dva starší bratři ve věku 10 a 14 let, babička a šestadevadesátiletá prababička. Jako zázrakem přežil jen dědeček," píše se v nekrologu, podle něhož se Arina s rodinou před ostřelováním schovala v krytu v domě, kde bydleli její prarodiče. "Malou Arinu pohřbili ve společném hrobě s bratry a rodiči," podotýká mimo jiné nekrolog.

Venedykt Vasylkov, 17 let, Mariupol...

"Příběhů dětí jsme už nasbírali více než sto. A to je na této práci pro mě nejhorší," svěřila se Abramecová. Osudy zabitých dětí se jí dotýkají obzvláště. "Možná proto, že jsem mámou šestiletého chlapce a vůbec si neumím představit, jak se cítí rodiče, kteří přišli o děti," vypráví Abramecová, která upozorňuje i na osudy seniorů.

"Na Ukrajině jsou stále velmi nízké penze a naši důchodci si nemohou užívat odpočinku jako třeba Evropané. Když jsem byla v zahraničí, dívala jsem se na tamní penzisty se sklenkami vína na pobřeží a představovala si, že to tak bude i u těch našich," vypráví jednatřicetiletá žurnalistka a dodává, že poté, co na Ukrajinu vpadla ruská vojska, život tamních seniorů se stal nesnesitelným. "Je pro ně těžší odejít, mají velký strach z neznámého a nemají finanční polštář. Často se tak stávají oběťmi ostřelování. Jejich životy končí ve strachu a mezi troskami," popisuje. Zároveň zdůrazňuje, že nerada někoho vyzdvihuje a že cílem projektu je zachovat památku všech obětí ruské invaze.

Kolik lidí zahynulo ve válce, kterou loni Moskva na Ukrajině rozpoutala, nikdo přesně neví. Odhady mluví o desetitisících mrtvých mezi civilisty i vojáky. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) k polovině letošního února potvrdil téměř 7200 zabitých ukrajinských civilistů včetně více než 430 dětí. Ukrajinské úřady uvádějí o něco vyšší počty a všichni upozorňují, že skutečná bilance bude pravděpodobně výrazně vyšší, protože v mnoha regionech pokračují boje a na Ruskem okupovaných územích není možné zjistit všechny zabité. Ukrajinská armáda počty padlých vojáků nezveřejňuje.

Platforma paměti Memorial připomíná zatím podle její šéfky osudy zhruba dvou tisícovek obětí ruské vojenské agrese. "Celkově je v databázi mnohem více jmen, ale nejsou to konečné údaje," říká Abramecová, jejíž tým každý den publikuje několik dalších nekrologů, aby postupně upozornil na každou oběť. "Naším cílem je radikální odklon od sovětské praxe pomníků bezejmenným vojákům. Naši vojáci mají jména a naše civilní oběti by neměly být zapomenuty," přibližuje novinářka.

Tým pracující na projektu, který založila ukrajinská mediální agentura Abo a jehož fungování podle jeho šéfky umožňují především granty, používá při shromažďování informací o padlých Ukrajincích několik metod. Jednou z nich je, že příbuzní oběti vyplní formuláře na webu, vysvětluje Abramecová a dodává, že informace pak procházejí dvojím ověřováním. Podklady pro některé nekrology podle ní tým získává také v terénu nebo s příbuznými obětí komunikuje telefonicky, případně si s nimi píše. "Našimi partnery jsou některá média a využíváme jejich práce, abychom příbuzné obětí netraumatizovali stejnými otázkami, které jim už byly položeny," podotýká.

Nekrology, které organizace zveřejňuje také v angličtině na twiteru, jsou poměrně krátké. "Snažíme se ale vyprávět o člověku v různých společenských rolích, nejen o okolnostech smrti. Vyprávíme, čím se zabýval, jak odpočíval, jaký byl jeho přínos pro společnost, o čem snil," přibližuje novinářka a upozorňuje, že nekrology jsou jen částí práce asi dvacetičlenného týmu. Ten mimo jiné píše články pro ukrajinská i zahraniční média, jako jsou Ukrajinska pravda nebo Rádio Svoboda, a pracuje na dokumentárních filmech, jejichž protagonisty jsou příbuzní obětí.

"Je důležité mluvit nejen o mrtvých, ale také o tisících Ukrajincích, kteří zažili ztrátu a musí s ní žít. My všichni bychom se měli naučit je správně vnímat a podporovat. Toto trauma bude v ukrajinské společnosti desítky let," domnívá se vedoucí projektu. Ten si podle ní klade za úkol shromáždit co nejvíce příběhů obětí ruské invaze, fungovat jako databáze pro novináře, lidskoprávní aktivisty nebo dokumentaristy, přispívat k veřejné diskusi a hledat optimální možnosti pro vybudování silné instituce národní paměti.