Někdy je klid pár dní, jindy zní sirény několikrát za den, říká Ukrajinka

Válečnou zimu v západoukrajinském Lvově přežívá kolem 150.000 vnitřních uprchlíků včetně mnoha dětí.

Loni v noci na 24. února vzbudila Ukrajinku Svitlanu, která tehdy žila ve Lvově, její známá z Ameriky. Zavolala jí ve 4:30 a říkala: Ukrajinu bombardují! "Říkala mi, ať vezmu děti a utečeme. Nejdřív jsem Ukrajinu nechtěla opustit, pak jsem se ale rozhodla odjet do České republiky," řekla Svitlana v rozhovoru s ČTK. Teď už je i s dětmi zase zpátky ve Lvově na západě Ukrajiny, kde je podle ní situace klidnější, nicméně i tady se často i několikrát denně rozezní sirény varující před raketovým útokem.

"Život v mé zemi se za poslední rok zásadně změnil. V očích lidí je vidět bolest, zoufalství a smutek. Nikdo neví, co bude zítra. Zvýšily se ceny, množství lidí zůstalo bez práce. I přesto ale všichni věří ukrajinské armádě. A ve vítězství Ukrajiny," říká 43letá Svitlana. V České republice zůstala se svými dvěma dětmi do konce loňského léta. "V létě mi připadalo, že válka brzy skončí, tak jsme se vrátili na Ukrajinu. Navíc jsme se měli kam vrátit, mnoho lidí takovou možnost nemá, protože jejich domovy byly zničeny," dodává Ukrajinka, která je loutkoherečkou.

Stejně jako v mnoha dalších částech Ukrajiny i ve Lvově nyní fungují dodávky elektřiny v určitém střídavém režimu. „Elektřina, a tím pádem i světlo, se vypíná na čtyři hodiny denně a čtyři hodiny v noci. Někdy nemáme světlo až osm hodin. Když rakety zasáhnou elektrickou infrastrukturu, funguje elektřina jen několik hodin denně," popisuje. I když se vyskytly problémy a odstávky, vodu zatím doma mají. Protože mají kamna a dům si vytápějí sami, mají i teplo. Lidé, kteří mají doma ústřední topení, jsou ale v době bez elektřiny i bez tepla. Ve Lvově přitom v posledních dnech sněžilo a teploty se pohybovaly často pod bodem mrazu. Ve městě funguje veřejná doprava stejně jako dřív a obchody jsou rovněž otevřené, zavírají je jen v případě raketového útoku, přibližuje Ukrajinka situaci ve svém rodném městě.

"Pokud jde o nálety, je to různé. Někdy je klid hned několik dní, jindy slyšíme sirény několikrát za den. To se běžíme schovat do krytu," říká Svitlana. "Lidé si zvyknou na všechno. I na sirény a vypnutá světla. Snažíme se žít dál, i když to není jako dřív. Lidé si ale navzájem velmi pomáhají," dodává. Jak to zvládají její děti? Prý se nebojí, protože ona sama se snaží nepanikařit.

Jak říká, její rodina žije ze dne na den, protože se nic nedá plánovat. Navzdory válce se ale Svitlana snaží stále pracovat jako dřív. A nejinak tomu bylo, i když bydlela společně s dětmi několik měsíců v České republice. "Čeští přátelé nás hodně podporovali. Hráli jsme divadlo. Moje známá kreslila obrazy a prodávala je a peníze z představení i prodaných kreseb jsem dostala já, abych je mohla poslat na pomoc ukrajinské armádě," uvedla Ukrajinka.

V hraní loutkového divadla pro děti pokračuje Svitlana i na Ukrajině. Divadlo rovněž pořádá charitativní představení pro děti vnitřních uprchlíků, kteří přišli o své domovy. "Chodím také do dobrovolnického centra, kde pleteme maskovací sítě, které potřebují naši vojáci na zakrytí techniky a automobilů," vypráví Svitlana. Z její rodiny zatím do války nikdo povolán nebyl, jak ale říká, je to jen otázka času. Mnoho kolegů z divadla však bojuje. Například ředitel odešel na frontu hned v prvních dnech, byl vážně raněn a nyní slouží ve Lvově.

"Osobně si nemyslím, že válka skončí brzy. Ale že bude Ukrajina svobodná, je jisté," říká s tím, že by chtěla zároveň poděkovat Čechům za pomoc, kterou její zemi poskytují. "Pro vás to také není jednoduché, tato válka zasáhla úplně všechny. Na vaši laskavost ale budu vzpomínat celý život," uzavírá Svitlana.