Ruský zběh Mišov poskytl rozhovor BBC

Vojenský zběh Dmitrij Mišov, který po svých a s batůžkem na zádech uprchl z Ruska, poskytl britské BBC rozhovor, v němž vykreslil obraz ruské armády, která trpí velkými ztrátami a má nízkou morálku.

Šestadvacetiletý poručík ruského letectva se vydal litevským úřadům a požádal o politický azyl. O svém dramatickém útěku řekl, že byl jeho poslední možností.

Mišov patří  hrstce známých případů, kdy sloužící ruští vojáci uprchli ze země, aby se vyhnuli tomu, že budou posláni bojovat na Ukrajině - a je to jediný případ sloužícího letce, o kterém BBC ví.

Hledání východiska

Vojenská knížka Dmitrije Mišova dosvědčuje jeho hodnost a funkci v armádě.

Navigátor bitevního vrtulníku Mišov působil v Pskovské oblasti na severozápadě Ruska. Když se stroje začaly připravovat k boji, Dmitrij vycítil, že se blíží skutečná válka, ne jen cvičení.

V lednu 2022 se pokusil z vojenského letectva odejít, ale do 24. února, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu, nebyla jeho žádost vyřízena. Dmitrije poslali do Běloruska, kde létal na vrtulnících rozvážejících vojenský materiál.

Mišov tvrdí, že na Ukrajinu nikdy nejel. Tuto část jeho příběhu nemůže BBC ověřit, ale jeho dokumenty se zdají být pravé a řada jeho tvrzení odpovídá tomu, co BBC ví z jiných zdrojů.

V dubnu 2022 se poručík Mišov vrátil na svou základnu v Rusku, kde doufal, že bude pokračovat ve vyřizování své žádosti o uvolnění z armády. Byl to zdlouhavý proces, který se blížil ke konci - v září 2022 však prezident Vladimir Putin vyhlásil částečnou mobilizaci armády. Mišovovi řekli, že mu nebude umožněno z armádu odejít.

Věděl, že dříve či později bude poslán na Ukrajinu, a začal hledat způsoby, jak se tomu vyhnout.

"Jsem vojenský důstojník, mojí povinností je chránit svou zemi před agresí. Nemusím se stát spolupachatelem zločinu. Nikdo nám nevysvětlil, proč ta válka začala, proč jsme museli útočit na Ukrajince a ničit jejich města," řekl.

V ruské armádě podle něj panují různé nálady. Někteří vojáci podle něj válku podporují, jiní jsou zcela proti ní. Jen málokdo věří, že bojují, aby ochránili Rusko před skutečným nebezpečím. To je už dlouho oficiální narativ - že Moskva byla nucena přistoupit ke "speciální vojenské operaci", aby zabránila útoku na Rusko.

Naprosto převažující a běžná je podle Mišova nespokojenost s nízkými platy.

Zkušení důstojníci letectva podle něj stále dostávají předválečný smluvní plat ve výši až 90.000 rublů (necelých 24.000 korun). Přitom noví rekruti jsou v rámci oficiální a veřejně propagované kampaně lákáni do armády na plat 204.000 rublů (něco přes 54.000 korun).

Dmitrij říká, že i když se postoje k Ukrajině mohou lišit, nikdo v armádě nevěří oficiálním zprávám o tom, že na frontě to jde dobře, nebo o nízkých ztrátách.

"V armádě nikdo nevěří úřadům. Vidí, co se skutečně děje. Nejsou to civilisté sedící před televizí. Vojáci nevěří oficiálním zprávám, protože prostě nejsou pravdivé."

Mišov říká, že v prvních dnech války ruské velení tvrdilo, že nemá žádné ztráty na životech ani ztráty vybavení, a on přitom osobně znal některé z těch, kteří byli zabiti.

Před válkou měla jeho jednotka 40 až 50 letadel. V prvních dnech po zahájení ruské invaze jich bylo šest sestřeleno a tři zničena na zemi.

Ruské úřady zřídkakdy informují o vojenských ztrátách. Loni v září ministr obrany Sergej Šojgu uvedl, že Rusko ztratilo přibližně 6000 mužů, což většina analytiků včetně prokremelských vojenských blogerů považovala za podhodnocený údaj.

V nejnovějším pokračování výzkumného projektu identifikujícího ruské vojáky padlé ve válce na Ukrajině sestavila Olga Ivšinová z ruské redakce BBC seznam 25.000 jmen a v mnoha případech i hodností vojáků a důstojníků. Skutečné počty včetně nezvěstných v boji jsou podle ní mnohem vyšší.

Dmitrij označuje ztráty v posádkách vojenského letectva za extrémně vysoké. To se shoduje se závěry vyšetřování, které Ivšinová vedla a které zjistilo, že Rusko přišlo o stovky vysoce kvalifikovaných vojáků, včetně pilotů a techniků, jejichž výcvik je časově náročný a nákladný.

"Nyní mohou nahradit vrtulníky, ale není dostatek pilotů," říká Dmitrij. "Když to srovnáme s válkou v Afghánistánu v  80. letech, víme, že Sovětský svaz tam přišel o 333 vrtulníků. Domnívám se, že stejné ztráty jsme měli za jeden rok i my."

Velký útěk

Rekonstrukce okamžiku, kdy si Dmitrij Mišov uvědomil, že může svobodně dýchat.

V lednu letošního roku se Dmitrij dozvěděl, že bude vyslán "na misi".

Uvědomil si, že to může znamenat jediné - odjezd na Ukrajinu - a uchýlil se k pokusu o sebevraždu. Doufal, že to povede k jeho vyřazení ze zdravotních důvodů. To se však nestalo.

Když se zotavoval v nemocnici, přečetl si článek o sedmadvacetiletém bývalém policistovi z Pskovské oblasti, kterému se podařilo uprchnout do Lotyšska. Dmitrij se rozhodl následovat jeho příkladu.

"Neodmítal jsem službu v armádě jako takovou. Sloužil bych své zemi, kdyby čelila skutečné hrozbě. Pouze jsem odmítal být spolupachatelem zločinu," vysvětluje. "Kdybych nastoupil do toho vrtulníku, připravil bych o život přinejmenším několik desítek lidí. To jsem nechtěl udělat. Ukrajinci nejsou naši nepřátelé."

Mišov hledal pomoc na kanálech telegramu, aby naplánoval trasu přes lesy na hranici Evropské unie. Sbalil si co nejlehčí věci.

Říká, že chůze lesem byla děsivá, protože se bál, že ho zastaví pohraničníci.

"Kdyby mě zatkli, mohl jsem jít na dlouhou dobu do vězení."

Vzpomíná, jak v jednu chvíli někde blízko něj vystřelila světlice a pak ještě jedna. Zpanikařil, že to jsou pohraničníci, kteří po něm jdou, a dal se na útěk.

"Neviděl jsem, kam běžím, měl jsem zmatek v myšlenkách," popisuje.

Došel k drátěnému plotu a přelezl ho. Vzápětí si uvědomil, že se mu to podařilo.

"Konečně jsem mohl volně dýchat," dodává.

Miškov předpokládá, že ruské úřady proti němu zahájí trestní řízení. Věří však, že mnozí jeho kamarádi z armády jeho motivaci pochopí.

Někteří mu dokonce radili, aby se pokusil skrýt v Rusku, ale on si myslí, že ani v tak obrovské zemi by neunikl tomu, že by byl nalezen a potrestán za dezerci.

Dmitrij neví, co s ním bude dál, ale říká, že se raději pokusí vybudovat si nový život v Evropské unii, než aby žil v neustálém napětí doma.