Klinika u Lvova pomáhá lidem, kteří kvůli válce přišli o končetiny

Ukrajinský voják Mychajlo Bartošyk s bionickou protézou, kterou dostal po válečném zranění.

Mychajlo Bartošyk přišel téměř přesně před rokem o pravou ruku. Během boje proti ruské invazní armádě ho o ni připravil výstřel z ruského tanku. "Jedna střepina mi odřízla ruku, další poranila čelist," popsal ukrajinský voják. Jednatřicetiletý muž se z devastujících zranění zotavil a teď se učí používat myoelektrickou protézu, přičemž podstupuje rehabilitaci v nedávno otevřeném středisku Superhumans ve Lvovské oblasti na západě Ukrajiny, které pomáhá vojákům i civilistům s podobnými zraněními.

Loni v únoru, kdy Rusko vojensky napadlo Ukrajinu, byl Bartošyk společně s manželkou Nadijou v České republice. Už několik měsíců tou dobou pracovali v jedné společnosti u Jihlavy. "Od prvního dne [invaze] mluvil o tom, že se vrátí," vzpomínala nyní jeho manželka. Kamarádi nicméně tehdy Bartošykovi řekli, že před vojenskými komisariáty se tvoří dlouhé fronty a aby nespěchal. Nakonec do vlasti odjel asi po měsíci a na konci května ho armáda odvedla.

"Třetího června jsem byl na frontě," přibližuje voják. Jeho jednotka měla za úkol držet obranu u obce Berestove ležící asi 30 kilometrů severovýchodně od Bachmutu. "Útočili vším - minomety, tanky, raketomety, létaly tam helikoptéry, letadla, na sousední pozici použili i fosfor," popsal Bartošyk, původní profesí stavbař.

Pak přišel 4. červenec, další těžký den, další boje, další ostřelování. "V jednu chvíli vše utichlo. Říkali jsme si, že je to divné. Napadlo nás, že se [ruská] pěchota možná pokusí najít nějaké slabé místo v naší obraně. Nepřátelské pozice byly asi 350 nebo 400 metrů od nás," popisuje Ukrajinec. Vydal se tedy prověřit, co se děje. Dalekohledem pak zahlédl záblesk. "Byl to tank. O vteřinu později jsem uslyšel explozi. Granát zasáhl strom a od něj se odrazily střepiny. Jedna okamžitě odřízla moji ruku a další poranila čelist," vzpomíná a popisuje, jak začal křičet o pomoc, ale nikdo ho neslyšel. "Kluci byli ohlušení. Tak jsem popadl ruku a běžel sedm nebo osm metrů do krytu [v zákopech]. Tam byl voják, který mi dal škrtidlo a zastavil krvácení," vypráví.

Nad zákopem se vznášel ruský dron a nebylo možné Mychajla hned evakuovat. "Museli jsme čekat do tmy. Trvalo to šest hodin. Bolelo to tak, že jsem myslel, že to nevydržím. Řekl jsem kamarádům, aby mi dali granát a nechali mě odejít. Odmítli," vzpomíná. Po setmění ho vojáci naložili do auta a odvezli do nemocnice poblíž fronty, kde podstoupil operaci. Poté strávil dva týdny v nemocnici v Dnipru, kam za ním přijela z České republiky jeho žena a kde podle ní od prezidenta Volodymyra Zelenského dostal vyznamenání za statečnost. Následovala léčba a rehabilitace v dalších ukrajinských městech.

"Pro Mychajla to bylo ze začátku těžké. Když byl v Dnipru, říkal takové věci, že je invalida, proč ho potřebuju, že bych s ním neměla zůstávat. Ale všichni k nám byli milí, v české firmě nás podpořili a vzkázali manželovi, že se pro něj pokusí najít nějaké řešení," poznamenala v pátek Bartošykova žena Nadija na klinice u Lvova, kam muže doprovodila na rehabilitaci. Nebyla jediná. Dalšímu pacientovi během volných chvil v rehabilitačním programu zřejmě dělala společnost kromě jeho partnerky také dcera.

V moderní budově střediska Superhumans bylo tou dobou živo. Mnozí pacienti se učili s novými protézami dolních končetin za asistence terapeutů a pomůcek chodit. Další cvičili v sousední tělocvičně. Řada z nich měla na sobě bílá trička s nápisem Superhumans, s ukrajinskou vlajkou a obrázkem připomínajícím evoluci člověka - od vyhynulého primáta rodu Dryophitecus přes zástupce homo erectus či homo sapiens po postavu s nápisem Superhumans s protézami místo nohou a ruky.

Středisko Superhumans se pro pacienty otevřelo v polovině dubna, od té doby podle Andrije Isčyka z jeho tiskového oddělení už poskytlo péči více než 30 lidem a v současné době v něm rehabilitaci podstupuje kolem 40 osob. Na 350 jich na přijetí do programu čeká. Většinou jde o vojáky, ale pracovníci zařízení pomáhají také civilistům, kteří přišli o končetiny. Poskytují jim moderní protézy, psychologickou podporu, rehabilitaci a také následnou péči i servis protéz.

Klinika tak činí bezplatně, sama funguje díky charitativním příspěvkům. "Nebereme peníze z ukrajinského rozpočtu. Máme dárce ze zahraničí i z Ukrajiny," uvádí Isčyk a upozorňuje také na české dárce, kteří skrze sbírku na webu Donio přispěli částkou přesahující 550.000 korun na paži a prsty pro vojáka Romana Kuprijenka, jenž byl loni těžce raněn, když sebral minu od civilisty ve vsi, kde se nacházela jeho jednotka. "Roman svou bionickou ruku dostal v pátek," řekl Isčyk. Projekt má zároveň podporu první dámy Oleny Zelenské, ukrajinského ministerstva zdravotnictví nebo britského zpěváka Stinga.

"Byl to nápad podnikatele Andrije Stavnicera z Oděsy. Naši zakladatelé nechtějí jen někomu dát protézu a rozloučit se s ním, ale pomoci jim s novým vnímáním sama sebe. Aby tito lidé mohli žít běžný život. Protože v naší společnosti bude po válce mnoho lidí bez končetin, už teď je jich hodně," vysvětluje Isčyk. Podle stanice BBC nebo Rádia Svoboda jsou tímto způsobem hendikepovány tisíce Ukrajinců, přičemž jejich počet prudce vzrostl po ruské invazi.

"Je těžké vidět třeba mladého muže, který přišel o obě nohy a ruku. Ale díky moderním protézám pro něj existuje řešení," přemýšlí Isčyk a vypráví o jiném muži, který se po rehabilitaci na klinice vrátil na frontu. "Ztratil ruku a část předloktí. Dostal bionickou ruku. Ale má zároveň mechanickou protézu a také hák, protože bionická ruka není dobrá přímo do boje," popisuje mluvčí střediska, kde podle něj pacienti podstupují rehabilitaci několik týdnů až několik měsíců, záleží na míře jejich zranění.

Jedním z terapeutů je třiadvacetiletý Nestor Babskyj, někdejší reprezentant ve vodním pólu. Teď nemá podle svých slov na profesionální sport dost času, protože pracuje na klinice a také studuje fyzioterapii. Ve středisku Superhumans má na starosti vodoléčbu. "Je to nejlepší způsob, jak pracovat se svaly," vypráví u bazénu, zatímco čeká na pacienty. "A pro mě je to nejlepší způsob, jak pomoci lidem, protože jsem ve vodě strávil celý život," usmívá se Ukrajinec.

Klinika se podle Isčyka snaží spolupracovat s renomovanými výrobci protéz, které pak pracovníci střediska sestavují na míru pacientům. "Jednou bychom tady rádi vyráběli vlastní protézy, bylo by to levnější. Teď ty kovové části kupujeme," přibližuje Isčyk proces, do kterého patří také výroba pahýlového lůžka. To spojuje zbytek nohy s protézou a na klinice ho vyrábějí ve svých dílnách. Do budoucna středisko mimo jiné plánuje rozšířit činnost o rekonstruktivní chirurgii, kterou potřebují lidé s poraněným obličejem, a chce vybudovat další podobné středisko v Charkově.
Mychajlo Bartošyk se mezitím učí, jak co nejlépe využívat myoelektrickou protézu ruky, kterou dostal asi před měsícem od zdravotnického zařízení v Itálii. "Byl jsem pravák. Moje levá ruka se tak stala mojí pravou rukou. A pravá je levou," přibližuje s tím, že díky protéze může opět používat obě ruce, třeba když potřebuje něco přenést nebo použít mobil. Jeho žena mezitím ukazuje na videu, jak už její muž zkouší s protézou zacházet s rybářským prutem, rád totiž loví ryby. Pár nyní žije ve Volyňské oblasti a chystá se renovovat byt. "Svou původní práci asi nebudu moct dělat, ale mohl bych se stát třeba stavbyvedoucím," uvažuje Bartošyk. Jeho sen je, aby skončila válka. "Udělám pro to vše, co budu moci. Třeba jako dobrovolník" prohlásil.

Přispět na činnost ukrajinské centrum Superhumans můžete zde.