AP: Každodenní život v Kyjevě ukrývá pod normálností břemeno války
█ CENZOR.CZ █ pondělí 21.08.2023, 11:51
Mladá žena odpočívá s hlavou v klíně svého manžela na lavičce u katdrály svaté Sofie v Kyjevě.
Život v metropoli válkou zmítané země se navenek zdá normální. Lidé ráno spěchají do práce, v rukou si nesou hrnky s kávou. Ulice jsou plné aut a restaurace jsou večer plné. Pohled na detaily však vypráví jiný příběh. Četné budovy v Kyjevě mají jizvy po ruském bombardování. Kolem památek, muzeí a kancelářských budov jsou naskládané pytle s pískem, které mají tato místa chránit před možným útokem. Po půlnoci, kdy platí zákaz vycházení, ulice zejí prázdnotou, píše agentura AP.
V restauracích si hosté povídají o životě, přátelích, zaměstnání, diskutují o tom, zda se jim více líbil film Barbie nebo Oppenheimer nebo na který koncert by mohli zajít. Tyto hovory se však mohou náhle zvrtnout ve vyprávění o pohřbívání blízkých, o tom, jak se kdo schovával při posledním raketovém útoku nebo jak si upravil rozvrh, aby vyvážil probdělé noci a potřebu být produktivní v práci.
"Smrt se stala velmi rutinní součástí našeho života," pronesla devětadvacetiletá Aljona Vyšnycká, která pracuje jako koordinátorka projektů.
Vyšnycká žije v centru Kyjeva. Ve svém pronajatém bytě se snaží vytvořit si pohodlí nákupem drobností a pěstováním pokojových rostlin. Zvykla si na to, že vibrace při explozích setřásají předměty z parapetů oken. Po každé noci plné hlasitých výbuchů se u ní objeví migréna. Ale stejně jako miliony dalších obyvatel hlavního města pokračuje v práci a "v pauzách mezi válkou oslavuje život".
Obává se, že ruská agrese na Ukrajině, která se poprvé objevila v roce 2014, "bude neslučitelně s lidským životem trvat věčně nebo velmi dlouho". "Je to takový ten pocit v pozadí, že vám prostě berou život. Život, který by měl vypadat úplně jinak," zamyslela se.
Ve druhém roce plné ruské invaze na Ukrajinu utrpěl Kyjev menší fyzickou devastaci než v prvních měsících. Posílené ukrajinské jednotky protivzdušné obrany se zdokonalily v zachycování ruských bezpilotních letounů a raket vypálených - většinou v noci nebo v časných ranních hodinách - na hlavní město.
Při procházce Kyjevem se toto léto všude objevují známky normálnosti: pár objímající se na lavičce, děti hrající si v parku, skokani provozující bungee jumping nad řekou Dněpr, novomanželský pár tančící na hudbu, která hraje na ulici.
Na tvářích lidí se však často objevují známky probdělých nocí, kdy město bylo terčem útoku, únava ze záplavy tragických zpráv a především smutek.
Kyjevanka Olesja Kotubejová vypráví, že její milovaný slouží na frontové linii a do armády vstoupila také její nejlepší kamarádka. Na pokračující válku proto nemůže nikdy zapomenout.
Vzpomíná na 7. červen, kdy oslavila své 26. narozeniny. S kamarádkou navštívily kavárnu v centru Kyjeva. Seděly ve dvoře zdobeném bohatými květinami a bujnou zelení a vychutnávaly si kávu s výhledem na chrám svaté Sofie. Přesto se ani v této malebné scenérii nemohla zbavit pocitu úzkosti. Byly první dny ukrajinské protiofenzivy, které se její milý účastnil v útočné jednotce.
"V tuhle chvíli nemůžete nic ovlivnit, musíte čekat a udržet si duševní zdraví, nějak se nezbláznit," prohlásila. Na zadní straně telefonu měla pod krytem zastrčenou fotografii svého přítele. Její obrázek podle ní zaujímá stejné místo na telefonu jejího milého.
Zatímco hovořila, rozezněly se sirény. Reagovala unaveným povzdechem. Krátce nato otřásly hlavním městem četné silné a hlasité exploze. "Ty raketové útoky, které se odehrávají souběžně s mými pokusy žít normální život, mě hluboce ovlivňují," konstatovala.
V restauracích si hosté povídají o životě, přátelích, zaměstnání, diskutují o tom, zda se jim více líbil film Barbie nebo Oppenheimer nebo na který koncert by mohli zajít. Tyto hovory se však mohou náhle zvrtnout ve vyprávění o pohřbívání blízkých, o tom, jak se kdo schovával při posledním raketovém útoku nebo jak si upravil rozvrh, aby vyvážil probdělé noci a potřebu být produktivní v práci.
"Smrt se stala velmi rutinní součástí našeho života," pronesla devětadvacetiletá Aljona Vyšnycká, která pracuje jako koordinátorka projektů.
Vyšnycká žije v centru Kyjeva. Ve svém pronajatém bytě se snaží vytvořit si pohodlí nákupem drobností a pěstováním pokojových rostlin. Zvykla si na to, že vibrace při explozích setřásají předměty z parapetů oken. Po každé noci plné hlasitých výbuchů se u ní objeví migréna. Ale stejně jako miliony dalších obyvatel hlavního města pokračuje v práci a "v pauzách mezi válkou oslavuje život".
Obává se, že ruská agrese na Ukrajině, která se poprvé objevila v roce 2014, "bude neslučitelně s lidským životem trvat věčně nebo velmi dlouho". "Je to takový ten pocit v pozadí, že vám prostě berou život. Život, který by měl vypadat úplně jinak," zamyslela se.
Ve druhém roce plné ruské invaze na Ukrajinu utrpěl Kyjev menší fyzickou devastaci než v prvních měsících. Posílené ukrajinské jednotky protivzdušné obrany se zdokonalily v zachycování ruských bezpilotních letounů a raket vypálených - většinou v noci nebo v časných ranních hodinách - na hlavní město.
Při procházce Kyjevem se toto léto všude objevují známky normálnosti: pár objímající se na lavičce, děti hrající si v parku, skokani provozující bungee jumping nad řekou Dněpr, novomanželský pár tančící na hudbu, která hraje na ulici.
Na tvářích lidí se však často objevují známky probdělých nocí, kdy město bylo terčem útoku, únava ze záplavy tragických zpráv a především smutek.
Kyjevanka Olesja Kotubejová vypráví, že její milovaný slouží na frontové linii a do armády vstoupila také její nejlepší kamarádka. Na pokračující válku proto nemůže nikdy zapomenout.
Vzpomíná na 7. červen, kdy oslavila své 26. narozeniny. S kamarádkou navštívily kavárnu v centru Kyjeva. Seděly ve dvoře zdobeném bohatými květinami a bujnou zelení a vychutnávaly si kávu s výhledem na chrám svaté Sofie. Přesto se ani v této malebné scenérii nemohla zbavit pocitu úzkosti. Byly první dny ukrajinské protiofenzivy, které se její milý účastnil v útočné jednotce.
"V tuhle chvíli nemůžete nic ovlivnit, musíte čekat a udržet si duševní zdraví, nějak se nezbláznit," prohlásila. Na zadní straně telefonu měla pod krytem zastrčenou fotografii svého přítele. Její obrázek podle ní zaujímá stejné místo na telefonu jejího milého.
Zatímco hovořila, rozezněly se sirény. Reagovala unaveným povzdechem. Krátce nato otřásly hlavním městem četné silné a hlasité exploze. "Ty raketové útoky, které se odehrávají souběžně s mými pokusy žít normální život, mě hluboce ovlivňují," konstatovala.
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK
