Přibývá ruských vojáků, kteří se snaží dezertovat, píše The Moscow Times
█ CENZOR.CZ █ úterý 05.12.2023, 22:48
Žena sedí na autobusové zastávce v Moskvě před náborovým billboardem ruské armády - ilustrační snímek.
Počet žádostí ruských vojáků o pomoc při dezerci z armády se v posledních měsících výrazně zvýšil, uvedl podle serveru The Moscow Times projekt nazvaný Iditě lesom, jenž pomáhá Rusům vyhnout se bojům na Ukrajině. Podle šéfa organizace Grigorije Sverdlina se většina vojáků rozhodla dezertovat poté, co byli během bojů raněni a léčili se v ruských nemocnicích.
V Iditě lesom (doslova Jděte lesem, významově také Zmizte) zaznamenali od června do srpna 305 žádostí o pomoc s dezercí, přičemž od září do listopadu jich evidovali 577, což je nárůst o 89 procent, píše server. Celkem od letošního dubna poskytli právníci a dobrovolníci této skupiny rady více než tisícovce vojáků.
"Od začátku mobilizace uplynul rok. Pokud někteří lidé ještě doufali, že se po určité době služby budou moci vrátit domů, teď už takové iluze nemají," řekl Sergej Krivenko, šéf další lidskoprávní organizace nazvané Graždanin. Armija. Pravo (Občan. Armáda. Právo). "Vojáci vidí, že neexistuje rotace, že i těžce ranění muži jsou po hospitalizaci posíláni zpět na frontu," dodal. Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil mobilizaci loni 21. září.
The Moscow Times přitom popisuje konkrétní případ vojáka Pavla z Moskvy, který se rozhodl dezertovat poté, co byl vážně raněn hned dvakrát. Nejprve utrpěl v boji zranění nohy a podle jeho slov se mu poté nevěnovala žádná lékařská komise, armáda ho po ukončení léčby poslala zpět do služby.
Po dvou týdnech byl těžce raněn znovu, zasáhla ho výbušnina shozená z dronu. "Podařilo se mi dostat ven díky kamarádovi, který mě odnesl na ramenou," popsal Pavel s poznámkou, že mu poté selhaly i ledviny. Přesto byl přesvědčen, že ho ruská armáda po léčbě pošle zpět na frontu, a tak se rozhodl jednat. S pomocí aktivistů se mu povedlo utéct z Ruska a nyní žádá o azyl v blíže neupřesněné zemi.
Podle Krivenka se o útěk přímo z válečné zóny pokouší minimum lidí, protože mají malou šanci na úspěch. Po dezertérech pátrají vojenské hlídky, často následuje pobyt v polním vězení a návrat na frontu, popisuje The Moscow Times, podle něhož se případy dezerce dostanou před soud jen zřídkakdy.
Také podle Sverdlina jsou případy dezerce přímo z frontové linie poměrně vzácné, částečně z toho důvodu, že vojáci tam mají omezenou možnost komunikovat s vnějším světem a někdy u sebe nemají doklady totožnosti. "Vpředu jsou minová pole. A za vámi... vojenská policie. Někteří se schovali u místních obyvatel, ale obvykle [spolu] popíjeli alkohol a ti samí místní je vydali vojenské policii," popisuje dezertér Pavel.
Za dezertéry lze považovat i ty, kteří se dobrovolně vzdají - například kontaktováním ukrajinského projektu Choču žiť (Chci žít). Ten nezveřejňuje přesný počet těch, kterým pomohl, ale podle jeho zástupců obdržel od vyhlášení mobilizace v Rusku více než 22.000 žádostí. Mluvčí ukrajinské vojenské rozvědky Andrij Jusov v srpnu uvedl, že každý pátý z 200 válečných zajatců, které Kyjev ten měsíc zadržel, se vzdal dobrovolně. "Každý den se v rámci programu 'Chci žít' vzdá tři až pět ruských vojáků," řekl Jusov.
Ruští právníci a ochránci lidských práv uvádějí, že rozsah dezercí nedokážou odhadnout. Podle výpočtů nezávislého zpravodajského webu Mediazona se od začátku mobilizace dostalo před vojenské soudy 4121 případů neoprávněného opuštění služby, z nichž 3470 skončilo rozsudkem. Naprostá většina odsouzených dostala podmíněné tresty, píše The Moscow Times.
Podle právníka Maxima Grebeňuka ruští dezertéři dostávají obvykle podmínky, což však nebrání tomu, aby je armáda poslala zpět na frontu. "[Jejich vyhlídky jsou] válka, vězení nebo invalidita," uvedl advokát.
● Příbuzní ruských vojáků si stěžují na podmínky, v nichž jsou Rusové nuceni bojovat u Avdijivky (05.12.2023)
V Iditě lesom (doslova Jděte lesem, významově také Zmizte) zaznamenali od června do srpna 305 žádostí o pomoc s dezercí, přičemž od září do listopadu jich evidovali 577, což je nárůst o 89 procent, píše server. Celkem od letošního dubna poskytli právníci a dobrovolníci této skupiny rady více než tisícovce vojáků.
"Od začátku mobilizace uplynul rok. Pokud někteří lidé ještě doufali, že se po určité době služby budou moci vrátit domů, teď už takové iluze nemají," řekl Sergej Krivenko, šéf další lidskoprávní organizace nazvané Graždanin. Armija. Pravo (Občan. Armáda. Právo). "Vojáci vidí, že neexistuje rotace, že i těžce ranění muži jsou po hospitalizaci posíláni zpět na frontu," dodal. Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil mobilizaci loni 21. září.
The Moscow Times přitom popisuje konkrétní případ vojáka Pavla z Moskvy, který se rozhodl dezertovat poté, co byl vážně raněn hned dvakrát. Nejprve utrpěl v boji zranění nohy a podle jeho slov se mu poté nevěnovala žádná lékařská komise, armáda ho po ukončení léčby poslala zpět do služby.
Po dvou týdnech byl těžce raněn znovu, zasáhla ho výbušnina shozená z dronu. "Podařilo se mi dostat ven díky kamarádovi, který mě odnesl na ramenou," popsal Pavel s poznámkou, že mu poté selhaly i ledviny. Přesto byl přesvědčen, že ho ruská armáda po léčbě pošle zpět na frontu, a tak se rozhodl jednat. S pomocí aktivistů se mu povedlo utéct z Ruska a nyní žádá o azyl v blíže neupřesněné zemi.
Podle Krivenka se o útěk přímo z válečné zóny pokouší minimum lidí, protože mají malou šanci na úspěch. Po dezertérech pátrají vojenské hlídky, často následuje pobyt v polním vězení a návrat na frontu, popisuje The Moscow Times, podle něhož se případy dezerce dostanou před soud jen zřídkakdy.
Také podle Sverdlina jsou případy dezerce přímo z frontové linie poměrně vzácné, částečně z toho důvodu, že vojáci tam mají omezenou možnost komunikovat s vnějším světem a někdy u sebe nemají doklady totožnosti. "Vpředu jsou minová pole. A za vámi... vojenská policie. Někteří se schovali u místních obyvatel, ale obvykle [spolu] popíjeli alkohol a ti samí místní je vydali vojenské policii," popisuje dezertér Pavel.
Za dezertéry lze považovat i ty, kteří se dobrovolně vzdají - například kontaktováním ukrajinského projektu Choču žiť (Chci žít). Ten nezveřejňuje přesný počet těch, kterým pomohl, ale podle jeho zástupců obdržel od vyhlášení mobilizace v Rusku více než 22.000 žádostí. Mluvčí ukrajinské vojenské rozvědky Andrij Jusov v srpnu uvedl, že každý pátý z 200 válečných zajatců, které Kyjev ten měsíc zadržel, se vzdal dobrovolně. "Každý den se v rámci programu 'Chci žít' vzdá tři až pět ruských vojáků," řekl Jusov.
Ruští právníci a ochránci lidských práv uvádějí, že rozsah dezercí nedokážou odhadnout. Podle výpočtů nezávislého zpravodajského webu Mediazona se od začátku mobilizace dostalo před vojenské soudy 4121 případů neoprávněného opuštění služby, z nichž 3470 skončilo rozsudkem. Naprostá většina odsouzených dostala podmíněné tresty, píše The Moscow Times.
Podle právníka Maxima Grebeňuka ruští dezertéři dostávají obvykle podmínky, což však nebrání tomu, aby je armáda poslala zpět na frontu. "[Jejich vyhlídky jsou] válka, vězení nebo invalidita," uvedl advokát.
● Příbuzní ruských vojáků si stěžují na podmínky, v nichž jsou Rusové nuceni bojovat u Avdijivky (05.12.2023)
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: ČTK
Zdroj: ČTK
