Nové datum Vánoc na Ukrajině znamená odklon od Ruska

Vánoční atmosféra v Kyjevě.

Ukrajina poprvé od roku 1917 slaví Vánoce 25. prosince. Tento krok je více než jen změnou data ze 7. ledna, kdy se vánoční svátky slaví podle juliánského kalendáře, který používá Rusko. Je to pokračování významné kulturní změny v zemi - zatím poslední pokus o vymýcení vlivu Moskvy na Ukrajině.

Továrna na výrobu vánočních ozdob v Klavdijevu-Tarasovém, obci ležící poblíž Buči za hranicemi Kyjeva, bývala jednou ze tří, které zásobovaly celý Sovětský svaz. "Dřív jsme měli hodně lidí - teď už ne," říká Leokadija, která na stejné výrobní lince pracuje od roku 1978.

Bez námahy vyfukuje skleněné ozdoby pomocí plynového hořáku připevněného k jejímu pracovnímu stolu. V tomto chladném průmyslovém prostředí je to vítaný zdroj tepla.

Paní Leokadija vyrábí s pomocí plynového hořáku skleněné baňky.

Výroba v této továrně po léta klesala, a když Rusové v únoru loňského roku vtrhli na Ukrajinu, zastavila se úplně. "Když ulicí projížděly tanky, bylo to velmi děsivé," líčí další dělnice Heňa. "Nemohli jsme vyjít ven. Neměli jsme žádné informace, byli jsme odříznutí od světa. Prostě hrůza," dodává.

Vrátila se jen třetina zaměstnanců, ale dekorace se zde stále vyrábějí. Malé kousky vánoční pohody jsou pečlivě vytvářeny a rozesílány po celé zemi.

A co by Heňa popřála Ukrajincům žijícím pod ruskou okupací k letošním Vánocům?

"Musíte věřit, doufat - a přijde osvobození, bude to tak," odpovídá.

Heňa pracuje na té umělečtější části procesu: ona a její kolegové pečlivě ručně malují každou jednotlivou baňku.

Okamžitě si všimnete vojenské tematiky. Miniaturní vojáčci, stíhačky MiG, dokonce ukrajinský traktor táhnoucí ruský tank - to vše visí na poličce a je určeno na vánoční stromeček.

Za války se objevují vojenské motivy i na ukrajinských vánočních ozdobách.

"Myslím, že každý, kdo se na takovou baňku podívá, bude doufat v brzké vítězství naší země," říká Tamila sveřepým tónem, který je dnes na Ukrajině typický.

Ukrajina a Rusko mají nespočet společných kulturních vazeb a vždy budou muset žít vedle sebe. Přesto se identita prvního z nich agresí druhého jen posiluje.

Málokteré místo zná tuto agresi lépe než město Buča, které leží pár kilometrů od továrny na výrobu dekorací.

Když se loni zpomalil ruský postup na Kyjev, invazní jednotky zde zabily více než 500 civilistů v jednom z nejhorších zvěrstev dosavadní války. Některá z jejich jmen jsou uvedena na stříbrném památníku vedle kostela svatého Ondřeje.

Když se jeho zlaté kopule zalesknou v zimním slunci, můžete stále vidět místa, kde se tráva snažila znovu vyrůst. Právě zde se během ruské okupace objevil masový hrob. Těla zemřelých mohla být exhumována až po ústupu.

"Bohužel pro mnoho lidí na světě je Ukrajina spojena s Ruskem. A Ukrajina je vždy vnímána v kontextu toho, že je sousedem Ruska," vysvětluje otec Andrij v kryptě svatého Ondřeje osvětlené svíčkami.

Otec Andrij Halavin, kněz pravoslavného kostela v Buči.

"Ale myslím, že jsme spíše sousedem Evropy," říká. "A to, že jsme nyní změnili kalendář, není odklon od Ruska. Je to náš návrat zpět do Evropy, kam patříme," dodává.

Vzhledem k tomu, že Rusko bude vždy nablízku, je na místě otázka, zda by mohl invazní zemi někdy odpustit to, co způsobila jeho vlasti.

"Bůh odpouští hříšníkovi, ale jen tomu, kdo činí pokání. Zatím nevidíme, že by se Rusové snažili činit pokání za své hříchy a chyby, takže si myslím, že je příliš brzy mluvit o odpuštění," říká otec Andrij.

Pro Ukrajinu musí jakékoli ruské pokání začít ukončením probíhající invaze. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by k tomu mělo v dohledné době dojít.

● Ukrajinci se chystají slavit první válečné Vánoce podle západního kalendáře (20.12.2023)