Jednatřicetiletá bývalá právnička s válečným volacím znakem Čarodějka velí dělostřelecké četě ukrajinské 241. brigády.

V ukrajinské armádě nyní slouží asi 65.000 žen, což je asi o 30 procent více než na začátku války před dvěma lety, uvedl deník The New York Times (NYT). Asi 4000 z nich se účastní bojů. Na frontové linii čelí stejnému strachu a stejně tvrdým podmínkám jako muži, napsal deník.

Jednou z žen na frontě je 32letá velitelka dělostřelecké čety, která si říká přezdívkou Čarodějka. Do armády tato bývalá právnička vstoupila spolu se svými dvěma bratry i matkou v den, kdy Rusko před dvěma lety napadlo Ukrajinu. První bojovou zkušenost nabyla ještě téhož roku u Kyjeva. Od začátku loňského roku byla Čarodějka se svojí četou ve 24. brigádě u Bachmutu na východě Ukrajiny, kde měla na starosti dohled nad všemi dělostřeleckými systémy své jednotky.

Čarodějka je rozhodnutá, že v armádě zůstane i po konci války. "Lidé, kteří chtějí vstoupit do ozbrojených sil, musejí chápat, že je to styl života," uvedla.

V době, kdy Ukrajina s obtížemi odráží neutichající ruské útoky a její ztráty stoupají, přibývá podle NYT žen, které se do armády hlásí. Ve stále větší míře mají zájem i o bojové pozice. Také armáda se snaží o to, aby ženy přilákala. Dobrovolnické skupiny nabízejí například výcvik zaměřený pouze na ženy.

I když na ukrajinské ženy se na rozdíl od mužů mobilizace nevztahuje, Ukrajinky, které mají diplom z oblasti zdravotnictví nebo farmaceutiky, se musejí nechat zapsat do služby v armádě. Ženy působí jako zdravotnice v bojových jednotkách, ale třeba i jako odstřelovačky nebo velitelky tankových nebo dělostřeleckých baterií.

"Čarodějka" se svými spolubojovníky z minometné čety tráví palebnou pauzu ve sklepní místnosti.

V době, kdy novináři amerického deníku Čarodějku navštívili na frontě, trávila většinu času se svým minometným týmem ve sklepě v téměř úplné tmě. Pokud by vojáci zapnuli světlo, mohly by mít jejich oči problém přivyknout tmě, kdyby bylo potřeba vyjít ven a zahájit palbu.

O něco dále na sever frontové linie se bojů u Kupjansku coby velitelka ve 32. mechanizované brigádě účastní také bývalá 21letá ukrajinská folková zpěvačka, která v armádě používá přezdívku Tesla. Novináři ji zastihli, jak seděla shrbená na stoličce v prázdném domě, který slouží brigádě jako polní velitelství, a posílá textové a hlasové zprávy, zatímco probírá se zástupcem velitele plán. Tesla se snažila přeorientovat ruskou palbu na svoji vlastní jednotku, aby jiný oddíl, který byl právě pod palbou, mohl z pozice evakuovat těžce raněného vojáka. "Tři škrtidla na třech různých končetinách," zaznělo podle ní v hlasové zprávě.

Velitelka dělostřelecké baterie s volacím znakem Tesla se snaží odklonit ruskou palbu na pozici jiné jednotky, aby mohl být evakuován raněný ukrajinský voják.

"Pošlete ještě jednoho," nařídila Tesla přes hlasovou zprávu a dala svým vojákům povel k další palbě. "Až skončíte, informujte mě," dodala.

Krátce poté, co v říjnu začal ruský útok, který zahltil ukrajinské linie, dostalo 24 jejích vojáků vycvičených v dělostřelectvu rozkaz posílit pěší jednotky, které se vždy nacházejí nejblíže ruským liniím. Tesla s nimi před jejich nasazením mluvila a cítila se bezmocná.

"Nejhorší je, že jsem po nich u dělostřelectva chtěla úplně jiné věci, a pak je pošlou k pěchotě," řekla. "Představte si, že tam stojí a dívají se na vás jako na svého velitele a vědí, že budou posláni do té nejhorší možné situace."

Z 24 vyslaných na frontové linie jich bylo 15 raněno, řekla Tesla, a jeden byl v bojích zajat. Ten incident nedokázala vytěsnit ze své mysli, ale své obavy si nechala pro sebe. Její matka stále nevěděla, že Tesla vede dělostřeleckou baterii, myslela si, že její dcera pracuje jako instruktorka na akademii, v bezpečné vzdálenosti od fronty.

Do roku 2019, kdy ji přijali na vojenskou akademii, byla Tesla zpěvačkou.

Až do roku 2018 měly ženy v ukrajinské armádě zakázáno zastávat bojové pozice, ačkoli některé z nich tato pravidla ignorovaly. Po ruské invazi byla omezení zmírněna. Přijetí dalších tisíců příslušnic do armády bylo do značné míry považováno za vítaný krok pro zemi, která usiluje o vstup do NATO a Evropské unie.

Čtyřiačtyřicetiletá Leja je zdravotnicí bojové jednotky ukrajinské 3. brigády.

Třicetiletá Stella je operátorkou dronů v jednotce leteckého průzkumu ukrajinské 47. brigády.

Nevýhodou je, že se armáda nedokázala přizpůsobit dostatečně rychle, aby ženy přijala. Vojákyně říkají, že stále zoufale chybějí dámské uniformy a boty, správně padnoucí neprůstřelné vesty a dámské hygienické potřeby. Ženy si tak musejí mnohé věci obstarávat samy.

Výsledkem je, že organizace jako Veteranka a Zemljačky pomáhají zaplnit tuto mezeru tím, že shánějí peníze na zajištění věcí šitých ženám na míru.

Návrhářka oděvů v kyjevské organizaci Veteranka zkouší vojákyni zimní uniformu.

Třicetiletá Olha Ostapčuková velí zdravotnické jednotce ukrajinské 100. brigády.

Problémy však sahají hlouběji, k otázkám nerovnosti a diskriminace na základě pohlaví.

Mnoho žen sloužících v bojových funkcích uvedlo, že vojáci a přímí nadřízení většinou nediskriminují podle pohlaví - i když stále dochází k sexuálním narážkám a nevhodným poznámkám.

Spíše jsou to vyšší velitelé, často přežívající ze sovětské éry, kteří se na ženy v armádě dívají svrchu, zejména na ty v bojových rolích. V některých případech ženy taději vstupují do nově vytvořených brigád s mladšími, dynamičtějšími veliteli.

"Nechtěla jsem vstoupit do brigády, která vznikla před mnoha lety, protože jsem věděla, že by mě jako mladou důstojnici a jako ženu neposlouchali," řekla Tesla.

V jednom případě se velitel brigády naštval na ženu, která velela dělostřelecké baterii, a slovně ji ponižoval. "Až vám dojde, že ta práce je příliš náročná, budete se ke mně plazit po kolenou a prosit, abyste mohla odejít, a já vám nedovolím, abyste opustila své stanoviště," vzpomínala na jeho slova pod podmínkou anonymity, aby mohla otevřeně mluvit o citlivém tématu.

Objevily se také stížnosti na sexuální obtěžování. Podle některých žen neexistovaly žádné oficiální kanály pro nahlášení obtěžování kromě velitelů praporů, kteří se pak musí rozhodnout, zda budou následovat další kroky. V některých případech svědkyně podle vojákyň odmítají vypovídat, protože se bojí následků.

Tyto překážky, stejně jako možnost poškození jejich vojenské kariéry, odrazují ženy od oznamování obtěžování, uvedly vojákyně.

Čtyřiadvacetiletá vojákyně s volacím znakem Démon je velitelkou v ukrajinské 1. tankové brigádě.

Osmadvacetiletá odstřelovačka s volacím znakem Mrija (Sen) je příslušnicí ukrajinské 3. útočné brigády.

Mluvčí ministerstva obrany Diana Daviťanová uvedla, že 1. ledna armáda zřídila horkou linku, na kterou mohou vojáci hlásit sexuální obtěžování. Hlášení budou podle ní prošetřena a v případě, že se obvinění ukáží jako pravdivá, budou přijata příslušná opatření.

Ministerstvo rovněž uvedlo, že plánuje vytvořit samostatnou jednotku, která se bude zabývat zajištěním rovnosti žen a mužů a poskytováním vzdělávacích programů, včetně programu zaměřeného na boj proti sexuálnímu násilí v souvislosti s válkou.

Čarodějka mezitím ve sklepě přijala telefonát z velitelského stanoviště: Bylo načase spustit palbu. Tým se vydrápal na částečně krytý dvůr o pár metrů dál, kde byla připravena hlaveň minometu.

Starší střelkyně minometné čety Kuzja ve tmě zaměřuje palebnou linii směrem k ruským pozicím.

Rozhostilo se ticho, když se dvacetiletá Kuzja, starší střelkyně minometné čety, dívala do zaměřovače a četla souřadnice na svém telefonu. "Pal!" zavolal někdo. Bylo vysláno několik střel, než se tým odšoural zpět do sklepa a čekal na možný návrat Rusů.

Pro mnoho žen je válka a touha bojovat něčím, na co se připravují už léta. Čtyřiadvacetiletá Foxy, bývalá baristka, která se stala střelkyní a zdravotnicí, po celou dobu svého dospívání dobrovolně vyráběla po škole maskovací sítě, než začala pracovat s raněnými veterány. Do armády vstoupila loni po několikatýdenním výcviku.

Střelkyně a zdravotnice 206. praporu ukrajinské 214. brigády s volacím znakem Foxy pracovala před válkou jako baristka.

Velitel praporu jí dal dvě možnosti: "Jste žena. Můžete pracovat s dokumenty, nebo vařit boršč," vzpomíná Foxy. "Neměla jsem jinou možnost než pracovat s papíry, dokud jsem nepřešla k jinému praporu."

Poté se stala součástí minometného týmu v jedněch z nejintenzivnějších bojů na frontové linii v Bachmutu a její tým s ní jednal jako rovný s rovným. "I když jsem se na začátku setkala s určitou mírou sexismu," řekla, "mám pocit, že nemusím nikomu nic dokazovat ani přesvědčovat o tom, co dokážu."

Poručice Kateryna, pilotka vrtulníku zdravotnické evakuační jednotky.

To si myslí i 21letá Kateryna, poručice a pilotka vrtulníku Mi-8, který zajišťuje transport raněných vojáků. Kateryna, která vystudovala vojenskou akademii, sice ještě neletěla na svou první zdravotnickou misi, ale doufá, že se stane první ukrajinskou bojovou pilotkou.

Svou skepsi vůči ženám sloužícím v armádě postupně překonává celá ukrajinská společnost. Zatím je to na nové generaci žen a jejich spojencích v armádě, kteří také budou mít lepší možnosti pro řešení diskriminace a sexuálního obtěžování.

Odstřelovačka Mrija (v pozadí) a 28letá zdravotnice s volacím znakem Rys (vpravo) při střelbách na cvičišti v Doněcké oblasti.

Zdroje: The New Yotk Times, ČTK