Jak se agentka ruské GRU vetřela do kruhů NATO v Itálii
█ CENZOR.CZ █ pátek 26.08.2022, 19:48
V uplynulých několika letech si důstojníci ruské vojenské rozvědky GRU připsali několik výrazných neúspěchů: pokusili se otrávit uprchlého špiona novičokem, ale místo toho zabili britskou občanku; na Donbas přivezli raketový systém Buk, který měl sestřelovat vojenské letouny, ale proruští povstalci sestřelili dopravní letadlo Boeing. GRU znovu a znovu prokazuje fantastickou neprofesionalitu: když byli zatčeni její hackeři při pokusu nabourat se do sítě Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), jeden z nich měl v kapse stvrzenku z taxíku s adresou své vojenské jednotky; další příslušníci GRU byli zatčeni po nezdařeném puči v Černé Hoře - ukázalo se, že posílali peníze militantním aktivistům přes společnost Western Union a uvedli adresu velitelství GRU na Choroševské cestě v Moskvě. Proč ruští špioni tak často selhávají? Možná to prostě není mužská profese. Mnohem úspěšnější byla žena vydávající se za podnikatelku a společenskou celebritu peruánského původu, která oklamala desítky důstojníků NATO (a dalších vysoce postavených osob) a po léta získávala cenné informace z různých evropských zemí. Kdyby ji vyšetřování novinářů z organizace Bellingcat, německého týdeníku Der Spiegel, ruského nezávislého serveru The Insider a italského deníku La Repubblica nedonutilo vrátit se do Ruska a vyměnit práci špionky za skromné místo v penzijním fondu, zřejmě by dodnes žila a pracovala v západní Evropě.
Ilustrace: Ann Kiernanová.
Tři minuty před půlnocí 14. září 2018 začal Andreji Averjanovovi zvonit mobilní telefon. Navzdory pozdní hodině záznamy telefonních hovorů dokazují, že generálmajor Averjanov, velitel tajné operační jednotky GRU s kódovým označením 29155, byl stále ve své kanceláři v sídle ruské vojenské zpravodajské služby na adrese Choroševská cesta 76 v Moskvě.
Dříve toho dne zveřejnil Bellingcat a jeho ruský investigativní partner The Insider výsledky vyšetřování krycích identit "Ruslana Boširova" a "Alexandra Petrova", dvou špionů GRU zapletených do otravy Sergeje a Julie Skripalových jedem novičok v anglickém Salisbury a s největší pravděpodobností i do výbuchu muničního a zbrojního skladu v moravských Vrběticích.
Vyšetřování odhalilo do očí bijící díru v nekalých aktivitách GRU: ruská vojenská rozvědka téměř deset let vybavovala své špiony pasy s pořadovými čísly, což umožňovalo investigativním novinářům, kteří získali údaje běžně uniklé na ruský černý trh, odhalit další špiony pouhým sledováním těchto číselných sérií.
Pár hodin po zveřejnění článku organizace Bellingcat toho dne Averjanov obdržel několik telefonátů od svého nejvyššího šéfa - náčelníka GRU Igora Kosťukova. Stejně tak Averjanov sám volal mnoha svým podřízeným, kteří na takové pasy cestovali - včetně dvou špionů zapojených do neúspěšného puče v Černé Hoře v roce 2016.
Půlnoční volající byl šéfem 5. oddělení GRU - nepříliš známého oddělení, které řídilo tzv. ilegály, vojenské špiony působící pod falešnou identitou po celém světě. Oba důstojníci GRU spolu hovořili něco málo přes dvě minuty.
Následujícího dne, 15. září 2018, si žena s dlouhým, latinsky znějícím jménem koupila jednosměrnou letenku z italské Neapole do Moskvy. Zhruba deset let tato osoba cestovala po světě jako kosmopolitní společenská celebrita původem z Peru, která obchodovala s vlastní řadou šperků. Ještě téhož večera přistála v Moskvě a není známo, že by od té doby Rusko opustila. Odletěla na pas jedné z číselných řad, které Bellingcat zveřejnil předchozího dne - ve skutečnosti se číslo jejího pasu lišilo jen o jednotku od čísla pasu, na který o pouhých šest měsíců dříve letěl Boširovův a Petrovův šéf GRU do Británie.
Jméno v pasu této dámy znělo Maria Adela Kuhfeldt Rivera, a jak Bellingcat a jeho investigativní partneři zjistili, jednalo se o ilegálku GRU, o níž se přátelé z kanceláří NATO v Neapoli léta domnívali, že je úspěšnou návrhářkou šperků s pestrou minulostí a chaotickým osobním životem.
Dříve toho dne zveřejnil Bellingcat a jeho ruský investigativní partner The Insider výsledky vyšetřování krycích identit "Ruslana Boširova" a "Alexandra Petrova", dvou špionů GRU zapletených do otravy Sergeje a Julie Skripalových jedem novičok v anglickém Salisbury a s největší pravděpodobností i do výbuchu muničního a zbrojního skladu v moravských Vrběticích.
Vyšetřování odhalilo do očí bijící díru v nekalých aktivitách GRU: ruská vojenská rozvědka téměř deset let vybavovala své špiony pasy s pořadovými čísly, což umožňovalo investigativním novinářům, kteří získali údaje běžně uniklé na ruský černý trh, odhalit další špiony pouhým sledováním těchto číselných sérií.
Pár hodin po zveřejnění článku organizace Bellingcat toho dne Averjanov obdržel několik telefonátů od svého nejvyššího šéfa - náčelníka GRU Igora Kosťukova. Stejně tak Averjanov sám volal mnoha svým podřízeným, kteří na takové pasy cestovali - včetně dvou špionů zapojených do neúspěšného puče v Černé Hoře v roce 2016.
Půlnoční volající byl šéfem 5. oddělení GRU - nepříliš známého oddělení, které řídilo tzv. ilegály, vojenské špiony působící pod falešnou identitou po celém světě. Oba důstojníci GRU spolu hovořili něco málo přes dvě minuty.
Následujícího dne, 15. září 2018, si žena s dlouhým, latinsky znějícím jménem koupila jednosměrnou letenku z italské Neapole do Moskvy. Zhruba deset let tato osoba cestovala po světě jako kosmopolitní společenská celebrita původem z Peru, která obchodovala s vlastní řadou šperků. Ještě téhož večera přistála v Moskvě a není známo, že by od té doby Rusko opustila. Odletěla na pas jedné z číselných řad, které Bellingcat zveřejnil předchozího dne - ve skutečnosti se číslo jejího pasu lišilo jen o jednotku od čísla pasu, na který o pouhých šest měsíců dříve letěl Boširovův a Petrovův šéf GRU do Británie.
Jméno v pasu této dámy znělo Maria Adela Kuhfeldt Rivera, a jak Bellingcat a jeho investigativní partneři zjistili, jednalo se o ilegálku GRU, o níž se přátelé z kanceláří NATO v Neapoli léta domnívali, že je úspěšnou návrhářkou šperků s pestrou minulostí a chaotickým osobním životem.
-------------------------------------------------------
Společné vyšetřování novinářů z organizace Bellingcat a periodik Der Spiegel, The Insider a La Repubblica trvalo deset měsíců. Opírali se o údaje z otevřených zdrojů a veřejně přístupných archivů, o data z Peru získaná na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, o úniky z ruských databází a rozhovory s lidmi, kteří se přátelili s ruskou špionkou, aniž měli tušení o její skutečné identitě. Většina z nich souhlasila se zveřejněním svého jména, přestože se zpočátku obávali veřejně mluvit o osobě, která byla - jak nyní vědí - agentkou GRU. Někteří však kvůli těmto obavám promluvili pouze pod podmínkou anonymity.
-------------------------------------------------------
Stvoření "Marie Adely"
Dne 8. srpna 2005 obdržel civilní matriční úřad okrsku Independencia v peruánské Limě žádost o zápis nové peruánské občanky do národní databáze občanů. Budoucí občanka uvedla, že se jmenuje Maria Adela Kuhfeldt Rivera, a její právníci předložili rodný list z matriky v přímořském městě Callao. Rodný list byl datován dnem 1. září 1978 a v peruánské evidenci osob narozených v tomto roce nesl pořadové číslo 1109.
Podle dopisu z peruánské civilní matriky, který dostal Bellingcat k nahlédnutí, úředník, který se případem zabýval, žádost odložil a vyžádal si další důkazy o skutečném datu narození Marie Adely.
Dne 19. srpna 2005 předložili právníci "Marie Adely" další dokument: křestní list z farnosti Cristo Liberador (Kristus Osvoboditel) v Callau. Podle církevního dokumentu se Maria Adela narodila 1. září 1978 a byla pokřtěna o dva týdny později, 14. září 1978.
Úředník v Limě o tom nebyl přesvědčen a požádal o ověření faráře v diecézi Cristo Liberador reverenda Josého Enriquea Herreru Quirogu. Ke smůle peruánské občanky v očekávání kněz ani nemusel nahlížet do církevních záznamů, aby oznámil, že dokument je falešný. Měl totiž tu čest být zakladatelem a inauguračním knězem tohoto kostela, který započal svou existenci v roce 1987, tedy devět let poté, co došlo k údajnému křtu Marie Adély. Na webových stránkách diecéze Callao je uvedeno datum jejího založení, což potvrdil i zástupce farnosti, když ji Bellingcat kontaktoval.
Screenshot webových stránek diecéze Callao uvádí, kdy byl kostel Cristo Liberador založen.
Dne 22. prosince 2006 peruánské ministerstvo spravedlnosti ve výroční zprávě o rozpočtu pro peruánský Kongres oznámilo, že jeho Úřad pro migraci a naturalizaci v roce 2005 odhalil tři podvodné žádosti o občanství, z nichž jedna se týkala "Marie Adely". Autoři zprávy dospěli k závěru, že totožnost této osoby není známa, a předala případ státnímu zastupitelství jako trestný čin proti bezpečnosti obyvatel a víře.
Druhý pokus: Dítě moskevské olympiády
Přestože se peruánské občanství Marii Adele narodilo jako mrtvé dítě, její velitelé z GRU - pravděpodobně netušíce, že peruánská vláda tento falešný první pokus zveřejní - se rozhodli na této identitě své špionky trvat. Důvod jejich vytrvalosti není znám.
Ať už to bylo jakkoli, "Maria Adela" obdržela svůj první ruský pas v roce 2006, přičemž použila stejné jméno i datum narození. Podle krycí identity, která pro ni byla vytvořena, pracovala jako "vedoucí specialistka" na Moskevské státní univerzitě a podle registračních databází žila na moskevské adrese už v roce 2010. Lidé, kteří tam nyní žijí, vyšetřujícím novinářům řekli, že o ní nikdy neslyšeli.
Pozoruhodné je, že domácí ruský pas "Marie Adely" patřil do řady, kterou GRU vydala pro domácí pasy nejméně šesti dalších špionů GRU, včetně důstojníka obviněného z otravy bulharského výrobce zbraní Emiliana Gebreva a dalšího důstojníka zapojeného do otravy Sergeje Skripala. Na základě blízkosti čísel pasů a známého data vydání ostatních pasů můžeme odhadnout, že "Maria Adela" obdržela své ruské doklady v listopadu nebo prosinci 2006 - těsně předtím, než peruánské ministerstvo spravedlnosti její identitu veřejně popřelo, byť na málo navštěvovaných internetových stránkách.
Druhý pokus: Dítě moskevské olympiády
Přestože se peruánské občanství Marii Adele narodilo jako mrtvé dítě, její velitelé z GRU - pravděpodobně netušíce, že peruánská vláda tento falešný první pokus zveřejní - se rozhodli na této identitě své špionky trvat. Důvod jejich vytrvalosti není znám.
Ať už to bylo jakkoli, "Maria Adela" obdržela svůj první ruský pas v roce 2006, přičemž použila stejné jméno i datum narození. Podle krycí identity, která pro ni byla vytvořena, pracovala jako "vedoucí specialistka" na Moskevské státní univerzitě a podle registračních databází žila na moskevské adrese už v roce 2010. Lidé, kteří tam nyní žijí, vyšetřujícím novinářům řekli, že o ní nikdy neslyšeli.
Pozoruhodné je, že domácí ruský pas "Marie Adely" patřil do řady, kterou GRU vydala pro domácí pasy nejméně šesti dalších špionů GRU, včetně důstojníka obviněného z otravy bulharského výrobce zbraní Emiliana Gebreva a dalšího důstojníka zapojeného do otravy Sergeje Skripala. Na základě blízkosti čísel pasů a známého data vydání ostatních pasů můžeme odhadnout, že "Maria Adela" obdržela své ruské doklady v listopadu nebo prosinci 2006 - těsně předtím, než peruánské ministerstvo spravedlnosti její identitu veřejně popřelo, byť na málo navštěvovaných internetových stránkách.
"Sergej Pavlov", vlastním jménem Sergej Ljutenko (nahoře), a "Alexandr Danilin", vlastním jménem Alexandr Kovalčuk (vpravo), známí důstojníci GRU, měli pasy lišící se od pasu "Marie Adely" (vlevo) pouze v posledních třech číslicích, jak je vidět na výše uvedených obrázcích.
Na základě rozhovorů se čtyřmi lidmi, s nimiž se "Maria Adela" v následujícím desetiletí přátelila, vyprávěla těm, s nimiž se setkala, následující příběh o svém jménu a původu: byla dítětem lásky německého otce a peruánské matky a narodila se v peruánském Callau. Svobodná matka s malou "Marií Adelou" v roce 1980 odcestovala do Sovětského svazu, aby se zúčastnila olympijských her v Moskvě. Z Peru však dostala naléhavou zprávu, která ji přinutila k urychlenému návratu domů - a "Marii Adelu" zanechala v péči sovětské rodiny, s níž se údajně spřátelila.
Matka se prý už nikdy nevrátila a "Maria Adela" vyrůstala v Rusku, kde měla složitý vztah jak s adoptivní matkou, tak s otcem, který ji - jak sama uváděla - v dětství zneužíval. Lidem, s nimiž se sblížila, řekla, že to byl důvod, proč nechtěla žít v Rusku nebo se provdat za Rusa a vysvětlovala tak svou touhu žít a založit rodinu v západní Evropě.
Řím, Malta, Paříž
Bellingcat nebyl schopen zjistit údaje o cestách "Marie Adely" před říjnem 2011 z důvodu neúplnosti dostupných cestovních databází. Nicméně příspěvky roztroušené na sociálních sítích, v nichž je zobrazena na fotografiích jiných osob, ji v období mezi lety 2009 a 2011 umisťují na Maltu a do Říma.
Marcelle D'Argy Smithová, bývalá redaktorka britské verze časopisu Cosmopolitan, se s "Marií Adelou" seznámila v létě 2010 na Maltě u skleničky a stala se její blízkou přítelkyní. "Maria Adela" žila na Maltě se svým tehdejším partnerem, ale v určitém okamžiku se přestěhovala do Ostie nedaleko Říma, aby zde navštěvovala kurzy gemologie [věda zabývající se drahými kameny - pozn. CENZOR.CZ]. Maria se usilovně snažila získat německý pas kvůli svému německému otci, uvedla paní D'Argy Smithová, ale řízení se zadrhlo poté, co "Maria Adela" náhle jako by ztratila zájem.
Matka se prý už nikdy nevrátila a "Maria Adela" vyrůstala v Rusku, kde měla složitý vztah jak s adoptivní matkou, tak s otcem, který ji - jak sama uváděla - v dětství zneužíval. Lidem, s nimiž se sblížila, řekla, že to byl důvod, proč nechtěla žít v Rusku nebo se provdat za Rusa a vysvětlovala tak svou touhu žít a založit rodinu v západní Evropě.
Řím, Malta, Paříž
Bellingcat nebyl schopen zjistit údaje o cestách "Marie Adely" před říjnem 2011 z důvodu neúplnosti dostupných cestovních databází. Nicméně příspěvky roztroušené na sociálních sítích, v nichž je zobrazena na fotografiích jiných osob, ji v období mezi lety 2009 a 2011 umisťují na Maltu a do Říma.
Marcelle D'Argy Smithová, bývalá redaktorka britské verze časopisu Cosmopolitan, se s "Marií Adelou" seznámila v létě 2010 na Maltě u skleničky a stala se její blízkou přítelkyní. "Maria Adela" žila na Maltě se svým tehdejším partnerem, ale v určitém okamžiku se přestěhovala do Ostie nedaleko Říma, aby zde navštěvovala kurzy gemologie [věda zabývající se drahými kameny - pozn. CENZOR.CZ]. Maria se usilovně snažila získat německý pas kvůli svému německému otci, uvedla paní D'Argy Smithová, ale řízení se zadrhlo poté, co "Maria Adela" náhle jako by ztratila zájem.
"Maria Adela" (uprostřed) s přáteli včetně Marcelle D'Argy Smithové na Maltě v roce 2010. Foto s laskavým svolením Marcelle D'Argy Smithové.
Nejstarší záznamy o zahraničních cestách "Marie Adely", které Bellingcat nalezl, pocházejí z 10. října 2011, kdy se vydala na první z mnoha dvouapůldenních cest vlakem z Moskvy do Paříže přes Bělorusko. Pas, který používala na této trase a v průběhu několika následujících let, byl vydán v srpnu 2011 a měl číslo 643258050 - jen několik čísel od pasu "Sergeje Fedotova", jednoho z vysokých důstojníků tajné jednotky operativců GRU 29155.
Srovnání údajů z pasů "Marie Adely Riverové Kuhfeldtové" (nahoře) a Sergeje Fedotova.
Podle Marcelle D'Argy Smithové "Maria Adela" původně studovala gemologii na univerzitě v Římě a v únoru 2011 odcestovala do Velké Británie na školou organizovaný výlet do módních návrhářských firem. V říjnu 2011 se "Maria Adela" přestěhovala do Paříže, kde chtěla usilovat o titul MBA. Italské imigrační údaje získané deníkem La Repubblica a prověřené týmem Bellingcat potvrzují vzpomínky D'Argy Smithové a ukazují, že "Maria Adela" nejprve vycestovala na krátkodobé francouzské vízum a v září 2011 nakonec získala vízum studentské.
Krátce poté, co se přestěhovala do Paříže, si ve Francii zaregistrovala ochrannou známku Serein pro své šperky.
Pravděpodobně se jednalo o počáteční fázi dlouhodobého plánu GRU nasadit svou nelegální špionku jako úspěšnou podnikatelku a společenskou celebritu. V následujících letech jí to poskytlo krytí, když se snažila dostat do nejvyšších pater Spojeneckého velitelství společných sil NATO v italské Neapoli.
Nedlouhé manželství
V červenci 2012 se "Maria Adela" provdala za muže, o kterém přátelům tvrdila, že je Ital. Autorům tohoto vyšetřování to potvrdili tři její známí. Ve skutečnosti měl její manžel kromě italského pasu i ekvádorské a ruské občanství a narodil se v Moskvě ruské matce a ekvádorskému otci.
Krátce poté, co se přestěhovala do Paříže, si ve Francii zaregistrovala ochrannou známku Serein pro své šperky.
Pravděpodobně se jednalo o počáteční fázi dlouhodobého plánu GRU nasadit svou nelegální špionku jako úspěšnou podnikatelku a společenskou celebritu. V následujících letech jí to poskytlo krytí, když se snažila dostat do nejvyšších pater Spojeneckého velitelství společných sil NATO v italské Neapoli.
Nedlouhé manželství
V červenci 2012 se "Maria Adela" provdala za muže, o kterém přátelům tvrdila, že je Ital. Autorům tohoto vyšetřování to potvrdili tři její známí. Ve skutečnosti měl její manžel kromě italského pasu i ekvádorské a ruské občanství a narodil se v Moskvě ruské matce a ekvádorskému otci.
Na svatebních fotografiích, které poskytla Marcelle D'Argy Smithová, pózuje "Maria Adela" se svým manželem.
Z uniklých ruských údajů o cestování a migraci a ze stránek manžela na sociálních sítích jakožtoí otevřeného zdroje vyplývá, že v dubnu 2012, těsně před svatbou, získal na ruském velvyslanectví v Ekvádoru ruský pas. Po registraci sňatku v Římě odcestoval do Moskvy, kde v září 2012 získal ruské daňové identifikační číslo.
O rok později odcestoval do Moskvy bez doprovodu Marie Adely znovu. Zemřel tamtéž 13. července 2013 ve věku 30 let, přičemž příčinou smrti byl podle úmrtního listu "oboustranný zápal plic a systémový lupus".
Údaje o překročení hranic ukazují, že "Maria Adela" nebyla v době úmrtí svého nového manžela v Rusku a do Moskvy přijela až o měsíc později, 15. srpna 2013. Jeho blízký přítel, který souhlasil s rozhovorem pro ruský nezávislý web The Insider pod podmínkou anonymity kvůli obavám o vlastní bezpečnost, byl překvapen, že se oženil, aniž by o tom řekl svým přátelům, a vyslovil domněnku, že možná souhlasil s účelovým sňatkem, aby někomu pomohl získat evropský pas. Přítel také deníku The Insider sdělil, že necelé dva měsíce před náhlou smrtí byl manželovi "Marie Adely" diagnostikován lupus. [Systémový lupus erythematodes je autoimunitní onemocnění, při němž tělo napadá své vlastní tkáně a orgány, např. kůži, klouby, ledviny, cévy a srdce. Trpí jím mnohem častěji ženy než muži (v poměru 9:1) a projevuje se nejčastěji mezi 20. a 40. rokem života - pozn. CENZOR.CZ].
Veselá vdova z Neapole
Po sňatku si "Maria Adela" počátkem roku 2013 zaregistrovala v Itálii vlastní společnost Serein S.r.l., jejímž předmětem podnikání měla být výroba a obchod se šperky a luxusními předměty. Jak je patrné z povolení k pobytu vydaného neapolskou policií a získaného deníkem La Repubblica, nejpozději v říjnu 2015 se "Maria Adela" přestěhovala do elegantní čtvrti Posillipo v pobřežním městě s výhledem na Neapolský záliv.
O rok později odcestoval do Moskvy bez doprovodu Marie Adely znovu. Zemřel tamtéž 13. července 2013 ve věku 30 let, přičemž příčinou smrti byl podle úmrtního listu "oboustranný zápal plic a systémový lupus".
Údaje o překročení hranic ukazují, že "Maria Adela" nebyla v době úmrtí svého nového manžela v Rusku a do Moskvy přijela až o měsíc později, 15. srpna 2013. Jeho blízký přítel, který souhlasil s rozhovorem pro ruský nezávislý web The Insider pod podmínkou anonymity kvůli obavám o vlastní bezpečnost, byl překvapen, že se oženil, aniž by o tom řekl svým přátelům, a vyslovil domněnku, že možná souhlasil s účelovým sňatkem, aby někomu pomohl získat evropský pas. Přítel také deníku The Insider sdělil, že necelé dva měsíce před náhlou smrtí byl manželovi "Marie Adely" diagnostikován lupus. [Systémový lupus erythematodes je autoimunitní onemocnění, při němž tělo napadá své vlastní tkáně a orgány, např. kůži, klouby, ledviny, cévy a srdce. Trpí jím mnohem častěji ženy než muži (v poměru 9:1) a projevuje se nejčastěji mezi 20. a 40. rokem života - pozn. CENZOR.CZ].
Veselá vdova z Neapole
Po sňatku si "Maria Adela" počátkem roku 2013 zaregistrovala v Itálii vlastní společnost Serein S.r.l., jejímž předmětem podnikání měla být výroba a obchod se šperky a luxusními předměty. Jak je patrné z povolení k pobytu vydaného neapolskou policií a získaného deníkem La Repubblica, nejpozději v říjnu 2015 se "Maria Adela" přestěhovala do elegantní čtvrti Posillipo v pobřežním městě s výhledem na Neapolský záliv.
Výhled na Neapolský záliv na obrázku, který "Maria Adela" zveřejnila na Instagramu.
Právě v Neapoli kariéra "Marie Adely" jako ruské ilegální špionky vyvrcholila. Během následujících tří let se stala ozdobou místní společenské scény. Otevřela si butik se šperky a luxusními předměty, později z něj udělala módní klub navštěvovaný místní smetánkou a nakonec se stala tajemnicí charitativní organizace, kterou navštěvovali i členové velitelského centra NATO v Neapoli.
V butiku "Maria Adela" se prodávaly značkové šperky z řady Serein, o nichž tvrdila, že je sama navrhla. Na dnes již neexistující webové stránce její společnosti byly šperky Serein nabízeny pod sloganem "vytvořené pro elegantní ženu, která to nikdy nepřehání".
Zpětné vyhledání obrázků ve skutečnosti ukázalo, že barevné šperky s vlastní značkou prodávané v butiku "Maria Adela" a uváděné na webových stránkách jako "Made in Napoli" se ukázaly být levnými tretkami zakoupenými v čínských internetových velkoobchodech.
V butiku "Maria Adela" se prodávaly značkové šperky z řady Serein, o nichž tvrdila, že je sama navrhla. Na dnes již neexistující webové stránce její společnosti byly šperky Serein nabízeny pod sloganem "vytvořené pro elegantní ženu, která to nikdy nepřehání".
Zpětné vyhledání obrázků ve skutečnosti ukázalo, že barevné šperky s vlastní značkou prodávané v butiku "Maria Adela" a uváděné na webových stránkách jako "Made in Napoli" se ukázaly být levnými tretkami zakoupenými v čínských internetových velkoobchodech.
Zdá se, že šperky prodávané pod značkou Marie Adely Serein (nahoře), se shoduje se zbožím, které se prodává na internetových stránkách velkoobchodních firem (dole)
Navzdory tomu se "Maria Adela" prosadila v neapolské společnosti jako návrhářka šperků a společenská celebrita - podle přátel si nechávala říkat Adela Serein a její galerie se objevila v místních médiích, například na tomto propagačním videu, které vychvalovalo otevření "Konceptuální galerie Serein". Místní noviny v té době podrobně informovaly o účasti místních radních, podnikatelů a celebrit.
Ve vedení Lions Clubu
Společenský dosah "Marie Adely" se však neomezoval jen na neapolskou honoraci.
Někdy v roce 2015 se "Maria Adela" stala tajemnicí a jednou z nejaktivnějších členek místní charitativní organizace Lions Club Napoli Monte Nuovo. Nebyla to běžná pobočka Lions Clubu, což je organizace s celosvětovou působností, která usiluje o povznesení komunit, v nichž působí, a o rozvoj občanské společnosti. Tuto buňku založil neapolský důstojník NATO.
Podle podplukovníka Thorstena S., důstojníka německého Bundeswehru, který byl v roce 2015 pokladníkem této pobočky Lions Clubu, počet jejích členů v předchozích letech klesal a jednatel největšího neapolského Lions Clubu doporučil "Marii Adelu" jako člověka, který by mohl oživit členskou základnu dodáním živých mezinárodních kontaktů. Oberstleutnant S. mluvil pod podmínkou, že bude citován pouze s první iniciálou svého příjmení, jak se to vyžaduje od zaměstnanců Bundeswehru při rozhovorech s médii. Vzpomíná, že "Maria Adela" se velmi aktivně snažila oživit činnost klubu, účastnila se všech akcí a v jednu chvíli v roce 2018, kdy počet členů klesal a znovu se objevila hrozba zrušení této pobočky, se dokonce nabídla, že za všechny zaplatí členský příspěvek. Podplukovník Torsten S. řekl, že nikdy nepochopil motivy, které ji k tomu vedly.
"Maria Adela" byla v seznamu členů vedení Lions Clubu Monte Nuovo uvedena jako tajemnice.
"Maria Adela" s dalšími členy Lions Clubu na fotografii zveřejněné na webových stránkách organizace"
Tři známí "Marie Adely" z NATO, které vyšetřovací tým vyslechl, uvedli, že v rámci své funkce v Lions Clubu přišla do styku s mnoha zaměstnanci NATO, spřátelila se s řadou důstojníků NATO a často s nimi udržovala společenské kontakty. Jeden ze zaměstnanců NATO, který s vyšetřovateli hovořil pod podmínkou zachování anonymity, přiznal, že měl s Marií Adelou krátký milostný vztah. Její milostný život byl také tématem, které "Maria Adela" řešila s přáteli. V e-mailu, o který se s Bellingcatem podělila Marcelle D'Argy Smithová, "Maria Adela" napsala, že fotograf a zaměstnanec amerického námořnictva, kterého potkala v Neapoli, se do ní "trochu zamiloval".
Zdaleka ne všechny vztahy, které navázala, však byly romantické povahy. Jedním z lidí, kteří byli vnímáni jako přátelé "Marie Adely", byla plukovnice Shelia Bryantová, tehdejší generální inspektorka amerických námořních sil v Evropě a Africe. Bryantová, která opustila Neapol v květnu 2018 a kandidovala do Kongresu za Demokratickou stranu, říká, že jí příběh "Marie Adely" připadal zmatený a nepřesvědčivý ("Proč by někdo zanechal své dítě v Sovětském svazu?") a její nepřetržitý zdroj příjmů těžko vysvětlitelný ("Otevřela si obchod a často měnila byty v lepších čtvrtích města bez věrohodných zdrojů svých příjmů."). Bryantová říká, že ona a její manžel omezili komunikaci s "Marií Adelou" na společenskou interakci a snažili se jí pomoci překonat to, co se jevilo jako citové problémy s muži. Tento názor potvrdila i Marcelle D'Argy Smithová a jeden další známý "Marie Adely", který mluvil s Bellingcatem pod podmínkou anonymity. Bryantová tvrdí, že s "Marií Adelou" nediskutovaly o politice a že ona sama měla omezený přístup k vysoce důvěrným vojenským informacím v souladu se zásadou potřebných znalostí. Podle jejích vzpomínek se "Maria Adela" společensky stýkala nejen s americkými, ale také s belgickými, italskými a německými pracovníky a důstojníky NATO.
Bryantová dále uvedla, že ji a jejího manžela s "Marií Adelou" seznámila manželka dodavatele americké administrativy, který působil v Neapoli. Reportéři se opakovaně pokoušeli tuto ženu kontaktovat, ale ta po oslovení prostřednictvím facebooku vyšetřovatele Bellingcatu zablokovala a telefonáty reportérů týdeníku Der Spiegel odmítla.
Další člověk, kterého podplukovník Thorsten S. popsal jako osobu blízkou "Marii Adele" - než se v roce 2018 rozešli -, byl správcem datových systémů ve velitelském centru NATO v Neapoli. Tato osoba, která v NATO už nepracuje, zpočátku s rozhovorem pro Der Spiegel souhlasila. Jakmile se však dozvěděla o tématu novinářského vyšetřování, přestala reagovat na telefonáty a textové zprávy německého týdeníku i Bellingcatu.
Zdaleka ne všechny vztahy, které navázala, však byly romantické povahy. Jedním z lidí, kteří byli vnímáni jako přátelé "Marie Adely", byla plukovnice Shelia Bryantová, tehdejší generální inspektorka amerických námořních sil v Evropě a Africe. Bryantová, která opustila Neapol v květnu 2018 a kandidovala do Kongresu za Demokratickou stranu, říká, že jí příběh "Marie Adely" připadal zmatený a nepřesvědčivý ("Proč by někdo zanechal své dítě v Sovětském svazu?") a její nepřetržitý zdroj příjmů těžko vysvětlitelný ("Otevřela si obchod a často měnila byty v lepších čtvrtích města bez věrohodných zdrojů svých příjmů."). Bryantová říká, že ona a její manžel omezili komunikaci s "Marií Adelou" na společenskou interakci a snažili se jí pomoci překonat to, co se jevilo jako citové problémy s muži. Tento názor potvrdila i Marcelle D'Argy Smithová a jeden další známý "Marie Adely", který mluvil s Bellingcatem pod podmínkou anonymity. Bryantová tvrdí, že s "Marií Adelou" nediskutovaly o politice a že ona sama měla omezený přístup k vysoce důvěrným vojenským informacím v souladu se zásadou potřebných znalostí. Podle jejích vzpomínek se "Maria Adela" společensky stýkala nejen s americkými, ale také s belgickými, italskými a německými pracovníky a důstojníky NATO.
Bryantová dále uvedla, že ji a jejího manžela s "Marií Adelou" seznámila manželka dodavatele americké administrativy, který působil v Neapoli. Reportéři se opakovaně pokoušeli tuto ženu kontaktovat, ale ta po oslovení prostřednictvím facebooku vyšetřovatele Bellingcatu zablokovala a telefonáty reportérů týdeníku Der Spiegel odmítla.
Další člověk, kterého podplukovník Thorsten S. popsal jako osobu blízkou "Marii Adele" - než se v roce 2018 rozešli -, byl správcem datových systémů ve velitelském centru NATO v Neapoli. Tato osoba, která v NATO už nepracuje, zpočátku s rozhovorem pro Der Spiegel souhlasila. Jakmile se však dozvěděla o tématu novinářského vyšetřování, přestala reagovat na telefonáty a textové zprávy německého týdeníku i Bellingcatu.
Snímek, který zveřejnila na Facebooku, zachycuje "Marii Adelu" na večeři u příležitosti narozenin v roce 2016
Ačkoli "Maria Adela" jistě měla přímý osobní přístup k mnoha důstojníkům NATO a amerického námořnictva v Neapoli - a některé navštěvovala u nich doma nebo je hostila ve svém bytě - není jasné, zda někdy měla fyzický přístup na základnu NATO. Různé digitální střípky a vzpomínky známých však naznačují, že se účastnila mnoha akcí pořádaných NATO nebo americkou armádou včetně výročních plesů NATO, různých recepcí pro získání finančních prostředků a výročních plesů americké námořní pěchoty. Své známé z NATO také zvala do svého obchodu a při nejmenším jeden z nich si vzpomněl, že si u ní něco koupil.
Příspěvek na facebooku naznačuje, že se "Maria Adela" zúčastnila plesu Společného velitelství sil.
Bahrajn a další země
Ze vzpomínek D'Argy Smithové a příspěvků na facebookových profilech "Marie Adely" a její společnosti vyplývá, že od roku 2013 pravidelně cestovala do Bahrajnu pod záminkou účasti na každoroční výstavě luxusního zboží a šperků Jewellery Arabia. Z cestovního itineráře z roku 2013, který sdílela prostřednictvím e-mailu s D'Agy Smithovou, vyplývá, že v Bahrajnu pobývala od 17. listopadu do 24. listopadu téhož roku.
Po své cestě poslala D'Argy Smithové e-mail, v němž napsala "... v Bahrajnu šlo všechno dobře až na to, že jsme neprodávali... Ale veletrh byl skvělý, miluju tu zemi a lidi, které jsem potkala. Po návratu jsem za pět dní musela odletět do Moskvy, protože moje matka se necítila dobře. Zůstala jsem tam týden a pak jsem se vrátila do Itálie. Teď pracuju na katalogu a vylepšování svých kousků. Kolem Vánoc musím znovu odletět do Moskvy, protože matce stále není dobře."
Sken článku z bahrajnských novin, kde se píše o "Marii Adele Riverové Kuhfeldtové", a její snímek z výstavy, které byly v prosinci 2013 zaslány e-mailem Marcelle D'Argy Smithové.
V prosinci 2014 zveřejnila na facebookovém účtu své společnosti fotografii, na níž podle všeho obdarovává manžetovými knoflíčky Serein tehdejšího premiéra země, prince Chalífu bin Salmana al Chalífu.
Příspěvek na facebookové stránce společnosti Serein má dokazovat, že se "Maria Adela" v roce 2014 setkala s tehdejším bahrajnským premiérem princem Chalífou bin Salmanem al Chalífou.
"Maria Adela" cestovala do Bahrajnu naposledy nejspíše v roce 2017. Naznačuje to e-mail zaslaný Marcelle D'Argy Smithové v srpnu 2017, v němž uvedla, že očekává prodloužení povolení k pobytu v Itálii a že si zarezervovala cestu do Bahrajnu a poté do Moskvy v polovině listopadu téhož roku.
Ačkoli se vyšetřovacímu týmu nepodařilo zjistit pohyb a komunikační sítě "Marie Adely" v Bahrajnu, stojí za zaznamenání, že v této zemi se nachází podpůrná základna amerického námořnictva, centrální velitelství námořních sil USA a pátá flotila Spojených států. Na základně je umístěno více než 7 000 amerických důstojníků a vojáků.
Bahrajn nebyl jedinou destinací mimo Neapol, kam "Maria Adela" podle svých slov cestovala z obchodních důvodů. Kromě cest na výstavy šperků a luxusních výrobků ve Švýcarsku a Německu se nejméně jednomu příteli také svěřila, že plánuje cestu do Thajska. V e-mailu, který poslala D'Argy Smithové v červnu 2014, "Maria Adela" uvedla, že navštíví tuto zemi v jihovýchodní Asii "za pár týdnů", aby se tam pokusila rozjet výrobu své řady šperků. Vyšetřovatelům se však nepodařilo najít žádné informace z otevřených zdrojů, které by takovou cestu potvrzovaly.
Spěšný odjezd
V roce 2018 odletěla fiktivní "Maria Adela" do Moskvy naposledy. Při této příležitosti však cestovala na nový, třetí ruský pas. Stejně jako předchozí dva pasy používala číslo ze sérií přidělených GRU.
Její obvykle aktivní společenský život náhle přestal existovat a nikdo z jejích známých, s nimiž reportéři mluvili, si nevzpomíná, že by je informovala o svých plánech opustit nadobro Itálii nebo o důvodech takového rozhodnutí. Jedinou památkou na předchozí život, kterou si "Maria Adela" přivezla domů, byla podle záznamů pohraniční kontroly kočka. "Maria Adela" měla černou kočku jménem Luisa, kterou dva její známí reportérům popsali jako jedinou stabilní součást jejího života.
Dva měsíce po svém odchodu však na své facebookové stránce zveřejnila poslední záhadný příspěvek a vyhradila mu prominentní místo. V postu naznačovala, že onemocněla rakovinou a že jí "po chemoterapii" dorůstají vlasy.
Ačkoli se vyšetřovacímu týmu nepodařilo zjistit pohyb a komunikační sítě "Marie Adely" v Bahrajnu, stojí za zaznamenání, že v této zemi se nachází podpůrná základna amerického námořnictva, centrální velitelství námořních sil USA a pátá flotila Spojených států. Na základně je umístěno více než 7 000 amerických důstojníků a vojáků.
Bahrajn nebyl jedinou destinací mimo Neapol, kam "Maria Adela" podle svých slov cestovala z obchodních důvodů. Kromě cest na výstavy šperků a luxusních výrobků ve Švýcarsku a Německu se nejméně jednomu příteli také svěřila, že plánuje cestu do Thajska. V e-mailu, který poslala D'Argy Smithové v červnu 2014, "Maria Adela" uvedla, že navštíví tuto zemi v jihovýchodní Asii "za pár týdnů", aby se tam pokusila rozjet výrobu své řady šperků. Vyšetřovatelům se však nepodařilo najít žádné informace z otevřených zdrojů, které by takovou cestu potvrzovaly.
Spěšný odjezd
V roce 2018 odletěla fiktivní "Maria Adela" do Moskvy naposledy. Při této příležitosti však cestovala na nový, třetí ruský pas. Stejně jako předchozí dva pasy používala číslo ze sérií přidělených GRU.
Její obvykle aktivní společenský život náhle přestal existovat a nikdo z jejích známých, s nimiž reportéři mluvili, si nevzpomíná, že by je informovala o svých plánech opustit nadobro Itálii nebo o důvodech takového rozhodnutí. Jedinou památkou na předchozí život, kterou si "Maria Adela" přivezla domů, byla podle záznamů pohraniční kontroly kočka. "Maria Adela" měla černou kočku jménem Luisa, kterou dva její známí reportérům popsali jako jedinou stabilní součást jejího života.
Dva měsíce po svém odchodu však na své facebookové stránce zveřejnila poslední záhadný příspěvek a vyhradila mu prominentní místo. V postu naznačovala, že onemocněla rakovinou a že jí "po chemoterapii" dorůstají vlasy.
Příspěvek na facebookovém profilu 'Marie Adely', ve kterém naznačuje, že má rakovinu.
Ve skutečnosti v době, kdy fiktivní osoba, kterou její šokovaní a znepokojení přátelé znali jako "Marii Adelu", psala tuto zprávu, si skutečná žena, důstojnice GRU jménem Olga, užívala vyjížděk v nejnovějším modelu vozu Audi, který si pořídila, a těšila se na stěhování do zbrusu nového bytu v luxusní moskevské čtvrti.
Jen něco málo přes tři roky po zmizení z Neapole, 4. prosince 2021, poslala "Maria Adela" ještě jednu záhadnou zprávu, tentokrát v přímém chatu přes WhatsApp s Marcelle D'Argy Smithovou. Zpráva zněla: "Nejdražší, nejdražší Marcelle! Je spousta věcí, které nedokážu (a nikdy nebudu schopna) vysvětlit! Ale moc a moc mi chybíš..."
Pátrání po skutečné "Marii Adele"
Bellingcat a jeho investigativní partneři zjistili, že "Marie Adela" zřejmě je agentkou GRU, koncem roku 2021 na základě několika indicií v její krycí identitě a chování, které odpovídaly modu operandi ruské vojenské rozvědky. Zaprvé, osoba s takovým jménem a datem narození neexistovala v žádné (současné) ruské databázi, včetně obsáhlé oficiální pasové databáze, zato se její jméno objevilo v uniklém souboru údajů o pasech a adresách z roku 2007, kde investigativní novináři už dříve našli jiné důstojníky GRU uvedené pod jejich krycími identitami. Byly jí vydány nejméně tři cestovní pasy - jeden vnitrostátní a dva mezinárodní - ze sérií, které používala řada dalších známých důstojníků GRU. Její krycí identita byla založena na legendě o osobě smíšeného původu, narozené v Jižní Americe, což je oblíbená historka jak pro ruskou zahraniční zpravodajskou službu SVR, tak pro ilegální pracovníky GRU, jak dokazuje nedávné dopadení a deportace potvrzeného důstojníka GRU, který žil léta v USA a Irsku jako brazilský syn německého otce. To sice teoreticky otevíralo možnost, že "Maria Adela" byla ilegálkou SVR, ale překrývání sérií v číslech pasů a zjevný zájem o NATO činily příslušnost ke GRU mnohem pravděpodobnější.
Tým organizace Bellingcat se však dlouhé měsíce snažil najít jakoukoli stopu k její skutečné identitě. Na ruských sociálních sítích nebyly žádné fotografie této osoby, takže zpětné vyhledávání obličejů nepřineslo žádné výsledky. Ruská telefonní čísla, která byla uvedena jako kontakty pro její falešnou identitu v dokumentech o "vytvoření identity" z roku 2007, byla registrována na "anonymní osobu" (což byla další indicie její příslušnosti k tajné službě, protože všechna čísla v Rusku musí být registrována na jméno skutečné osoby).
Zpětné vyhledávání obličejů v rozsáhlé ruské databázi pasů nepřineslo přesvědčivý výsledek při porovnávání jejich podobnosti. Přineslo však stovky možných shod s nízkým skóre, které investigativní tým Bellingcatu začal analyzovat, aby identifikoval další možné překryvy.
Právě hloubková analýza jedné z těchto nízkých shod obličejů nakonec vedla k identifikaci skutečné osoby, která se skrývá pod jménem "Maria Adela".
Jen něco málo přes tři roky po zmizení z Neapole, 4. prosince 2021, poslala "Maria Adela" ještě jednu záhadnou zprávu, tentokrát v přímém chatu přes WhatsApp s Marcelle D'Argy Smithovou. Zpráva zněla: "Nejdražší, nejdražší Marcelle! Je spousta věcí, které nedokážu (a nikdy nebudu schopna) vysvětlit! Ale moc a moc mi chybíš..."
Pátrání po skutečné "Marii Adele"
Bellingcat a jeho investigativní partneři zjistili, že "Marie Adela" zřejmě je agentkou GRU, koncem roku 2021 na základě několika indicií v její krycí identitě a chování, které odpovídaly modu operandi ruské vojenské rozvědky. Zaprvé, osoba s takovým jménem a datem narození neexistovala v žádné (současné) ruské databázi, včetně obsáhlé oficiální pasové databáze, zato se její jméno objevilo v uniklém souboru údajů o pasech a adresách z roku 2007, kde investigativní novináři už dříve našli jiné důstojníky GRU uvedené pod jejich krycími identitami. Byly jí vydány nejméně tři cestovní pasy - jeden vnitrostátní a dva mezinárodní - ze sérií, které používala řada dalších známých důstojníků GRU. Její krycí identita byla založena na legendě o osobě smíšeného původu, narozené v Jižní Americe, což je oblíbená historka jak pro ruskou zahraniční zpravodajskou službu SVR, tak pro ilegální pracovníky GRU, jak dokazuje nedávné dopadení a deportace potvrzeného důstojníka GRU, který žil léta v USA a Irsku jako brazilský syn německého otce. To sice teoreticky otevíralo možnost, že "Maria Adela" byla ilegálkou SVR, ale překrývání sérií v číslech pasů a zjevný zájem o NATO činily příslušnost ke GRU mnohem pravděpodobnější.
Tým organizace Bellingcat se však dlouhé měsíce snažil najít jakoukoli stopu k její skutečné identitě. Na ruských sociálních sítích nebyly žádné fotografie této osoby, takže zpětné vyhledávání obličejů nepřineslo žádné výsledky. Ruská telefonní čísla, která byla uvedena jako kontakty pro její falešnou identitu v dokumentech o "vytvoření identity" z roku 2007, byla registrována na "anonymní osobu" (což byla další indicie její příslušnosti k tajné službě, protože všechna čísla v Rusku musí být registrována na jméno skutečné osoby).
Zpětné vyhledávání obličejů v rozsáhlé ruské databázi pasů nepřineslo přesvědčivý výsledek při porovnávání jejich podobnosti. Přineslo však stovky možných shod s nízkým skóre, které investigativní tým Bellingcatu začal analyzovat, aby identifikoval další možné překryvy.
Právě hloubková analýza jedné z těchto nízkých shod obličejů nakonec vedla k identifikaci skutečné osoby, která se skrývá pod jménem "Maria Adela".
Porovnání dvou snímků v nástroji pro rozpoznávání obličejů Microsoft Azure přineslo negativní výsledek, ale vyšetřovatelé jej dále zkoumali.
Porovnání dvou různě starých fotografií "Marie Adely" ze sociálních médií se starou pasovou fotografií ruské občanky jménem Olga Kolobovová, narozené v roce 1982, v nástroji Microsoft Azure přineslo nevýrazné výsledky se shodou nižší než 35 %. Poté co reportéři tuto osobu původně zavrhli jako nepravděpodobnou kandidátku, se k této hypotéze vrátili díky staré pasové fotografii, na níž je pravděpodobně zachycena dívka ve věku 14 nebo 15 let.
A opravdu, nepříliš zjevná shoda mezi oběma osobami se brzy stala více než zajímavou. Za prvé, Olga Kolobovová neměla před rokem 2018 v Moskvě žádnou digitální stopu. V žádné z desítek uniklých moskevských databází nebyla objevena jediná registrace adresy, dopravní přestupek ani registrace telefonního čísla. Tato osoba však vykazovala velkou aktivitu v digitálním prostoru, která začala v listopadu 2018 - právě v době, kdy se "Maria Adela" měla vrátit do Moskvy.
Začaly se objevovat další nepřímé podobnosti. V listopadu 2018 si Olga Kolobovová podle záznamů v databázích koupila v Rusku své první auto. Šlo o zcela nový model Audi A3 z roku 2018. Mimochodem, na instagramovém účtu "Marie Adely" se v roce 2016 objevil její snímek pořízený za volantem Audi, což naznačovalo zálibu v uvedeném modelu.
A opravdu, nepříliš zjevná shoda mezi oběma osobami se brzy stala více než zajímavou. Za prvé, Olga Kolobovová neměla před rokem 2018 v Moskvě žádnou digitální stopu. V žádné z desítek uniklých moskevských databází nebyla objevena jediná registrace adresy, dopravní přestupek ani registrace telefonního čísla. Tato osoba však vykazovala velkou aktivitu v digitálním prostoru, která začala v listopadu 2018 - právě v době, kdy se "Maria Adela" měla vrátit do Moskvy.
Začaly se objevovat další nepřímé podobnosti. V listopadu 2018 si Olga Kolobovová podle záznamů v databázích koupila v Rusku své první auto. Šlo o zcela nový model Audi A3 z roku 2018. Mimochodem, na instagramovém účtu "Marie Adely" se v roce 2016 objevil její snímek pořízený za volantem Audi, což naznačovalo zálibu v uvedeném modelu.
Obrázek, který v roce 2016 zveřejnila "Maria Adela" na instagramu, ukazuje vnitřek vozidla Audi
Na ruské platformě Odnoklassniki (OK) pak novináři ze skupiny Bellingcat objevili účet na sociální síti, který byl v roce 2019 zaregistrován na jméno a datum narození Olgy. Kromě propagace válečného obsahu ze skupiny nazvané "Přátelé Putina" byla členkou pouze jedné další skupiny na OK - skupiny veterinární kliniky v Moskvě, která se stará mimo jiné o kočky.
Pomocí starých uniklých databází z měst mimo Moskvu se Bellingcatu nakonec podařilo vystopovat Olžinu předchozí digitální přítomnost v Rusku až do roku 2005, kdy si ve svých 23 letech zaregistrovala v ruském Krasnodarském kraji společnost obchodující s alkoholem. Při sledování její tehdejší registrované adresy se novinářům podařilo vypátrat i jejího otce. Zjistili jsme, že byl až do svého odchodu do důchodu v roce 2007 náčelníkem vojenské fakulty Uralské univerzity v Jekatěrinburgu. Ještě zajímavější bylo, že se na webových stránkách školy chlubil tím, že jako plukovník ruských ozbrojených sil obdržel řadu vyznamenání a medailí "za službu vlasti v zahraničí, mimo jiné v Angole, Iráku a Sýrii". Vzhledem ke zjištění z předchozích vyšetřování, že špioni GRU se často rekrutují z řad dětí vysoce postavených armádních důstojníků včetně bývalých rozvědčíků, ještě zesílilo podezření, že "Maria Adela" a Olga jsou jedna a tatáž osoba.
Tuto hypotézu podporovala i skutečnost, že Olga Kolobovová se stala majitelkou dvou bytů v Moskvě v obdobích, kdy "Maria Adela" pobývala v Rusku. První z nich - malou garsoniéru na prestižním místě - získala během jedné z cest "Marie Adely" do Ruska v dubnu 2013. Druhý, luxusní byt o rozloze 100 m2 v supermoderním rezidenčním komplexu, jehož hodnota na základě srovnatelných nabídek činí přibližně 800.000 eur (necelých 20 milionů korun) - byl pořízen v roce 2020. Zároveň uniklé údaje o rozvozu jídla ze společnosti YandexFoods ukázaly, že Olga objednávala v pracovní době jídlo na adresu, kde sídlí Ruský penzijní fond. Za předpokladu, že pracuje jako úřednice v penzijní společnosti, se původ značných finančních prostředků na pořízení těchto bytů jevil jako velmi nejasný.
Díky všem těmto indiciím se týmu investigativních novinářů podařilo získat čerstvou fotografii Olgy Kolobovové od informátora s přístupem do ruské databáze řidičských průkazů. Tato fotografie, která podle všeho pochází z roku 2021, poskytla přesvědčivou shodu mezi tvářemi "Marie Adely" a Olgy Kolobovové.
Pomocí starých uniklých databází z měst mimo Moskvu se Bellingcatu nakonec podařilo vystopovat Olžinu předchozí digitální přítomnost v Rusku až do roku 2005, kdy si ve svých 23 letech zaregistrovala v ruském Krasnodarském kraji společnost obchodující s alkoholem. Při sledování její tehdejší registrované adresy se novinářům podařilo vypátrat i jejího otce. Zjistili jsme, že byl až do svého odchodu do důchodu v roce 2007 náčelníkem vojenské fakulty Uralské univerzity v Jekatěrinburgu. Ještě zajímavější bylo, že se na webových stránkách školy chlubil tím, že jako plukovník ruských ozbrojených sil obdržel řadu vyznamenání a medailí "za službu vlasti v zahraničí, mimo jiné v Angole, Iráku a Sýrii". Vzhledem ke zjištění z předchozích vyšetřování, že špioni GRU se často rekrutují z řad dětí vysoce postavených armádních důstojníků včetně bývalých rozvědčíků, ještě zesílilo podezření, že "Maria Adela" a Olga jsou jedna a tatáž osoba.
Tuto hypotézu podporovala i skutečnost, že Olga Kolobovová se stala majitelkou dvou bytů v Moskvě v obdobích, kdy "Maria Adela" pobývala v Rusku. První z nich - malou garsoniéru na prestižním místě - získala během jedné z cest "Marie Adely" do Ruska v dubnu 2013. Druhý, luxusní byt o rozloze 100 m2 v supermoderním rezidenčním komplexu, jehož hodnota na základě srovnatelných nabídek činí přibližně 800.000 eur (necelých 20 milionů korun) - byl pořízen v roce 2020. Zároveň uniklé údaje o rozvozu jídla ze společnosti YandexFoods ukázaly, že Olga objednávala v pracovní době jídlo na adresu, kde sídlí Ruský penzijní fond. Za předpokladu, že pracuje jako úřednice v penzijní společnosti, se původ značných finančních prostředků na pořízení těchto bytů jevil jako velmi nejasný.
Díky všem těmto indiciím se týmu investigativních novinářů podařilo získat čerstvou fotografii Olgy Kolobovové od informátora s přístupem do ruské databáze řidičských průkazů. Tato fotografie, která podle všeho pochází z roku 2021, poskytla přesvědčivou shodu mezi tvářemi "Marie Adely" a Olgy Kolobovové.
Pozitivní shoda mezi fotografiemi 'Marie Adely' a Olgy Kolobovové při porovnání pomocí nástroje Microsoft Azure
Software pro rozpoznávání obličejů je sice užitečný, ale při vyšetřování, jako je toto, nestačí k jednoznačnému prokázání, že dvě osoby jsou totožné. Reportéři však potom vyhledali Olžino telefonní číslo v aplikaci WhatsApp a našli pádný důkaz, že Olga a Maria Adela" jsou skutečně jedna a tatáž osoba.
Obrázek, který "Maria Adela" používala jako svůj profil na facebooku, používala Olga také jako svůj profilový obrázek v aplikaci WhatsApp. "Maria Adela" rovněž zveřejnila obrázek na své stránce na instagramu.
Obrázek, který "Maria Adela" používala jako svůj profil na facebooku, používala Olga také jako svůj profilový obrázek v aplikaci WhatsApp. "Maria Adela" rovněž zveřejnila obrázek na své stránce na instagramu.
Profilová fotografie Olgy Kolobovové v aplikaci WhatsApp (vlevo) a profilová fotografie 'Marie Adely' na jejím facebookovém účtu
To spolu s dalšími překryvy stačilo k odhalení pravé identity "Marie Adely". Ale co její příslušnost ke GRU? Tomu zase silně nasvědčovala čísla pasů, která se pohybovala v rozmezí čísel pasů jiných agentů GRU, dále jihoamerická legenda, jakou použil nejméně jeden další ilegál GRU, a profesní minulost jejího otce. Reportéři se však rozhodli získat výpisy telefonních metadat k číslu Olgy Kolobovové, aby zjistili, zda je možné najít nějaké další potvrzení.
Dne 23. února 2022, na ruský Den obránců vlasti, který se mezi vojenskými důstojníky všeobecně slaví, volala Olga na číslo, které bylo našemu vyšetřovacímu týmu známé. Bylo to právě číslo stejného velícího důstojníka z 5. oddělení GRU, který čtyři roky předtím volal o půlnoci generálu Averjanovovi...
Úspěšná, nebo předčasně ukončená mise?
Téměř desetiletá služba Olgy Kolobovové na postu ilegála je ve srovnání s jinými známými případy ruských špionů v hlubokém utajení neobvyklá hned z několika důvodů. Jedním z nich je samovolné ukončení jejího nasazení, aniž by byla odhalena zahraniční kontrarozvědkou. To ponechává otevřenou otázku, zda GRU vnímala její působení v Evropě jako úspěch, nebo jako selhání. Ve srovnání s jinými známými ruskými ilegály, kteří žili desítky let na Západě a dokázali si vytvořit jen okrajově zajímavé sítě kontaktů, se síť "Marie Adely", čile komunikující s důstojníky NATO a amerického námořnictva včetně těch, kteří mohli mít přístup ke zpravodajsky hodnotným fotografiím nebo důvěrným právním spisům a databázím, jeví přinejmenším na papíře jako impozantní. Během svého nasazení Kolobovová pod záminkou účasti na výstavě nebo návštěvy přátel hojně cestovala po celé Evropě, Bahrajnu a možná i Thajsku. Tato schopnost sama o sobě mohla být pro GRU užitečná.
Neexistují důkazy o tom, že by západní kontrarozvědky nebo vnitřní bezpečnostní služba NATO o přítomnosti ruské vojenské špionky umístěné ve strategické blízkosti velitelského centra společných sil NATO v Evropě věděly. Žádný ze známých "Marie Adely", s nimiž novináři z organizace Bellingcat hovořili - všechny bylo možné dohledat jako její kontakty prostřednictvím údajů z otevřených zdrojů -, nebyl osloven ani NATO, ani orgány činnými v trestním řízení, aby byli informováni o svých interakcích s Ruskou.
The Insider a Der Spiegel oslovily Olgu Kolobovovou s žádostí o vyjádření prostřednictvím sítě Telegram a e-mailu. Ačkoli se zdá, že zprávy zaslané na Telegramu viděla, neodpověděla na ně.
Der Spiegel se s žádostí o komentář obrátil také na mluvčího NATO. Do uzávěrky před zveřejněním článku (25. srpna) kancelář NATO neodpověděla.
█ CENZOR.CZ █
Dne 23. února 2022, na ruský Den obránců vlasti, který se mezi vojenskými důstojníky všeobecně slaví, volala Olga na číslo, které bylo našemu vyšetřovacímu týmu známé. Bylo to právě číslo stejného velícího důstojníka z 5. oddělení GRU, který čtyři roky předtím volal o půlnoci generálu Averjanovovi...
Úspěšná, nebo předčasně ukončená mise?
Téměř desetiletá služba Olgy Kolobovové na postu ilegála je ve srovnání s jinými známými případy ruských špionů v hlubokém utajení neobvyklá hned z několika důvodů. Jedním z nich je samovolné ukončení jejího nasazení, aniž by byla odhalena zahraniční kontrarozvědkou. To ponechává otevřenou otázku, zda GRU vnímala její působení v Evropě jako úspěch, nebo jako selhání. Ve srovnání s jinými známými ruskými ilegály, kteří žili desítky let na Západě a dokázali si vytvořit jen okrajově zajímavé sítě kontaktů, se síť "Marie Adely", čile komunikující s důstojníky NATO a amerického námořnictva včetně těch, kteří mohli mít přístup ke zpravodajsky hodnotným fotografiím nebo důvěrným právním spisům a databázím, jeví přinejmenším na papíře jako impozantní. Během svého nasazení Kolobovová pod záminkou účasti na výstavě nebo návštěvy přátel hojně cestovala po celé Evropě, Bahrajnu a možná i Thajsku. Tato schopnost sama o sobě mohla být pro GRU užitečná.
Neexistují důkazy o tom, že by západní kontrarozvědky nebo vnitřní bezpečnostní služba NATO o přítomnosti ruské vojenské špionky umístěné ve strategické blízkosti velitelského centra společných sil NATO v Evropě věděly. Žádný ze známých "Marie Adely", s nimiž novináři z organizace Bellingcat hovořili - všechny bylo možné dohledat jako její kontakty prostřednictvím údajů z otevřených zdrojů -, nebyl osloven ani NATO, ani orgány činnými v trestním řízení, aby byli informováni o svých interakcích s Ruskou.
The Insider a Der Spiegel oslovily Olgu Kolobovovou s žádostí o vyjádření prostřednictvím sítě Telegram a e-mailu. Ačkoli se zdá, že zprávy zaslané na Telegramu viděla, neodpověděla na ně.
Der Spiegel se s žádostí o komentář obrátil také na mluvčího NATO. Do uzávěrky před zveřejněním článku (25. srpna) kancelář NATO neodpověděla.
█ CENZOR.CZ █
Zdroje: Bellingcat, Der Spiegel, The Insider, La Repubblica
