Meduza: Ruské město Sudža je už tři měsíce obsazeno ukrajinskými vojáky
Ruské městečko Sudža je už tři měsíce obsazeno ukrajinskými ozbrojenými silami. Kolik lidí ve městě zůstává, se neví. Toto jsou příběhy lidí, kteří dokázali odjet a snaží se zachránit své blízké, píše ruský server Meduza, působící v lotyšském exilu.
pátek 22.11.2024, 10:14
Ukrajinský voják na snímku pořízeném krátce po srpnovém vpádu ukrajinské armády do ruské Kurské oblasti jde po ulici v Sudži.
Ukrajinská vojska vstoupila do Kurské oblasti 6. srpna a hned obsadila desítky městeček a vesnic. Podle úřadů odtud odjelo 112.000 lidí. Neví se, kolik lidí zůstalo pod ukrajinskou okupací. Většina z těch, co odjela, skončila v Kursku. Zpočátku uprchlíci věřili, že se brzy budou moci vrátit domů. Dostávali pomoc - a pečlivě sledovali reportáže ukrajinských médií při hledání informací o svých blízkých, kteří zůstali v pohraničí.
Brzy se ukázalo, že o otevření humanitárního koridoru pro civilisty se ani nejedná a že peníze poskytnuté ruským státem na pomoc uprchlíkům končí.
Na začátku listopadu obyvatelé Sudži a dalších okupovaných obcí uspořádali demonstraci na hlavním náměstí v Kursku. Poté místní hodnostáři slibovali řešit všechny problémy, ale ještě je nevyřešili.
"Nejsilnější ostřelování začalo ve tři v noci. V šest už byli [ukrajinští vojáci] v [okrajové části] Gončarovce. Velice rychle pronikli, protože hranice byla prázdná, byli tam jen vojáci základní služby," vylíčila Julija, obyvatelka Sudže ve vzpomínce, jak s manželem Valerijem, deseti dětmi, z nichž devět je osvojených, snachou a čtyřmi vnuky zažili začátek ukrajinského útoku 6. srpna.
Ukrajinská armáda vstoupila do městečka ještě týž den. Úřady v Kurské oblasti a v Sudžském okrese nestihly vyhlásit evakuaci, lidé museli z městečka utíkat.
"Odjížděli sami, protože už začali chápat, že něco není v pořádku. Všichni jsme si mysleli, že je to na den či dva," vysvětluje další obyvatelka města Alla. Spolu s mužem, dítětem a matkou ve starším věku odjeli ze Sudže pod palbou ještě v první den ukrajinského útoku.
Právě skutečnost, že se nekonala organizovaná evakuace, označují místní za hlavní chybu tehdejšího náčelníka okresu Alexandra Bogačeva (odvolaného v půlce listopadu) a gubernátora Alexeje Smirnova. Úřady podle místních měly být připraveny na to, že v pohraničí mohou propuknout boje. "Od náčelníka našeho okresu a starosty města [Vitalije Slaščeva] žádná pomoc nepřišla," zdůrazňuje Alla. "Ani se neukázali: nepozvali lidi na schůzi, aby je alespoň nějak podpořili, aby řekli, co mají dál dělat. Nikdo je od té doby neviděl," doplnila.
V reakci na výhrady gubernátor Smirnov jen svaloval odpovědnost na ministerstvo obrany: od vojáků prý nepřišly žádné instrukce, že je nezbytné evakuovat lidi.
Sami obyvatelé města oznámení dostávali - pravda, nikoliv od úřadů, ale od nějakého "Ukrajince". Podle Julije a Valerije v předvečer ukrajinského útoku muž, který se představoval jako Alexej či Andrej, zatelefonoval či napsal mnoha obyvatelům Sudže a vyzýval je, aby co nejrychleji odjeli z města. Dodnes se neví, kdo to byl.
"Naší dceři poslal esemesku: odjeď, odjeď ze Sudži. Všichni se mu ale smáli: co kecáš, máme dobrou armádu a ochráněné hranice, nic nám neuděláte. Nadávali mu. A vidíte, co se stalo, " říká Valerij. Alla dodává, že "Ukrajinec" psal podobná varování i v komentářích na místním kanálu Sudža Rodnaja s 82.500 uživateli na sociální síti, ale "přirozeně mu nikdo neuvěřil". Komentáře jsou už smazané.
Když začala palba, Julija, Valerij a jejich rodina se zpočátku ukryli do sklepa školy nedaleko jejich domu, vždyť "stříleli nepřetržitě". Poté, co palba zeslábla, odjeli do vsi Bolšoje Soldatskoje, asi 20 kilometrů od Sudži. Strávili tam několik dnů na farmě, kde pracoval jeden ze synů. Když ukrajinská vojska začala ostřelovat i tuto vesnici, odjeli do Kurska.
Julija a Valerij uvedli, že během přesunů nejednou viděli, jak ukrajinští vojáci střílí po autech civilistů. O útocích mluví i další uprchlíci, Ukrajina je popírá.
Brzy se ukázalo, že o otevření humanitárního koridoru pro civilisty se ani nejedná a že peníze poskytnuté ruským státem na pomoc uprchlíkům končí.
Na začátku listopadu obyvatelé Sudži a dalších okupovaných obcí uspořádali demonstraci na hlavním náměstí v Kursku. Poté místní hodnostáři slibovali řešit všechny problémy, ale ještě je nevyřešili.
"Nejsilnější ostřelování začalo ve tři v noci. V šest už byli [ukrajinští vojáci] v [okrajové části] Gončarovce. Velice rychle pronikli, protože hranice byla prázdná, byli tam jen vojáci základní služby," vylíčila Julija, obyvatelka Sudže ve vzpomínce, jak s manželem Valerijem, deseti dětmi, z nichž devět je osvojených, snachou a čtyřmi vnuky zažili začátek ukrajinského útoku 6. srpna.
Ukrajinská armáda vstoupila do městečka ještě týž den. Úřady v Kurské oblasti a v Sudžském okrese nestihly vyhlásit evakuaci, lidé museli z městečka utíkat.
"Odjížděli sami, protože už začali chápat, že něco není v pořádku. Všichni jsme si mysleli, že je to na den či dva," vysvětluje další obyvatelka města Alla. Spolu s mužem, dítětem a matkou ve starším věku odjeli ze Sudže pod palbou ještě v první den ukrajinského útoku.
Právě skutečnost, že se nekonala organizovaná evakuace, označují místní za hlavní chybu tehdejšího náčelníka okresu Alexandra Bogačeva (odvolaného v půlce listopadu) a gubernátora Alexeje Smirnova. Úřady podle místních měly být připraveny na to, že v pohraničí mohou propuknout boje. "Od náčelníka našeho okresu a starosty města [Vitalije Slaščeva] žádná pomoc nepřišla," zdůrazňuje Alla. "Ani se neukázali: nepozvali lidi na schůzi, aby je alespoň nějak podpořili, aby řekli, co mají dál dělat. Nikdo je od té doby neviděl," doplnila.
V reakci na výhrady gubernátor Smirnov jen svaloval odpovědnost na ministerstvo obrany: od vojáků prý nepřišly žádné instrukce, že je nezbytné evakuovat lidi.
Sami obyvatelé města oznámení dostávali - pravda, nikoliv od úřadů, ale od nějakého "Ukrajince". Podle Julije a Valerije v předvečer ukrajinského útoku muž, který se představoval jako Alexej či Andrej, zatelefonoval či napsal mnoha obyvatelům Sudže a vyzýval je, aby co nejrychleji odjeli z města. Dodnes se neví, kdo to byl.
"Naší dceři poslal esemesku: odjeď, odjeď ze Sudži. Všichni se mu ale smáli: co kecáš, máme dobrou armádu a ochráněné hranice, nic nám neuděláte. Nadávali mu. A vidíte, co se stalo, " říká Valerij. Alla dodává, že "Ukrajinec" psal podobná varování i v komentářích na místním kanálu Sudža Rodnaja s 82.500 uživateli na sociální síti, ale "přirozeně mu nikdo neuvěřil". Komentáře jsou už smazané.
Když začala palba, Julija, Valerij a jejich rodina se zpočátku ukryli do sklepa školy nedaleko jejich domu, vždyť "stříleli nepřetržitě". Poté, co palba zeslábla, odjeli do vsi Bolšoje Soldatskoje, asi 20 kilometrů od Sudži. Strávili tam několik dnů na farmě, kde pracoval jeden ze synů. Když ukrajinská vojska začala ostřelovat i tuto vesnici, odjeli do Kurska.
Julija a Valerij uvedli, že během přesunů nejednou viděli, jak ukrajinští vojáci střílí po autech civilistů. O útocích mluví i další uprchlíci, Ukrajina je popírá.
Vrak auta u silnice v Kurské oblasti Ruské federace.
O ostřelování silnice mezi Sudžou a Kurskem vyprávěla i Alla. Podle ní se její rodina "včas rozhodla odjet, protože během pár hodin drony začaly zasahovat auta", jak jí později vyprávěli známí. Ale podařilo se jim šťastně dojet do Kurska, kde si pronajali byt. Zpočátku vždy na 24 hodin, protože byli přesvědčeni, že se brzy vrátí domů. Když se ukázalo, že se to nepovede, pronajali si jiné bydlení. "Děcko jsme jen tak tak dostali do školky. Zpočátku nám říkali, že nemají místo, a pak [úřady] nařídily, aby děti z pohraničí přijímali mimo pořadí," řekla Alla.
Teď si s mužem hledají práci. Jsou úplně odkázáni sami na sebe. "Sami si platíme pronájem bytu, který stojí 27.000 rublů (asi 6430 korun), což je pro nás hodně, zvlášť když jsme mívali vlastní bydlení v Sudži. Stává se, že občas musíme zajít do střediska distribuce humanitární pomoci," řekli manželé.
V prvních dnech ukrajinského útoku ruská vláda poskytla na pomoc běžencům nejprve 220 milionů rublů (asi 52,3 milionu korun), později 1,8 miliardy rublů (asi 425 milionů korun) a pak ještě 1,5 miliardy rublů (asi 354 milionů korun). Peníze lidé dostali jako odškodnění za ztrátu obydlí a dalšího majetku, všehovšudy šlo ale o 175.000 rublů (asi 41.350 korun).
Kromě toho gubernátor Smirnov 9. srpna ještě zveřejnil čísla tísňových linek, na kterých mohou lidé v nouzi žádat o pomoc. O dva dny později gubernátor při poradě s prezidentem Vladimirem Putinem ujišťoval, že úřady lidem poskytly "vše nezbytné", včetně zařízeného ubytování v místních internátech, sportovních klubech a podobných místech.
Teď si s mužem hledají práci. Jsou úplně odkázáni sami na sebe. "Sami si platíme pronájem bytu, který stojí 27.000 rublů (asi 6430 korun), což je pro nás hodně, zvlášť když jsme mívali vlastní bydlení v Sudži. Stává se, že občas musíme zajít do střediska distribuce humanitární pomoci," řekli manželé.
V prvních dnech ukrajinského útoku ruská vláda poskytla na pomoc běžencům nejprve 220 milionů rublů (asi 52,3 milionu korun), později 1,8 miliardy rublů (asi 425 milionů korun) a pak ještě 1,5 miliardy rublů (asi 354 milionů korun). Peníze lidé dostali jako odškodnění za ztrátu obydlí a dalšího majetku, všehovšudy šlo ale o 175.000 rublů (asi 41.350 korun).
Kromě toho gubernátor Smirnov 9. srpna ještě zveřejnil čísla tísňových linek, na kterých mohou lidé v nouzi žádat o pomoc. O dva dny později gubernátor při poradě s prezidentem Vladimirem Putinem ujišťoval, že úřady lidem poskytly "vše nezbytné", včetně zařízeného ubytování v místních internátech, sportovních klubech a podobných místech.
Uprchlíci z částí Kurské oblasti Ruska okupovaných ukrajinskou armádou, kteří byli v srpnu provizorně ubytováni v posilovně sportovního klubu Viťaz v Kursku.
Současně v Rusku začaly sbírky humanitární pomoci. Rusové od té doby posílají do Kurské oblasti oblečení, potraviny, léky a další nezbytné věci. Na webu státních zakázek se objevilo zvláštní místo, kde uprchlíci mohou najít informace o peněžní pomoci, a lidé ochotní pomáhat se zase dozvědí, kam mají zanést humanitární pomoc, jak se stát dobrovolníkem či darovat krev.
V Kursku zásilky z celé země přijímají dobrovolníci a pak pomoc rozdělují. Dvě distribuční střediska otevřela nezaregistrovaná politická strana novinářky Jekatěriny Duncovové, která se marně snažila kandidovat v letošních prezidentských volbách. Podle Duncovové se úřady od ukrajinského útoku chovají k uprchlíkům jako ke zdroji problémů. "Z úřadu jednou zavolali, aby se dozvěděli, že fungujeme - a poslali k nám rovnou 200 uprchlíků," tvrdí. "Ale bohudíky nám alespoň nebrání v práci," dodává.
Rodina Julije a Valerije nyní žije v opuštěném domě, do kterého zavedli vytápění a vodu a postavili záchod a koupelnu. V Kursku si také našli práci. Čtyři děti se učí po internetu, další chodí do místní školy. V rodném městě se jim žilo pohodlněji, ale nemají nejmenší představu, kdy se budou moci vrátit.
Zdroj: ČTK
V Kursku zásilky z celé země přijímají dobrovolníci a pak pomoc rozdělují. Dvě distribuční střediska otevřela nezaregistrovaná politická strana novinářky Jekatěriny Duncovové, která se marně snažila kandidovat v letošních prezidentských volbách. Podle Duncovové se úřady od ukrajinského útoku chovají k uprchlíkům jako ke zdroji problémů. "Z úřadu jednou zavolali, aby se dozvěděli, že fungujeme - a poslali k nám rovnou 200 uprchlíků," tvrdí. "Ale bohudíky nám alespoň nebrání v práci," dodává.
Rodina Julije a Valerije nyní žije v opuštěném domě, do kterého zavedli vytápění a vodu a postavili záchod a koupelnu. V Kursku si také našli práci. Čtyři děti se učí po internetu, další chodí do místní školy. V rodném městě se jim žilo pohodlněji, ale nemají nejmenší představu, kdy se budou moci vrátit.
Zdroj: ČTK