Ruská útočná válka proti Ukrajině v analýze ISW - 1025. den (14.12.2024)

Analytici amerického nevládního Institutu pro studium války (ISW) denně podrobně rozebírají situaci na bojišti ve válce mezi ruskými agresory a ukrajinskými obránci i politické, ekonomické a společenské souvislosti nejrozsáhlejšího konfliktu v Evropě od druhé světové války.

sobota 14.12.2024, 23:45

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 14. prosince prohlásil, že ruská armáda nasadila severokorejské vojáky do útoků pěchoty v Kurské oblasti.[1] Zelenskyj uvedl, že ruská armáda začleňuje do ruských jednotek operujících v Kurské oblasti "značný počet" severokorejských vojáků a že ti už utrpěli "znatelné" ztráty. Zelenskyj poznamenal, že ruské síly severokorejské vojáky zatím nasadily pouze do ofenzivních operací v Kurské oblasti, ale v budoucnu je mohou využít i v dalších blíže nespecifikovaných oblastech fronty. Ukrajinský představitel oznámil, že severokorejské síly provádějí útočné operace, poprvé od 5. listopadu, kdy ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov v rozhovoru pro jihokorejskou veřejnoprávní televizní stanici KBS řekl, že v Kurské oblasti došlo k "drobným" střetům ukrajinských sil se severokorejskými vojáky.[2] Ruští váleční blogeři nedávno přiznali, že severokorejské síly se účastní útočných operací v Kurské oblasti, a tvrdili, že severokorejští vojáci se 6. prosince podíleli na obsazení Plechova (jižně od Sudže).[3] Několik ruských válečných blogerů tvrdilo, že severokorejské speciální jednotky se Plechova zmocnily bez pomoci ruských sil, ale jeden bloger útok charakterizoval jako společnou rusko-severokorejskou operaci.[4] Geolokační záběry zveřejněné 14. prosince ukazují zhruba 40 příslušníků pěchoty, kteří vedou útok východně od Kremjaného (východně od Koreněva), a některé zdroje tvrdily, že na záběrech jsou severokorejští vojáci. ISW nemůže nezávisle ověřit, zda na těchto snímcích jsou Severokorejci, nebo Rusové.[5] Jeden ruský válečný bloger 14. prosince tvrdil, že prvky ruského 1427. motostřeleckého pluku (mobilizovaný prvek ruských teritoriálních vojsk) postupovaly poblíž Ruského Porečného (severně od Sudže) s podporou severokorejských vojáků.[6] Další ruský válečný bloger tvrdil, že prvky ruského 22. motostřeleckého pluku (72. motostřelecká divize, 44. armádní sbor [AK], Leningradský vojenský okruh [LVO]), 810. brigády námořní pěchoty (Černomořská flotila [ČMF], Jižní vojenský okruh [JVO]) a praporu zvláštního určení "Arbat" (Mezinárodní dobrovolnická brigáda "Pjatnaška" Doněcké lidové republiky [DLR], 51. vševojsková armáda [VA]) cvičily "mnoho týdnů" severokorejské vojáky působící v Kurské oblasti.[7] Ukrajinský vojenský server Militarnyj 14. prosince rozšířil informace několika ukrajinských zdrojů, které tvrdí, že severokorejští vojáci prováděli v blíže nespecifikovaných oblastech Kurské oblasti pěší výpady přes otevřený terén ve skupinách o 20 až 30 lidech.[8] ISW však nemůže žádné z těchto tvrzení nezávisle ověřit. ISW už dříve poznamenal, že schopnost Severní Koreje poučit se z bojů po boku Ruska a osvojit si poznatky z nich bude pravděpodobně značně oslabena, pokud ruské vojenské velení použije severokorejské vojáky ke stejným vysoce ztrátovým útokům vedeným pěchotou, k jakým používá většinu ruských vojáků.

Ukrajinský vpád do Kurské oblasti ke dni 14. prosince 2024 v 19:30 hodin SEČ.

Vyhlídky na pokračování ruské vojenské přítomnosti v Sýrii zůstávají nejasné, neboť se stále objevují zprávy, že Rusko ze Sýrie evakuuje své vojáky a vojenskou techniku. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR 14. prosince uvedla, že z provincie Homs se nemohou dostat "stovky" ruských vojáků na leteckou základnu Hmímím kvůli obavám, že se dostanou pod palbu blíže nespecifikovaných subjektů.[9] HUR poznamenala, že do Sýrie dorazil Africký sbor ruského ministerstva obrany (MO), aby chránil ruské síly, které se přesouvají k ruským základnám na západním pobřeží, a že ruský plukovník Dmitrij Motrenko jedná s vojenskými kontingenty v Sýrii z dalších blíže nespecifikovaných států, aby zajistil záruky "imunity" pro ruské vojáky čekající na letecké základně Tijás západně od Palmýry. HUR rovněž sdělila, že zhruba 1000 ruských vojáků 13. prosince opustilo Damašek v koloně směřující k přístavu Tartús a letecké základně Hmímím, a ISW 13. prosince sledoval na videozáběrech ruské vojenské konvoje, které mířily od Damašku a dalších oblastí na jihu Sýrie pravděpodobně směrem ke dvěma hlavním ruským základnám.[10] Agentura Reuters 14. prosince uvedla, že "syrský bezpečnostní činitel" působící poblíž letecké základny Hmímím uvedl, že 14. prosince ze základny odletělo nejméně jedno nákladní letadlo směřující do Libye.[11] Syrské vojenské a bezpečnostní zdroje údajně sdělily, že Rusko stahuje část těžké vojenské techniky a vysoké důstojníky Syrské arabské armády (SAA) do Moskvy, ale že v současné době neplánuje trvalé stažení z přístavu Tartús nebo letecké základny Hmímím. Jeden ruský válečný bloger 14. prosince zveřejnil fotografie a záběry, které údajně ukazují, že ruští vojáci a vojenská technika stále operují na ruské vrtulníkové základně v Kámišlí na severovýchodě Sýrie, a jiný ruský zdroj 14. prosince tvrdil, že se ruské síly stáhly ze své základny v Kobaní (arabsky Ajn al-Arab) na severu Sýrie.[12]

Situace na ruských základnách v Sýrii ke dni 14. prosince 2024 ve 20:00 hodin SEČ.

Složitá podstata prozatímní syrské vlády se pravděpodobně promítá do rozporuplných zpráv o tom, zda Rusko vede rozhovory se syrskými opozičními skupinami. Haját Tahrír aš-Šám (HTS) sice kontroluje syrskou prozatímní vládu, ale HTS a prozatímní vláda zatím nemají úplnou kontrolu nad různorodými skupinami, které pomohly svrhnout Asadův režim. Náměstek ruského ministra zahraničních věcí Michail Bogdanov 12. prosince prohlásil, že Rusko navázalo kontakty s HTS.[13] Agentura Reuters 14. prosince uvedla, že podle jednoho ruského zdroje probíhají jednání mezi Ruskem a prozatímní syrskou vládou.[14] Jeden "vysoký představitel povstalců blízký nové prozatímní vládě" však agentuře Reuters sdělil, že otázka vojenské přítomnosti Ruska v Sýrii a předchozích dohod Ruska s Asadovým režimem "není předmětem diskuse" a že se touto otázkou budou zabývat budoucí jednání v blíže neurčené době. Tento představitel údajně uvedl, že "konečné slovo bude mít syrský lid". Kremelská tisková agentura TASS 13. prosince informovala, že syrský politik Muhammad Sabra, který v roce 2016 zastupoval Vysoký vyjednávací výbor syrské opozice na ženevských mírových rozhovorech o syrské občanské válce, podobně prohlásil, že by v budoucnu mělo být uspořádáno referendum, které by umožnilo syrskému lidu schválit jakoukoli zahraniční vojenskou přítomnost v Sýrii.[15] Není jasné, zda zdroj agentury Reuters označený za "vysokého představitele povstalců blízkého nové prozatímní vládě", který popřel rozhovory mezi Ruskem a prozatímní vládou, je členem HTS, nebo jiné syrské opoziční skupiny.[16] Jasné není ani to, zda je Rusko v kontaktu se všemi syrskými opozičními skupinami, které jsou nezbytné k zaručení krátkodobé a dlouhodobé bezpečnosti jeho vojenských základen, a vybrané opoziční skupiny možná ani nevědí, že Rusko jedná i s jinými skupinami. Ruská státní média při informování o situaci v Sýrii nerozlišují mezi jednotlivými opozičními skupinami, což je možná součástí snahy prezentovat prozatímní vládu jako jednotnější orgán, aby se zvýšila legitimita případných dohod, které Rusko s jednou nebo některými skupinami uzavře.[17]

Ukrajinské síly v noci z 13. na 14. prosince zasáhly ropný sklad v Orjolské oblasti. Ukrajinský generální štáb oznámil, že jednotky ukrajinských sil speciálních operací (SSO) a ukrajinských ozbrojených sil zasáhly ropný sklad "Ocelový kůň" poblíž města Orjol a způsobily požár objektu.[18] Ukrajinský generální štáb oznámil, že ropný sklad dodává produkty ruské armádě, a poznamenal, že ukrajinské síly stále provádějí vyhodnocení bojových škod. Záběry zveřejněné 13. a 14. prosince ukazují následky úderu a požár v zařízení, přičemž ruští představitelé úder i následný požár přiznali.[19]

Nový parlament a další vládní orgány ovládané stranou Gruzínský sen 14. prosince zvolily prezidentem Gruzie kandidáta strany Gruzínský sen Michaila Kavelašviliho.[20] Tento bývalý fotbalista získal od poslanců parlamentu a dalších vládních orgánů hlasy potřebné k dosažení dvoutřetinové hranice pro zvolení prezidentem, přestože opoziční poslanci hlasování bojkotovali.[21] Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová nadále zpochybňuje legitimitu vítězství strany Gruzínský sen v parlamentních volbách a v reakci na zvolení Kavelašviliho prohlásila, že "nikdo nikoho nezvolil".[22]

Klíčové poznatky:

* Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj 14. prosince prohlásil, že ruská armáda nasadila severokorejské vojáky do útoků pěchoty v Kurské oblasti.

* Vyhlídky na pokračování ruské vojenské přítomnosti v Sýrii zůstávají nejasné, neboť se stále objevují zprávy, že Rusko ze Sýrie evakuuje své vojáky a vojenskou techniku.

* Složitá podstata prozatímní syrské vlády se pravděpodobně promítá do rozporuplných zpráv o tom, zda Rusko vede rozhovory se syrskými opozičními skupinami.

* Ukrajinské síly v noci z 13. na 14. prosince zasáhly ropný sklad v Orjolské oblasti.

* Nový parlament a další vládní orgány ovládané stranou Gruzínský sen 14. prosince zvolily prezidentem Gruzie kandidáta strany Gruzínský sen Michaila Kavelašviliho.

* Ruské síly v poslední době postupovaly v Kurské oblasti a v okolí Torecka, Pokrovska, Kurachova a Robotyna.

* Ukrajinské síly během posledních několika týdnů znovu získaly ztracené pozice u Vovčanska.

* Ruský prezident Vladimir Putin pokračuje ve vyzdvihování veteránského programu "Čas hrdinů" a využívá ho k militarizaci ruské vlády a společnosti.

Odhadovaná kontrola nad územím Ukrajiny a hlavní manévrovací osy ruské armády ke dni 14. prosince 2024 v 19:30 hodin SEČ.

Zdroj: Insitute for the Study of War (ISW)

Štítky:

válka

Ukrajina

Rusko

USA

ISW