Válka na Ukrajině v analýze ISW - 214. den (25. září)
█ CENZOR.CZ █ pondělí 26.09.2022, 07:00
Ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně nepřekoná zásadní strukturální problémy při pokusu o mobilizaci velkého počtu Rusů k pokračování války na Ukrajině. "Částečná mobilizace", kterou nařídil 21. září, sice vytvoří další síly, ale neefektivně a s vysokými domácími sociálními a politickými náklady.
Ruský prezident Vladimir Putin pravděpodobně nepřekoná zásadní strukturální problémy při pokusu o mobilizaci velkého počtu Rusů k pokračování války na Ukrajině. "Částečná mobilizace", kterou nařídil 21. září, sice vytvoří další síly, ale neefektivně a s vysokými domácími sociálními a politickými náklady. Kritické je, že v letošním roce síly vytvořené touto "částečnou mobilizací" velmi pravděpodobně výrazně nepřispějí k čisté bojové síle ruské armády. Má-li mít mobilizace nějaký významný dopad i v delším časovém horizontu, bude muset Putin odstranit základní nedostatky ruského vojenského personálu a postupů při vystrojování a vyzbrojování vojáků. Jeho dosavadní kroky naznačují, že mu mnohem více záleží na tom, aby spěchal s dodávkami živé síly na bojiště, než na řešení těchto základních nedostatků.
Ruské ozbrojené síly nejméně od roku 2008 nevytvářejí podmínky pro účinnou rozsáhlou mobilizaci a nevytvářejí záložní síly potřebné pro rychlou mobilizaci, která by měla přinést okamžité účinky na bojišti. Tyto problémy nelze rychle vyřešit.
Problémy, kterým Putin čelí, částečně pramení z dlouhodobě neřešeného napětí v ruském přístupu k vytváření živé síly v ozbrojených složkách. Ruská a sovětská politika v této oblasti byla od roku 1874 do roku 2008 byla založena na podpoře plné masové mobilizace veškerého ruského a sovětského obyvatelstva pro válku na všech frontách. Všeobecná branná povinnost a minimálně dvouletá základní vojenská služba měly zajistit, aby prakticky všichni muži ve vojenském věku získali dostatečný výcvik a zkušenosti v bojových specializacích. Předpokládalo se, že po splnění této povinnosti budou moci být znovu povoláni do aktivní služby a rychle odejít do války jako schopní vojáci. Většina ruských a sovětských bojových jednotek byla v době míru udržována v "kádrovém" stavu - ponechávaly si téměř plný počet důstojníků a mnoho poddůstojníků spolu s malým počtem vojáků. Ruská a sovětská doktrína a strategie vyžadovaly rozsáhlou mobilizaci záloh k doplnění těchto kádrových jednotek v době války. Tento přístup k živé síle tvořené kádrovými příslušníky a záložníky byl běžný mezi kontinentálními evropskými mocnostmi od konce 19. století až do studené války.
Ruská armáda se v době finanční krize v roce 2008 snažila přejít na plně dobrovolnickou bázi a tento přechod se jí nepodařilo v plné míře uskutečnit. Konec studené války a ukázka předností armády tvořené výlučně dobrovolníky během války v Perském zálivu v roce 1991 vedly mnoho států k ústupu od branných modelů. Ruská armáda zůstala věrná modelu založeném na kádrech a záložnících až do roku 2008, kdy Putin nařídil nově jmenovanému ministru obrany Anatoliji Serďukovovi, aby v důsledku finanční krize v roce 2008 přešel na profesionální model a reformoval ruskou armádu s cílem ušetřit náklady. Jedním z takových úsporných opatření bylo zkrácení doby povinné branné služby na 18 měsíců v roce 2007 a poté na jeden rok v roce 2008.
Ruská armáda nakonec vytvořila hybridní model, v němž se mísí odvedenci s profesionálními vojáky. Profesionální armáda je drahá, protože stát musí potenciálním dobrovolným rekrutům nabídnout mnohem vyšší platy a výhody než odvedencům, kteří nemají jinou možnost než sloužit. Serďukov rychle zjistil, že ruský obranný rozpočet si nemůže dovolit nabídnout taková lákadla, která by překonala staletý odpor Rusů k vojenské službě. Ruská armáda se tak stala směsicí dobrovolných profesionálních vojáků, kterým Rusové říkají kontraktniki, a jednoročních branců.
Zkrácením základní vojenské služby se ruské zálohy staly méně bojeschopnými. Odvedenci si obvykle osvojí základní minimum vojenských schopností během jednoho roku - ztracený druhý rok je období, během něhož by armáda tvořená důstojníky a poddůstojníky spolu s odvedenci za normálních okolností vycvičila své odvedence na smysluplnou úroveň bojeschopnosti. Přechod na jednoletou povinnou vojenskou službu v roce 2008 znamená, že poslední ročníky ruských mužů, kteří sloužili dva roky, jsou nyní ve věku kolem 30 let. Mladší záložníci v nejlepších věkových kategoriích pro nasazení do boje si odbyli pouze zkrácenou jednoletou službu.
Přednostní budování profesionálních sil a snižování priorit základní vojenské služby se pravděpodobně promítlo do oslabení byrokratických struktur potřebných pro mobilizaci. Mobilizace je vždy byrokraticky náročný podnik. Vyžaduje, aby místní úředníci v celé zemi dobře plnili úkol, který možná nikdy neprováděli a který nacvičují jen zřídka, pokud vůbec. Udržování byrokratické infrastruktury potřebné k provedení rozsáhlé mobilizace záloh vyžaduje značnou pozornost ze strany vyššího vedení - pozornost, které se jí v Rusku v posledních zhruba 15 letech pravděpodobně nedostávalo.
Putin se v uplynulém roce pokusil o mobilizaci už nejméně čtyřikrát, čímž pravděpodobně vyčerpal zásoby dostupných bojeschopných (a ochotných) záložníků před "částečnou mobilizací".
* Ruská armáda zahájila na podzim roku 2021 iniciativu nazvanou Ruská bojová armádní rezerva (ruská zkratka BARS), jejímž cílem bylo získat 100.000 dobrovolníků do organizace, která by je vycvičila a udržela v bojeschopném stavu ještě v záloze.Toto úsilí do značné míry selhalo a v době ruské invaze v únoru 2022 se podařilo vygenerovat jen zlomek cílové hodnoty.
* Ruské ozbrojené síly provedly v rámci příprav na invazi a souběžně s iniciativou BARS nedobrovolnou mobilizaci části svých pravidelných záloh. Podrobnosti o povolání před invazí jsou kusé, ale západní představitelé uváděli, že ruská armáda povolala "desítky tisíc" záložníků, aby doplnila jednotky před vpádem na Ukrajinu.
* Třetí, menší mobilizační vlna následovala po samotné invazi, kdy se objevily zprávy o povolání tisíců záložníků k doplnění ruských ztrát na začátku března 2022.
* Čtvrtou snahu o mobilizaci obyvatelstva do války Putin zahájil v červnu a urychlil v červenci 2022 výzvou k vytvoření "dobrovolnických praporů". Tento podnik byl ad hoc pokusem o skrytou mobilizaci. Kreml nařídil všem ruským "federálním subjektům" (správním jednotkám na úrovni gubernií), aby vytvořily každý alespoň jeden dobrovolnický prapor a aby ze svých rozpočtů vyplácely odvedence a bojové odměny. Tato snaha vygenerovala řadu dobrovolnických praporů, z nichž některé bojovaly na Ukrajině, třebaže nevalně.
Ruské ozbrojené síly nejméně od roku 2008 nevytvářejí podmínky pro účinnou rozsáhlou mobilizaci a nevytvářejí záložní síly potřebné pro rychlou mobilizaci, která by měla přinést okamžité účinky na bojišti. Tyto problémy nelze rychle vyřešit.
Problémy, kterým Putin čelí, částečně pramení z dlouhodobě neřešeného napětí v ruském přístupu k vytváření živé síly v ozbrojených složkách. Ruská a sovětská politika v této oblasti byla od roku 1874 do roku 2008 byla založena na podpoře plné masové mobilizace veškerého ruského a sovětského obyvatelstva pro válku na všech frontách. Všeobecná branná povinnost a minimálně dvouletá základní vojenská služba měly zajistit, aby prakticky všichni muži ve vojenském věku získali dostatečný výcvik a zkušenosti v bojových specializacích. Předpokládalo se, že po splnění této povinnosti budou moci být znovu povoláni do aktivní služby a rychle odejít do války jako schopní vojáci. Většina ruských a sovětských bojových jednotek byla v době míru udržována v "kádrovém" stavu - ponechávaly si téměř plný počet důstojníků a mnoho poddůstojníků spolu s malým počtem vojáků. Ruská a sovětská doktrína a strategie vyžadovaly rozsáhlou mobilizaci záloh k doplnění těchto kádrových jednotek v době války. Tento přístup k živé síle tvořené kádrovými příslušníky a záložníky byl běžný mezi kontinentálními evropskými mocnostmi od konce 19. století až do studené války.
Ruská armáda se v době finanční krize v roce 2008 snažila přejít na plně dobrovolnickou bázi a tento přechod se jí nepodařilo v plné míře uskutečnit. Konec studené války a ukázka předností armády tvořené výlučně dobrovolníky během války v Perském zálivu v roce 1991 vedly mnoho států k ústupu od branných modelů. Ruská armáda zůstala věrná modelu založeném na kádrech a záložnících až do roku 2008, kdy Putin nařídil nově jmenovanému ministru obrany Anatoliji Serďukovovi, aby v důsledku finanční krize v roce 2008 přešel na profesionální model a reformoval ruskou armádu s cílem ušetřit náklady. Jedním z takových úsporných opatření bylo zkrácení doby povinné branné služby na 18 měsíců v roce 2007 a poté na jeden rok v roce 2008.
Ruská armáda nakonec vytvořila hybridní model, v němž se mísí odvedenci s profesionálními vojáky. Profesionální armáda je drahá, protože stát musí potenciálním dobrovolným rekrutům nabídnout mnohem vyšší platy a výhody než odvedencům, kteří nemají jinou možnost než sloužit. Serďukov rychle zjistil, že ruský obranný rozpočet si nemůže dovolit nabídnout taková lákadla, která by překonala staletý odpor Rusů k vojenské službě. Ruská armáda se tak stala směsicí dobrovolných profesionálních vojáků, kterým Rusové říkají kontraktniki, a jednoročních branců.
Zkrácením základní vojenské služby se ruské zálohy staly méně bojeschopnými. Odvedenci si obvykle osvojí základní minimum vojenských schopností během jednoho roku - ztracený druhý rok je období, během něhož by armáda tvořená důstojníky a poddůstojníky spolu s odvedenci za normálních okolností vycvičila své odvedence na smysluplnou úroveň bojeschopnosti. Přechod na jednoletou povinnou vojenskou službu v roce 2008 znamená, že poslední ročníky ruských mužů, kteří sloužili dva roky, jsou nyní ve věku kolem 30 let. Mladší záložníci v nejlepších věkových kategoriích pro nasazení do boje si odbyli pouze zkrácenou jednoletou službu.
Přednostní budování profesionálních sil a snižování priorit základní vojenské služby se pravděpodobně promítlo do oslabení byrokratických struktur potřebných pro mobilizaci. Mobilizace je vždy byrokraticky náročný podnik. Vyžaduje, aby místní úředníci v celé zemi dobře plnili úkol, který možná nikdy neprováděli a který nacvičují jen zřídka, pokud vůbec. Udržování byrokratické infrastruktury potřebné k provedení rozsáhlé mobilizace záloh vyžaduje značnou pozornost ze strany vyššího vedení - pozornost, které se jí v Rusku v posledních zhruba 15 letech pravděpodobně nedostávalo.
Putin se v uplynulém roce pokusil o mobilizaci už nejméně čtyřikrát, čímž pravděpodobně vyčerpal zásoby dostupných bojeschopných (a ochotných) záložníků před "částečnou mobilizací".
* Ruská armáda zahájila na podzim roku 2021 iniciativu nazvanou Ruská bojová armádní rezerva (ruská zkratka BARS), jejímž cílem bylo získat 100.000 dobrovolníků do organizace, která by je vycvičila a udržela v bojeschopném stavu ještě v záloze.Toto úsilí do značné míry selhalo a v době ruské invaze v únoru 2022 se podařilo vygenerovat jen zlomek cílové hodnoty.
* Ruské ozbrojené síly provedly v rámci příprav na invazi a souběžně s iniciativou BARS nedobrovolnou mobilizaci části svých pravidelných záloh. Podrobnosti o povolání před invazí jsou kusé, ale západní představitelé uváděli, že ruská armáda povolala "desítky tisíc" záložníků, aby doplnila jednotky před vpádem na Ukrajinu.
* Třetí, menší mobilizační vlna následovala po samotné invazi, kdy se objevily zprávy o povolání tisíců záložníků k doplnění ruských ztrát na začátku března 2022.
* Čtvrtou snahu o mobilizaci obyvatelstva do války Putin zahájil v červnu a urychlil v červenci 2022 výzvou k vytvoření "dobrovolnických praporů". Tento podnik byl ad hoc pokusem o skrytou mobilizaci. Kreml nařídil všem ruským "federálním subjektům" (správním jednotkám na úrovni gubernií), aby vytvořily každý alespoň jeden dobrovolnický prapor a aby ze svých rozpočtů vyplácely odvedence a bojové odměny. Tato snaha vygenerovala řadu dobrovolnických praporů, z nichž některé bojovaly na Ukrajině, třebaže nevalně.
Potvrzené ruské oblasti (federální subjekty) vytvářející "dobrovolnické" jednotky pro boje na Ukrajině ke dni 19. září 2022.
Nejnovější "částečná mobilizace" se bude opírat především o Rusy, kteří prokázali, že nechtějí bojovat, když nevstoupili do "dobrovolnických praporů" nebo do programu BARS. Je možné, že bude čerpat i z méně kvalifikovaných nedobrovolných záložníků, za předpokladu, že předchozí nedobrovolné mobilizace přivedly do armády nejpřipravenější jedince.
Současné provádění dobrovolné a nedobrovolné mobilizace pravděpodobně zatěžuje úředníky odpovědné za toto úsilí. Vojenští komisaři, místní úředníci, kteří skutečně prováděli nábor a povolávání branců a dobrovolníků, byli pravděpodobně zodpovědní za program BARS a určitě byli zodpovědní za předválečné nedobrovolné povolávání záloh, menší povolávání záloh po invazi a nábor do dobrovolnických praporů. Povolávání nedobrovolných záloh před invazí a po ní pravděpodobně pomohlo vojenským komisařům procvičit obecné postupy povolávání záloh. Následný důraz na generování dobrovolných rekrutů je však nejspíše od těchto postupů odvedl a donutil je soustředit se na zcela nové a neplánované úsilí. Zdá se, že vojenští komisaři mají nyní za úkol provádět oba typy mobilizace současně, neboť objevující se důkazy naznačují, že souběžně s nedobrovolnou mobilizací záloh pokračuje i vytváření "dobrovolnických praporů".
Současná "částečná mobilizace" také poukazuje na strukturální napětí v ruském systému vojenských sil, které vyplývá ze skutečnosti, že ministerstvo obrany se zřejmě dělí o odpovědnost za mobilizaci s místními vládními úředníky. V mobilizačním výnosu, který Putin podepsal 21. září, se uvádí, že ministerstvo obrany stanoví kvóty a termíny mobilizace záloh podle oblastí, ale za skutečné naplnění těchto kvót jsou zjevně odpovědní vojenští komisaři, kteří však podle všeho nepodléhají ministerstvu obrany, ale jsou spíše podřízeni místním a oblastním politickým představitelům. Není jasné, zda jsou prohlášení ministra obrany Šojgua o nároku na výjimky z povolání do zálohy pro vojenské komisaře závazná - zdá se, že ve skutečnosti nejsou. Šojgu například 21. září v rozhovoru oznámil, že studenti nebudou mobilizováni, přesto je vojenští komisaři mobilizovali. Dne 24. září si MO údajně předvolalo vojenské komisaře, aby je pokáralo za porušování jeho zásad, ale zdá se, že Putin musel vydat nový výnos, kterým studenty této povinnosti výslovně zprostil, což učinil 24. září. Tento zmatek přispěl k hněvu, který podněcuje protesty proti mobilizaci, a pravděpodobně odráží větší byrokratické zmatky v samotném mobilizačním systému.
Protesty a odpor proti nedobrovolné mobilizaci také odrážejí Putinovo opakované a překvapivé selhání při přípravě obyvatelstva na velkou válku. Ruští vysocí představitelé a mluvčí Kremlu se myšlence, že Rusko napadne Ukrajinu, vysmívali až do samotného začátku invaze. Putin nevyvinul žádné úsilí, aby své obyvatelstvo na válku připravil - zřejmě i někteří ruští vojáci zapojení do invaze byli překvapeni, když se z toho, co považovali za cvičení, vyklubal skutečný útok. Putin navíc vytrvale pokračoval v označování invaze jako "speciální vojenské operace", nikoliv jako války, a nenastavoval v Rusku informační podmínky, které by jeho obyvatele na tuto nedobrovolnou mobilizaci připravily.
Putinovo informační selhání je v tomto ohledu obzvláště důležité, protože na ruském území nejsou žádná ukrajinská vojska ani vojska NATO a nehrozí žádná invaze do ruského vnitrozemí. Nejsme v roce 1812, 1914 ani 1941. Faktory, které vedly k mobilizaci národa v předchozích ruských válkách, v této agresivní válce z vlastního rozhodnutí, ať už ji Putin před svým národem formuluje jakkoli, jednoduše chybí. Příklad druhé světové války, kdy se Rusové semkli pod svou vlajkou, je obzvláště nevhodný. Nacistická invaze byla pro Rusko doslova existenční hrozbou a tvořila součást otevřeně genocidní operace s cílem zotročit ty sovětské občany, které nezabije. Současný konflikt nemůže být od oné reality více vzdálen a žádné rétorické kličky nemohou nahradit brutální realitu postupu nacistických obrněnců jako podnětu k boji.
Rusko pro tento konflikt mobilizuje záložníky. Proces bude drsný, kvalita záložníků špatná a jejich motivace k boji pravděpodobně ještě horší. Systémy však existují v dostatečné míře, aby umožnily vojenským komisařům a dalším ruským úředníkům najít lidi a poslat je do výcvikových jednotek a odtud do války. Nízká kvalita dobrovolnických záložních jednotek vytvořených v rámci iniciativy BARS a dobrovolnických praporů je však zřejmě spolehlivým ukazatelem čistého nárůstu bojové síly, který může Rusko tímto způsobem očekávat. Tato mobilizace neovlivní průběh konfliktu v roce 2022 a nemusí mít příliš dramatický dopad na schopnost Ruska udržet současnou úroveň vojenského úsilí do roku 2023. Problémy, které podkopávají Putinovu snahu mobilizovat své lidi k boji, jsou konečně tak hluboké a zásadní, že je pravděpodobně nedokáže v nadcházejících měsících - a možná i letech - vyřešit. Putin pravděpodobně narazí na tvrdé limity ruské schopnosti vést rozsáhlou válku.
Současné provádění dobrovolné a nedobrovolné mobilizace pravděpodobně zatěžuje úředníky odpovědné za toto úsilí. Vojenští komisaři, místní úředníci, kteří skutečně prováděli nábor a povolávání branců a dobrovolníků, byli pravděpodobně zodpovědní za program BARS a určitě byli zodpovědní za předválečné nedobrovolné povolávání záloh, menší povolávání záloh po invazi a nábor do dobrovolnických praporů. Povolávání nedobrovolných záloh před invazí a po ní pravděpodobně pomohlo vojenským komisařům procvičit obecné postupy povolávání záloh. Následný důraz na generování dobrovolných rekrutů je však nejspíše od těchto postupů odvedl a donutil je soustředit se na zcela nové a neplánované úsilí. Zdá se, že vojenští komisaři mají nyní za úkol provádět oba typy mobilizace současně, neboť objevující se důkazy naznačují, že souběžně s nedobrovolnou mobilizací záloh pokračuje i vytváření "dobrovolnických praporů".
Současná "částečná mobilizace" také poukazuje na strukturální napětí v ruském systému vojenských sil, které vyplývá ze skutečnosti, že ministerstvo obrany se zřejmě dělí o odpovědnost za mobilizaci s místními vládními úředníky. V mobilizačním výnosu, který Putin podepsal 21. září, se uvádí, že ministerstvo obrany stanoví kvóty a termíny mobilizace záloh podle oblastí, ale za skutečné naplnění těchto kvót jsou zjevně odpovědní vojenští komisaři, kteří však podle všeho nepodléhají ministerstvu obrany, ale jsou spíše podřízeni místním a oblastním politickým představitelům. Není jasné, zda jsou prohlášení ministra obrany Šojgua o nároku na výjimky z povolání do zálohy pro vojenské komisaře závazná - zdá se, že ve skutečnosti nejsou. Šojgu například 21. září v rozhovoru oznámil, že studenti nebudou mobilizováni, přesto je vojenští komisaři mobilizovali. Dne 24. září si MO údajně předvolalo vojenské komisaře, aby je pokáralo za porušování jeho zásad, ale zdá se, že Putin musel vydat nový výnos, kterým studenty této povinnosti výslovně zprostil, což učinil 24. září. Tento zmatek přispěl k hněvu, který podněcuje protesty proti mobilizaci, a pravděpodobně odráží větší byrokratické zmatky v samotném mobilizačním systému.
Protesty a odpor proti nedobrovolné mobilizaci také odrážejí Putinovo opakované a překvapivé selhání při přípravě obyvatelstva na velkou válku. Ruští vysocí představitelé a mluvčí Kremlu se myšlence, že Rusko napadne Ukrajinu, vysmívali až do samotného začátku invaze. Putin nevyvinul žádné úsilí, aby své obyvatelstvo na válku připravil - zřejmě i někteří ruští vojáci zapojení do invaze byli překvapeni, když se z toho, co považovali za cvičení, vyklubal skutečný útok. Putin navíc vytrvale pokračoval v označování invaze jako "speciální vojenské operace", nikoliv jako války, a nenastavoval v Rusku informační podmínky, které by jeho obyvatele na tuto nedobrovolnou mobilizaci připravily.
Putinovo informační selhání je v tomto ohledu obzvláště důležité, protože na ruském území nejsou žádná ukrajinská vojska ani vojska NATO a nehrozí žádná invaze do ruského vnitrozemí. Nejsme v roce 1812, 1914 ani 1941. Faktory, které vedly k mobilizaci národa v předchozích ruských válkách, v této agresivní válce z vlastního rozhodnutí, ať už ji Putin před svým národem formuluje jakkoli, jednoduše chybí. Příklad druhé světové války, kdy se Rusové semkli pod svou vlajkou, je obzvláště nevhodný. Nacistická invaze byla pro Rusko doslova existenční hrozbou a tvořila součást otevřeně genocidní operace s cílem zotročit ty sovětské občany, které nezabije. Současný konflikt nemůže být od oné reality více vzdálen a žádné rétorické kličky nemohou nahradit brutální realitu postupu nacistických obrněnců jako podnětu k boji.
Rusko pro tento konflikt mobilizuje záložníky. Proces bude drsný, kvalita záložníků špatná a jejich motivace k boji pravděpodobně ještě horší. Systémy však existují v dostatečné míře, aby umožnily vojenským komisařům a dalším ruským úředníkům najít lidi a poslat je do výcvikových jednotek a odtud do války. Nízká kvalita dobrovolnických záložních jednotek vytvořených v rámci iniciativy BARS a dobrovolnických praporů je však zřejmě spolehlivým ukazatelem čistého nárůstu bojové síly, který může Rusko tímto způsobem očekávat. Tato mobilizace neovlivní průběh konfliktu v roce 2022 a nemusí mít příliš dramatický dopad na schopnost Ruska udržet současnou úroveň vojenského úsilí do roku 2023. Problémy, které podkopávají Putinovu snahu mobilizovat své lidi k boji, jsou konečně tak hluboké a zásadní, že je pravděpodobně nedokáže v nadcházejících měsících - a možná i letech - vyřešit. Putin pravděpodobně narazí na tvrdé limity ruské schopnosti vést rozsáhlou válku.
