Válka na Ukrajině v analýze ISW - 221. den (2. října)

Ve zvláštním vydání hodnocení vojenské situace se experti Institutu pro studium války (ISW) zaměřují na dramatické změny v ruském informačním prostoru po ruské porážce v okolí Lymanu a v Charkovské oblasti a na pozadí neúspěchů částečné mobilizace v Rusku. Ukrajinské síly dosáhly dalších úspěchů v okolí Lymanu v Doněcké oblasti a prolomily ruské obranné pozice v severovýchodní části Chersonské oblasti. Tento vývoj stručně shrnujeme a podrobněji se jím budeme zabývat zítra, až budou k dispozici další stvrzující informace.

Ukrajinský tank ve znovudobyté oblasti severně od Lymanu.

Ruská porážka v Charkovské oblasti a v Lymanu spolu s neschopností Kremlu provést efektivně a férově "částečnou mobilizaci" zásadně mění ruský informační prostor. Kremlem sponzorovaná média a ruští vojenští blogeři - významná komunita na telegramu složená z ruských válečných zpravodajů, bývalých úředníků ruské okupační správy a nacionalistů - truchlí nad ztrátou Lymanu a zároveň kritizují byrokratické selhání "částečné mobilizace". Kremelské zdroje a vojenští blogeři přičítají vojenské nezdary v okolí Lymanu a v Charkovské oblasti neschopnosti ruské armády řádně zásobovat a posilovat vlastní jednotky na severním Donbasu a stěžují si na nedostatek transparentnosti v informování o vývoji války.

Někteří hosté v silně cenzurovaných pořadech kremelské televize, které se vysílaly 1. října, dokonce kritizovali rozhodnutí ruského prezidenta Vladimira Putina anektovat čtyři ukrajinské oblasti před zajištěním jejich administrativních hranic nebo byť jen frontové linie a vyjadřovali pochybnosti o schopnosti Ruska obsadit někdy celá tato území. Kremelští propagandisté už neskrývají zklamání z průběhu "částečné mobilizace", často mluví o nezákonné mobilizaci některých mužů a upozorňují na problémy, jako je alkoholismus mezi nově mobilizovanými vojáky. Někteří účastníci naživo vysílaných televizních diskusí vyjádřili obavy, že mobilizace nevytvoří sílu potřebnou k opětovnému získání iniciativy na bojišti vzhledem k nízké kvalitě ruských záloh.

Ruský informační prostor se výrazně odchýlil od tvrzení Kremlu a ruského ministerstva obrany, že situace je obecně pod kontrolou. Současný nápor kritiky a informování o operačních vojenských detailech ze strany kremelských propagandistů se v uplynulém týdnu začal podobat diskursu vojenských blogerů. Kremelský narativ se soustředil na obecná prohlášení o vývoji situace a vyhýbal se podrobným diskusím o současných vojenských operacích. Kreml nikdy otevřeně nepřiznal zásadní neúspěch ve válce před zničující prohrou v Charkovské oblasti, která si vyžádala "částečnou mobilizaci" záloh.

Ruské ministerstvo obrany se soustavně soustřeďuje na zveličování ruských úspěchů na Ukrajině ve vágních optimistických prohlášeních, přičemž vynechává konkrétní detaily vojenské kampaně. V každodenních brífincích ruské MO uvádí více než jednou názvy stejných dobytých vesnic, jak zaznamenal ISW i nezávislí analytici, a ruské MO zřídkakdy zveřejňuje fotografické důkazy podporující tvrzení o ruských ofenzivách.

Ruské ministerstvo obrany se snaží tento druh narativu vnutit i vojenským blogerům. Poradce ruského ministra obrany Andrej Ilnickij 26. května vyzval ruské novináře a vojenské blogery, aby nezveřejňovali podrobné informace o průběhu války a vyhýbali se zveřejňování negativních informací, které by mohly Západu pomoci infiltrovat ruský informační prostor a zvítězit v "hybridní válce".

Vojenští blogeři směrnice MO z velké části nerespektovali a Putin je v této neposlušnosti zřejmě podpořil a 17. června je odměnil dlouhým osobním setkáním. Většina vojenských blogerů pokračuje v informování o ruských neúspěších na bojišti a v kritice neúspěchů při "částečné mobilizaci", nezřídka v ostrém tónu. Putin podle všeho žádného z významných vojenských blogerů za jejich otevřenost nepotrestal ani nedovolil, aby je potrestali jiní. Jejich kritiká vyjádření však nepustil do hlavního proudu ruského vysílání. Kremelští mluvčí na federálních televizních kanálech většinou nadále papouškovali linii MO a Kremlu - až do "částečné mobilizace".

Kremlem vyhlášená "částečná mobilizace" vyjevila široké ruské veřejnosti důsledky porážky v okolí Charkova a následně u Lymanu, čímž zničila snahu Kremlu líčit válku jako omezenou a celkově úspěšnou. Ruská porážka v okolí Lymanu vyvolala v hlavním ruském informačním prostoru ještě větší zmatek a negativní informování než ruské stažení z Kyjeva, Hadího ostrova nebo dokonce Charkova. Dopad Lymanu je pravděpodobně větší, neboť Rusové se nyní obávají, že budou mobilizování, aby řešili problémy na bojišti. Nezávislá ruská výzkumná organizace Levada Center zjistila, že více než polovina respondentů vyjádřila obavu, že by válka na Ukrajině mohla vést ke všeobecné mobilizaci, zatímco v únoru 2022 většina respondentů takové obavy neprojevovala. Rusové také pravděpodobně vidí, že Kreml provádí současnou "částečnou mobilizaci", která měla být omezeným povoláním kvalifikovaných záložníků, nezákonným a klamavým způsobem, což vystavuje další muže riziku, že budou mobilizováni k posílení kolabujících frontových linií.

Putin se při ochraně svého režimu spoléhá na kontrolu informačního prostoru v Rusku mnohem více než na masivní represivní aparát, který používal Sovětský svaz, takže chaos v informačním prostoru je pro Putina potenciálně ještě nebezpečnější než byl kdysi pro Sověty. Putin nikdy nevybudoval vnitřní represivní aparát, jaký měli Sověti v podobě KGB, jednotek ministerstva vnitra a Rudé armády, v potřebném rozsahu pro potlačení domácí opozice silou. Putin donedávna nezavedl ani ty druhy extrémní cenzury, které byly charakteristické pro sovětský stát. Rusové měli dlouho téměř volný přístup k internetu, sociálním médiím a virtuálním soukromým sítím (VPN) a Putin se pozoruhodně zdržel blokování telegramu, i když tato platforma odmítla jeho požadavky na cenzuru obsahu a i když svému národu zamezil přístup k jiným platformám. Ruský informační prostor se místo toho spoléhá na to, že novináři a hosté televizních talk-show budou prosazovat vynucenou autocenzuru, zejména poté, co Kreml přijal zákon, podle kterého hrozí Rusům až 15 let vězení za "diskreditaci armády". Kritika vojenských nezdarů a selhání při "částečné mobilizaci" na ruských federálních televizních kanálech, zejména po porážce u Lymanu, je proto odvážná a pro kremelské propagandistické pořady velmi neobvyklá. Poprvé se tak prostřednictvím oficiálních kremelských kanálů dostal do domácností průměrných Rusů tón a nálada některých kritických vyjádření vojenských blogerů ohledně toho, jak si Rusko vede ve válce.

Čečenský vůdce Ramzan Kadyrov a majitel Wagnerovy soukromé vojenské společnosti Jevgenij Prigožin během pádu Lymanu a po něm dále poškozovali zranitelné narativy Kremlu. Kadyrov 1. října zveřejnil nadsazenou tirádu, v níž obvinil ruské vojenské velení z neschopnosti rychle reagovat na zhoršující se situaci kolem Lymanu, a prohlásil, že Rusko musí čtyři anektované oblasti osvobodit všemi dostupnými prostředky včetně jaderných zbraní s nízkou účinností. Kadyrovovu kritiku ruského vojenského velení zopakoval Prigožin. Západ se pak soustředil na Kadyrovovo výhrožování jadernými zbraněmi, což zastřelo skutečný význam těchto prohlášení.

Kadyrov a Prigožin jsou pravými členy malé skupiny vůdců, které Rusové nazývají "siloviky" - lidí s významnou mocenskou základnou a s příslušností nebo přístupem k okruhu Putinových nejbližších lidí. Kadyrov proslul řadou nezodpovědných prohlášení a vychloubání, která se ne vždy dostanou do titulků a ne vždy formují narativy v Rusku. Ani Prigožin není obvykle dominantním hlasem, i když jeho význam v posledních týdnech vzrostl. Jejich prohlášení z 1. října však měla na ruský informační prostor zásadní vliv. Společně rozbili kremelský narativ, který se snažil zmírnit těžkost porážky v okolí Lymanu. Federální média se před Kadyrovovým prohlášením většinou vyjadřovala s nadějemi, že nově mobilizovaní muži a nasazené posily mohou v blízké budoucnosti udržet linii nebo provést protiútoky. Ale diskusní pořady na federálně kontrolovaných kanálech se okamžitě chopily prohlášení Kadyrova a Prigožina a přiměly komentátory v přímém televizním přenosu, aby se přidali ke kritice vyššího vojenského velení. Kremelští propagandisté dokonce museli přerušit vystoupení bývalého zástupce velitele ruského Jižního vojenského okruhu (JVO) Andreje Guruljova, když během přímého přenosu začal z porážky v Lymanu obviňovat vyšší vojenské velení.

Kadyrov a Prigožin svým prohlášením zřejmě veřejně oslabili Putinovo vedení, i když možná nechtěně. Kadyrov se konkrétně zaměřil na velitele Středního vojenského okruhu (SVO) generálplukovníka Alexandra Lapina a obvinil náčelníka generálního štábu armádního generála Valerije Gerasimova z krytí Lapinových selhání v Lymanu. Putin veřejně vyjádřil Lapinovi důvěru, když ruské MO 24. června oznámilo Lapinovo vítězství v okolí Lysyčansku. Západní vojenští představitelé rovněž uváděli, že Putin činí operativní vojenská rozhodnutí na Ukrajině a detailně řídí a kontroluje své vojenské velení. Putin je tedy pravděpodobně odpovědný nejen za rozhodnutí neposílit Lyman, ale i za rozhodnutí pokusit se o jeho udržení - což jsou fakta, která jsou pravděpodobně známa při nejmenším některým lidem z kruhu jeho nejbližších. Kadyrovův přímý útok na Lapina je tedy nepřímým útokem na Putina, ať už si to Kadyrov uvědomuje, nebo ne. Putin a jeho mluvčí o&tom, jak si vedou vojenští velitelé nebo jejich nástupci velmi úzkostlivě mlčí, a proto Kadyrovovo prohlášení a Prigožinova ozvěna stojí za zvláštní pozornost.

Putin si pravděpodobně uvědomuje, že Kadyrov a Prigožin se vydali nebezpečnou cestou, a tak vyvolal protireakci Kremlem kontrolovaných hlasů a vojenských blogerů vyjadřujících nesouhlas s přímou kritikou vojenských velitelů. Federální televizní kanály charakterizovaly Kadyrovovy výroky proti Lapinovi jako poněkud "ostré", zatímco vojenští blogeři tvrdili, že za porážku je spíše odpovědné ruské MO, a prohlašovali, že Lapin posádce v Lymanu nevelel.

Putin nacionalistické vojenské blogery, Kadyrova, válečné zpravodaje a bývalé představitele ruských okupačních správ dříve necenzuroval pravděpodobně proto, že je považoval za hlasy prosazující jím preferovanou politiku, kterým Rusové ochotní ho podporovat spíše důvěřují. ISW už dříve vyhodnotil, že Putin se pravděpodobně snaží udržet vojenské blogery na své straně a využít je k tomu, aby vytvořil nové obětní beránky za své neúspěchy na Ukrajině. Putin také mohl získat méně zkreslený pohled na to, co se děje na frontě, než jaký dostával od velení, což může být jeden z důvodů, proč se v polovině června setkal s vojenskými blogery. Ti zřejmě mají u svého publika pověst přesnějších zdrojů než ruské MO, protože informují o neúspěších a chybách a zároveň prosazují proválečné a vlastenecké názory. Putin se pravděpodobně snaží udržet si přízeň publika, které tito nacionalisté oslovují, protože propagují jeho velkolepou válečnou vizi.

Komunita vojenských blogerů však v souvislosti s porážkami a neúspěchy ruské války na Ukrajině možná začíná podkopávat Putinův narativ předkládaný jeho hlavnímu publiku, zejména když se jejich narativy rozšíří do mainstreamových médií kontrolovaných Kremlem. Vojenští blogeři se po zhroucení charkovské fronty stále častěji objevují v ruské státní televizi a v médiích napojených na Kreml a odvážně poukazují na neúspěchy ruského vojenského tažení a zároveň zveličují potřebu Ruska válku vyhrát i cenu, jakou by za to Rusové měli být připraveni zaplatit. Putin se pravděpodobně pokusil získat část vojenských blogerů zpět na svou stranu tím, že je pozval na svůj projev o anexi v Moskvě a začlenil je do hlavního mediálního proudu. Vojenští blogeři však vyvolávají nesplnitelná očekávání a kladou požadavky, které Putin a ruská vláda nemohou splnit. Trvají na tom, aby se Putin zmocnil celé Ukrajiny, zatímco ruské síly jsou schopny dosáhnout pouze postupných územních zisků v okolí Bachmutu a Avdijivky. Vyzývají ruské vojenské správy a ruské MO, aby vyřešily generační byrokratické problémy, které zamořují "částečnou mobilizaci". Pravděpodobně tak přispívají k problémům, jimž bude Putin doma v příštích měsících čelit, jakkoli se mu může zdát, že mu pomáhají překonat těžké období.

Putin možná zakouší zvláštní variantu problémů, s nimiž se setkával Michail Gorbačov v důsledku své politiky glasnosti (otevřenosti). Gorbačov v polovině 80. let částečně otevřel sovětský informační prostor v naději, že mu sovětští občané umožní nahlédnout do příčin špatného fungování zbyrokratizovaného sovětského státu, které nedokázal shora identifikovat. Sovětští občané se však nezastavili tam, kde Gorbačov chtěl nebo očekával, a místo toho začali útočit na celý sovětský systém. Reformy (perestrojka), které zahájil po období glasnosti, nakonec Sovětský svaz spíše zničily, než posílily.

Putin si je nepochybně tohoto schématu plně vědom a jistě nemá v úmyslu jej opakovat. Nikdy nezavedl sovětský stupeň kontroly nad ruským informačním prostorem, i když jej postupně zužuje pouze na jím tolerované platformy. Vojenské blogery zbavil nutnosti dodržovat Kremlem schválené narativy a zároveň ponechal otevřenou platformu, na níž prezentují své názory pro jádro voličů, na něž spoléhá, a nyní tyto názory dále šíří v mainstreamu. Uvidíme, kolik toho Putin bude tolerovat a co se stane, pokud - a jestli vůbec - se pokusí umlčet vojenské blogery a jejich kritiku, která je stále častěji kritikou jeho vlastních rozhodnutí a on ji prozatím nechává v Rusku kolovat.