Ruská útočná válka proti Ukrajině v analýze ISW - 1195. den (02.06.2025)

Ruská útočná válka proti Ukrajině v analýze ISW - 1195. den (02.06.2025)

Analytici amerického nevládního Institutu pro studium války (ISW) denně podrobně rozebírají situaci na bojišti ve válce mezi ruskými agresory a ukrajinskými obránci i politické, ekonomické a společenské souvislosti nejrozsáhlejšího konfliktu v Evropě od druhé světové války.

úterý 03.06.2025, 01:15

Ukrajinská a ruská delegace se 2. června setkaly v Istanbulu a dosáhly dohody pouze o výměně válečných zajatců. Rusko odmítlo předat Ukrajině memorandum s podmínkami mírového urovnání před zahájením jednání, což vedlo k tomu, že setkání bylo v podstatě neproduktivní a dále prodloužilo vyjednávací proces. Setkání ukrajinské a ruské delegace v Istanbulu trvalo zhruba hodinu.[1] Ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov, který v Istanbulu vedl ukrajinskou delegaci, uvedl, že Ukrajina navrhla 90denní příměří, propuštění všech válečných zajatců, návrat ukrajinských dětí unesených ruskými úřady a další kolo ukrajinsko-ruských rozhovorů mezi 20. a 30. červnem, které by měly připravit setkání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a ruského prezidenta Vladimira Putina.[2] Ruská delegace zřejmě odmítla návrh Ukrajiny na 90denní příměří. Ukrajinská a ruská delegace se dohodly na výměně těžce nemocných a zraněných válečných zajatců a válečných zajatců ve věku 18 až 25 let, což podle pozdějšího prohlášení ruské delegace zahrnuje celkem nejméně 1000 osob.[3] Delegace se rovněž dohodly na výměně těl padlých vojáků v počtu 6000 za 6000. Poradce ruského prezidenta Vladimir Medinskij, který vedl ruskou delegaci, uvedl, že Rusko navrhlo dvou- až třídenní příměří v neurčených oblastech fronty, aby obě strany mohly vyzvednout těla z bojiště.[4] Medinskij rovněž oznámil, že Ukrajina a Rusko vytvoří stálé lékařské komise, které budou provádět pravidelnou výměnu těžce zraněných válečných zajatců, aniž by bylo nutné čekat na "politická rozhodnutí".[5] Umerov poznamenal, že Rusko během schůzky nejprve předalo Ukrajině memorandum s podmínkami mírového urovnání a že Ukrajina dokument prostuduje během týdne, než se rozhodne o dalším postupu.[6] Umerov 28. května informoval, že Ukrajina naopak už předložila Rusku své memorandum – s dostatečným předstihem před jednáním 2. června.[7] ISW nadále soudí, že Rusko se snaží narušit mírový proces a prodloužit válku, aby dosáhlo dalších zisků na bojišti.[8]

Ukrajinská a ruská média 1. a 2. června zveřejnila hlavní body memorand obou stran. Ukrajinský server Suspilne zveřejnil 1. června plné znění ukrajinského memoranda, které se obráželo v Umerovových prohlášeních o ukrajinských návrzích během ukrajinsko-ruských jednání 2. června.[9] Ukrajinské memorandum požaduje:

● úplné a bezpodmínečné příměří ve vzduchu, na zemi i na moři jako předpoklad pro mírová jednání;

● opatření na budování důvěry, včetně návratu všech ukrajinských dětí a civilistů a výměny všech válečných zajatců;

● aby cílem jednání byla trvalá a dlouhodobá mírová dohoda, v rámci které Ukrajina získá spolehlivé bezpečnostní záruky a zachová si územní celistvost a schopnost připojit se k jakékoli bezpečnostní alianci, včetně NATO;

● aby Rusko a Ukrajina po červnovém setkání v Istanbulu pokračovaly v jednáních, pracovaly na opatřeních na budování důvěry a připravovaly se na budoucí schůzku Zelenského s Putinem.

Kremelská tisková agentura TASS po ukrajinsko-ruských jednáních z 2. června zveřejnila fotografie ruského memoranda.[10] Ruské memorandum je rozděleno do tří částí: první část definuje požadavky Ruska na "konečné urovnání" války, druhá část navrhuje dvě různé sady předběžných podmínek, které by Rusko přijalo jako součást příměří, a třetí část nastiňuje ideální časový harmonogram jednání z pohledu Ruska. První část ruského memoranda obsahuje seznam požadavků, které by Ukrajina měla přijmout jako součást dlouhodobé mírové dohody, včetně:

● mezinárodního uznání ruské okupace celé Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti a Krymu a úplného stažení ukrajinských sil z těchto oblastí;

● časově neomezeného závazku Ukrajiny k neutralitě (slib, že se nikdy nepřipojí k vojenským aliancím a koalicím), zákazu budoucí přítomnosti zahraničních vojáků a vojenské infrastruktury na Ukrajině, ukončení všech existujících bezpečnostních dohod Ukrajiny a trvalého zákazu jaderných zbraní v držení Ukrajiny;

● ochrany "plných práv, svobod a zájmů" Rusů a rusky mluvícího obyvatelstva na Ukrajině a přijetí zákonů proti "glorifikaci a propagandě nacismu".

Druhá část ruského memoranda požaduje, aby Ukrajina a Rusko zvolily jednu ze dvou cest k příměří. První cesta vyžaduje, aby se Ukrajina zcela stáhla z neobsazených oblastí Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti do neurčené vzdálenosti za hranice těchto oblastí. Druhá cesta vyžaduje, aby Ukrajina souhlasila s jiným souborem ruských požadavků, včetně:

● zákazu přemísťování všech svých jednotek s výjimkou stahování z Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti;

● ukončení veškerého úsilí o budování ukrajinských ozbrojených sil, zahájení demobilizace, ukončení stanného práva a uspořádání prezidentských voleb do 100 dnů od ukončení stanného práva a volby nové vlády;

● ukončení veškeré zahraniční vojenské pomoci, včetně dodávek satelitních snímků a zpravodajských informací, a zákaz veškeré zahraniční vojenské přítomnosti na Ukrajině.

Třetí část ruského memoranda doporučuje, aby Rusko a Ukrajina podepsaly dlouhodobější dohodu o příměří po výměně těl padlých vojáků a po dvou- až třídenním všeobecném příměří za účelem vyzvednutí těl z bojiště. Memorandum požaduje, aby se Ukrajina do 30 dnů od začátku příměří zcela stáhla z Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti a aby Ukrajina zvolila novou vládu předtím, než Rusko a Ukrajina podepíší formální mírovou dohodu.

V ruském memorandu se obrážejí dlouhodobé veřejné požadavky Kremlu, aby Ukrajina učinila významné územní a politické ústupky, zatímco Rusko samo žádné ústupky nenabízí. Středobodem ruského memoranda je dlouhodobý požadavek, aby jakékoli mírové urovnání řešilo "základní příčiny" války, jak je vnímá Rusko, a to konkrétně východní expanzi NATO od počátku 90. let a údajnou diskriminaci rusky mluvících obyvatel a ruské kultury ze strany Ukrajiny.[11] Kreml od začátku plné invaze v únoru 2022 volá po "denacifikaci" a "demilitarizaci" Ukrajiny, přičemž ISW už dříve poukazoval na to, že tyto pojmy znamenají požadavky na změnu režimu, instalaci proruské loutkové vlády na Ukrajině a výrazné omezení schopnosti Ukrajiny bránit se proti budoucí ruské agresi.[12] Kremelští představitelé důsledně požadují změnu režimu na Ukrajině a nepravdivě tvrdí, že všechny prozápadní ukrajinské vlády od ukrajinské revoluce důstojnosti v roce 2014 jsou "nelegitimní".[13] Putin a další kremelští představitelé opakovaně tvrdí, že Rusko by nemělo uzavírat ani respektovat žádné dohody se současnou "nelegitimní" ukrajinskou vládou, k čemuž ISW už dříve poznamenal, že jakákoli mírová dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou musí zahrnovat výslovné uznání současné ukrajinské vlády Ruskem.[14] Současná ukrajinská vláda je legitimní a nadále dodržuje ukrajinskou ústavu, takže požadavek Ruska, aby Ukrajina před uzavřením dlouhodobé mírové dohody zvolila novou vládu, je pouze dalším požadavkem na změnu režimu.

Putin v projevu proneseném 14. června 2024 požadoval, aby se ukrajinské síly začaly "úplně stahovat" z Ukrajinou kontrolovaného území v Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti (které Kreml v září 2022 nelegálně prohlásil za anektované) a aby Ukrajina oficiálně upustila od svého cíle vstoupit do NATO, dříve než bude Rusko souhlasit s příměřím a mírovými jednáními.[15] ISW zaznamenal, že k 14. červnu 2024 Rusko okupovalo přibližně 75 procent těchto čtyř oblastí a k 2. červnu 2025 okupuje 79,8 procenta. Ukrajina v současné době kontroluje zbývajících dvacet procent Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, což představuje celkem asi 21.616 kilometrů čtverečních území. Na zbývajících dvaceti procentech těchto čtyř oblastí se také nachází pět velkých měst (Cherson, Záporoží, Kramatorsk, Kosťantynivka a Slovjansk) s celkovým předválečným počtem obyvatel přes 1,3 milionu, k nimž je třeba ještě připočítat tisíce lidí, kteří žijí v menších městech a vesnicích na území těchto čtyř oblastí.[16] Ruské síly od začátku roku 2022 nebyly schopny dobýt města této velikosti a ruská armáda je po třech letech války a oslabení téměř jistě neschopná provést úspěšnou ofenzivní operaci k obsazení některého z těchto měst. ISW nadále soudí, že Rusko zůstává odhodláno prosazovat požadavky, které neznamenají nic menšího než úplnou kapitulaci Ukrajiny, a že Rusko bude tento cíl sledovat, dokud Putin bude věřit, že Rusko může Ukrajinu vojensky porazit.[17]

Ruská delegace odmítla tvrzení, že Rusko systematicky unáší ukrajinské děti. Šéf ukrajinské prezidentské kanceláře Andrij Jermak uvedl, že ukrajinská delegace předala Rusku jména "stovek" unesených ukrajinských dětí, které Rusko musí vrátit na Ukrajinu.[18] Medinskij tvrdil, že ukrajinský seznam obsahuje 331 jmen, přičemž zlehčoval důležitost tohoto seznamu tím, že se nejedná o "tisíce" nebo "miliony" dětí, ale o "desítky".[19] Medinskij tvrdil, že Rusko ukrajinské děti vrací, když ruské úřady najdou jejich rodiče nebo jiné zákonné zástupce, a že Rusko ukrajinské děti neuneslo, ale "zachránilo".[20] Medinského prohlášení bagatelizuje skutečný rozsah předválečných příprav Ruska, právní mechanismy a různé plány na utajení a ospravedlnění nucené deportace, nucené asimilace a militarizace ukrajinských dětí.[21] Ukrajina ověřila deportaci nejméně 19.456 ukrajinských dětí, přičemž k 2. červnu bylo na Ukrajinu vráceno pouze 1345 deportovaných ukrajinských dětí.[22] Humanitární výzkumná laboratoř Yaleovy univerzity odhadla počet deportovaných dětí k 19. březnu 2025 na téměř 35.000.[23] Zmocněnkyně Kremlu pro práva dětí Marija Lvovová-Bělovová (na kterou Mezinárodní trestní soud v březnu 2023 vydal zatykač za její roli v únosech ukrajinských dětí) tvrdila, že Rusko mezi únorem 2022 a červencem 2023 "přijalo" 700.000 ukrajinských dětí.[24] Úmluva Organizace spojených národů (OSN) o prevenci a trestání genocidy výslovně zakazuje násilné přesouvání dětí z jedné skupiny do druhé za účelem úplného nebo částečného zničení národnostní nebo etnické skupiny a považuje tato porušení za zločin genocidy.[25]

Ruská armáda zřejmě zintenzivňuje úsilí o rozšíření frontové linie v severní části Sumské oblasti na třech osách postupu severně a severovýchodně od města Sumy. Geolokalizované záběry zveřejněné 2. června naznačují, že ruské síly nedávno postoupily severně od Andrijivky (severně od města Sumy) a severovýchodně od Jablunivky (severovýchodně od města Sumy).[26] Ruští váleční blogeři tvrdili, že ruské síly nedávno obsadily Oleksijivku, Novomychajlivku a Kindrativku (všechny obce leží severně od města Sumy) a postoupily do severní části Andrijivky a na západ od Jablunivky a Kosťantynivky.[27] Ruské síly nedávno zintenzivnily pozemní útoky severně od města Sumy směrem na Andrijivku a severovýchodně od města Sumy směrem na Junakivku a Myropillja.[28] Ukrajinský vojenský pozorovatel Kosťantyn Mašovec 2. června uvedl, že jednotky ruské 18. motostřelecké divize (11. armádní sbor [AS], Leningradský vojenský okruh [LVO]) a 177. pluku námořní pěchoty (Kaspická flotila) bojují na liniích Kosťantynivka-Kindrativka a Volodymyrivka-Oleksijivka (všechna sídla leží severně od města Sumy).[29] Mašovec uvedl, že jednotky 104., 234. a 237. výsadkového pluku (VDV) (všechny jsou součástí ruské 76. výsadkové divize) operují podél linie Lokňa-Junakivka a západně od Lokně (všechny obce leží severovýchodně od města Sumy). Mašovec už dříve informoval, že ruské síly nedávno přesunuly jednotky 752. motostřeleckého pluku (3. motostřelecká divize, 20. vševojsková armáda [VA], Moskevský vojenský okruh [MVO]) a 200. motostřelecké brigády (14. AS, LVO) ze směrů Lyman a Časiv Jar, aby posílily ruské jednotky v severní části Sumské oblasti.[30]

Odhadovaná územní kontrola na sumském směru ke dni 2. června 2025 v 19:30 hodin SELČ.

Ruští představitelé už dlouho volají po zřízení nárazníkové zóny v severní části Sumské oblasti a v poslední době zintenzivnili snahy o vytvoření informačních podmínek, které by ospravedlnily obnovení ofenzivních operací směrem na město Sumy.[31] Ruské síly se pravděpodobně pokoušejí postoupit k linii Chotin-Chrapivščyna (jižně až jihovýchodně od Andrijivky a Junakivky) do vzdálenosti přibližně 12 až 15 kilometrů od Sum, což by jim umožnilo dělostřelecky ohrožovat celé město. Ruské síly pravděpodobně hodlají využít intenzivních dronových a dělostřeleckých útoků proti Sumám k podpoře dalšího postupu směrem k tomuto městu a pravděpodobně usilují o provedení ofenzivní operace s cílem Sumy v budoucnu obsadit. ISW nadále soudí, že je velmi nepravděpodobné, že by ruské síly byly schopny Sumy v krátkodobém až střednědobém horizontu dobýt, protože od července 2022 se nezmocnily žádného ukrajinského města s předválečným počtem obyvatel převyšujícím 100.000.[32]

Analytici pracující s otevřenými zdroji pokračují v objasňování škod na bojišti po sérii útoků ukrajinských dálkových dronů z 1. června. Analytici pracující s otevřenými zdroji na síti X tvrdí, že dostupné snímky zveřejněné 2. června naznačují, že ukrajinské speciální služby pravděpodobně zničily nebo poškodily čtyři bombardéry Tu-95 a tři bombardéry Tu-22M3 na letecké základně Bělaja v Irkutské oblasti a jedno letadlo včasného varování a řízení (AEW&C) A-50 na letecké základně Ivanovo v Ivanovské oblasti.[33] Analytici pracující s otevřenými zdroji na síti X dále tvrdí, že dostupné videozáznamy zveřejněné 1. a 2. června naznačují, že ukrajinské speciální služby zničily nebo poškodily pět bombardérů Tu-95 a jeden transportní letoun An-22 na letecké základně Oleňa v Murmanské oblasti.[34] Vedoucí ukrajinského centra pro boj proti dezinformacím poručík Andrij Kovalenko, který často informuje o úspěšných operacích ukrajinských dronů v Rusku, 2. června oznámil, že ukrajinské síly během útoku zničily nejméně 13 ruských letadel s pevnými křídly a celkem poškodily více než 40 letadel.[35] Ukrajinský vojenský pozorovatel Tatarigami 2. června uvedl, že Rusko od roku 1991 nevyrobilo žádné nové letouny Tu-95 ani Tu-22M3 a že před sérií útoků z 1. června mělo pouze 70 až 90 letadel Tupolev.[36] ISW bude nadále monitorovat satelitní snímky potvrzující útoky ukrajinských dronů na ruské letecké základny.

Klíčové poznatky:

* Ukrajinská a ruská delegace se 2. června setkaly v Istanbulu a dosáhly dohody pouze o výměně válečných zajatců. Rusko odmítlo předat Ukrajině memorandum s podmínkami mírového urovnání před zahájením jednání, což vedlo k tomu, že setkání bylo v podstatě neproduktivní a dále prodloužilo vyjednávací proces.

* Ukrajinská a ruská média 1. a 2. června zveřejnila hlavní body memorand obou stran.

* V ruském memorandu se obrážejí dlouhodobé veřejné požadavky Kremlu, aby Ukrajina učinila významné územní a politické ústupky, zatímco Rusko samo žádné ústupky nenabízí.

* Ruská delegace odmítla tvrzení, že Rusko systematicky unáší ukrajinské děti.

* Ruská armáda zřejmě zintenzivňuje úsilí o rozšíření frontové linie v severní části Sumské oblasti na třech osách postupu severně a severovýchodně od města Sumy.

* Analytici pracující s otevřenými zdroji pokračují v objasňování škod na bojišti po sérii útoků ukrajinských dálkových dronů z 1. června.

* Ukrajinské síly v poslední době postupovaly u Velyké Novosilky. Ruské síly v poslední době postupovaly u Lymanu, Časového Jaru a Torecka.

Odhadovaná územní kontrola v rusko-ukrajinské válce ke dni 2. června 2025 v 19:30 hodin SELČ.

Zdroj: Insitute for the Study of War (ISW)

Štítky:

válka

Ukrajina

Rusko

USA

ISW