Válka na Ukrajině v analýze ISW - 223. den (4. října)

Ukrajinské síly 4. října pokračovaly ve významných ziscích v Chersonské oblasti a současně pokračovaly v postupu v Charkovské a Luhanské oblasti. Ukrajinské síly osvobodily několik osad na východním břehu řeky Inhulec podél dálnice T2207 a donutily ruské síly ustoupit na jih k městu Cherson. Ukrajinské síly také pokračovaly v postupu na jih podél řeky Dněpr a dálnice T0403, přerušily dvě ruské pozemní komunikační linie (GLOC) v severní části Chersonské oblasti a zatlačily Rusy jižně od hranice mezi Chersonskou a Dnipropetrovskou oblastí směrem k Beryslavu. Ukrajinští vojenští představitelé poznamenali, že ukrajinská operace s cílem odříznout nepřítele od jeho zázemí ochromuje ruské pokusy o přesun další munice, záloh, mobilizovaných mužů a obranných prostředků na frontové pozice. Ukrajinské síly také pokračovaly v postupu východně od řeky Oskil v Charkovské oblasti a ruské zdroje tvrdily, že boje probíhají v blízkosti dálnice R66 Svatove-Kreminna.

Ukrajinský voják předvádí ruské zbraně ukořistěné v Bachmutu Doněcké oblasti.

Vyhlášení "částečné mobilizace" ruským prezidentem Vladimirem Putinem má v krátkodobém horizontu významnější dopady doma v Rusku než ve válce na Ukrajině, protože v interakci s neúspěchy Rusů na bojišti prohlubuje trhliny v informačním prostoru, které vnášejí zmatek do Putinových narativů a podkopávají je. Ukrajinské zdroje správně poznamenaly, že částečná mobilizace nepředstavuje v krátkodobém horizontu velkou hrozbu, protože ukrajinská protiofenzíva je rychlejší než efekty mobilizace. Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov dokonce prohlásil, že mobilizace v Rusku je "darem" pro Ukrajinu, protože Kreml se ocitá ve "slepé uličce", zmítán mezi svými neúspěchy a odhodláním udržet to, co uchvátil. Spory kolem špatně provedené částečné mobilizace spolu s výraznými ruskými porážkami v Charkovské oblasti a v okolí Lymanu prohloubily vnitřní rozbroje mezi proputinovskými ruskými nacionalistickými frakcemi a vytvářejí nové trhliny mezi hlasy, které oslovují jádro Putinových voličů.

Putin viditelně selhává při vyvažování protichůdných požadavků ruských nacionalistů, kteří jsou od začátku mobilizace stále bojovnější, přestože sdílejí Putinovy obecné válečné záměry a cíle na Ukrajině. Institut pro studium války (ISW) identifikoval tři hlavní frakce v současném ruském nacionalistickém informačním prostoru: ruské vojenské blogery a válečné korespondenty, bývalé ruské nebo proruské důstojníky a veterány a některé ruské "siloviky" - lidi s významnou mocenskou základnou a vlastními jednotkami. Putin si potřebuje udržet podporu všech tří těchto frakcí. Vojenští blogeři předkládají Putinovu vizi proválečnému publiku v Rusku a v samozvaných republikách s ruskou správou. Komunita veteránů pomáhá organizovat a podporovat kampaně s cílem získat nové vojáky. "Siloviki" zase poskytují bojovou sílu na bojišti. Putin potřebuje všechny tři frakce k udržení svého válečného úsilí, ale neúspěchy na Ukrajině v kombinaci s chaotickou "částečnou mobilizací" radikální nacionalistickou komunitu v Rusku zřejmě štěpí. Putin se v současné době snaží tuto komunitu uklidnit tím, že pouští do státní televize některé vojenské blogery, umožňuje "silovikům" vytvářet vlastní jednotky a pokračovat v útočných operacích v okolí Bachmutu a Doněcku a uklidňuje veterány tím, že nařizuje mobilizaci a zapojuje do válečného úsilí širokou veřejnost, jak veteráni už dlouho požadují.

Ruské neúspěchy v okolí Lymanu vyvolaly silnou a přímou kritiku velitele Centrálního vojenského okruhu (CVO) Alexandra Lapina, který údajně velel uskupení v oblasti Lymanu, jak ISW informoval už dříve. Tato kritika vycházela ze skupiny "siloviků", v jejímž čele stojí čečenský vůdce Ramzan Kadyrov a majitel Wagnerovy soukromé vojenské společnosti Jevgenij Prigožin. Kadyrov a Prigožin představují v bojových silách režimu nový hlas, který útočí na tradičnější a konvenčnější přístup k válce prosazovaný ruským ministrem obrany Sergejem Šojguem a vojenským velením. Chaotické provedení Putinova mobilizačního rozkazu, po němž následoval kolaps Lymské kapsy, vyvolalo v hlasitějším a radikálnějším Kadyrovově a Prigožinově táboře napětí, jehož projevem byl útok na MO a vojenské velení kvůli špatnému vedení války. Putin nemůže riskovat, že si Kadyrovův a Prigožinův tábor znepřátelí, protože Kadyrovovy čečenské jednotky a Prigožinovy žoldnéře z Wagnerovy skupiny na ukrajinském bojišti zoufale potřebuje. Nemůže také odstavit vedení MO, které poskytuje drtivou většinu ruské vojenské síly na Ukrajině a institucionální zázemí pro provádění mobilizačního rozkazu a pokračování ve válečném tažení.

Incident vyvolaný Kadyrovovým a Prigožinovým táborem způsobil roztržku mezi "siloviky" a vojenskými blogery, přičemž blogeři se Lapina zastali. Vojenští blogeři kritizují Kadyrovův útok na Lapina a tvrdí, že k němu vedl konkurenční boj mezi Lapinem a dvojicí Kadyrov-Prigožin. Kreml Kadyrova ani Prigožina za jejich přímé útoky na Lapina a ministerstvo obrany nepotrestal a místo toho svalil vinu za ruskou porážku v Charkovské oblasti na Západní vojenský okruh (ZVO). S Kremlem spřízněná média dokonce dělala rozhovory s vojenskými blogery, kteří Lapina vykreslovali jako hrdinu zachraňujícího jednotky ZVO uvízlé v Lymanu, pravděpodobně ve snaze přenést odpovědnost za ruskou porážku v této oblasti na nedávno propuštěného velitele ZVO generálplukovníka Alexandra Žuravleva. Vojenští blogeři, kteří před zmíněným incidentem Kadyrova nebo Prigožina často chválili, jsou nyní vůči komunitě "siloviků" skeptičtější a napadají je za to, že údajně sledují své vlastní zájmy.

Trhliny se navíc objevují i v samotné komunitě ruských vojenských blogerů. Ti se mezi sebou stále častěji obviňují z pochybného odborného renomé a jeden druhému upírají právo nabízet ruským ozbrojeným silám svá doporučení. Jeden vojenský bloger si stěžoval, že komentátoři bez patřičných vojenských zkušeností neoprávněně kritizují současné vojenské velitele, a žádal, aby se raději zaměřili na prosté vykreslení situace na frontě bez redakčních komentářů. Tato kritika byla z velké části namířena proti diskursu vojenských blogerů po ruské porážce v Lymanu a incidentu vyvolaného Kadyrovovým a Prigožinovým táborem. Na útoky zpochybňující renomé některých vojenských blogerů zareagovali ti vojenští blogeři, kteří se setkali se samotným Putinem a vystupují v Kremlem kontrolovaných televizních kanálech. Nyní prohlašují, že právě oni ukázali Putinovi skutečné nedostatky ruských sil, aby je mohl řešit.

Komunita veteránů je nespokojena s prováděním Putinovy mobilizace. ISW v květnu informoval, že nezávislá organizace veteránů zvaná Všeruské shromáždění důstojníků zveřejnila otevřený dopis, v němž vyzvala Putina, aby vyhlásil válku Ukrajině, vyhlásil částečnou mobilizaci a vytvořil nové válečné správy, které by mobilizační rozkaz vykonaly. Tyto nové správy by pravděpodobně zdokonalily nebo nahradily vojenské komisariáty, které současnou částečnou mobilizaci provádějí špatně. Shromáždění také vyzývalo Putina, aby uznal, že Rusko na Ukrajině bojuje proti NATO, nikoliv proti Ukrajincům, a to už dávno předtím, než tento narativ získal prominentní postavení v kremelském zdůvodnění jeho porážky v Charkovské oblasti a v Lymanu. Tato věkově starší, nacionalisticky orientovaná vojenská komunita Putina už dlouho upozorňuje na omezené možnosti jeho armády, na problémy v ruském vojensko-průmyslovém komplexu a na nedostatky ruského mobilizačního systému. Putin odmítl nařídit všeobecnou mobilizaci nebo vyhlásit válku Ukrajině a "částečná mobilizace" byla nejspíše provedena tak špatně, jak se obávali ti, kteří doporučovali rekonstrukci mobilizačního systému. Bývalý zástupce velitele ruského Jižního vojenského okruhu Andrej Gurulev prohlásil, že ruské vojenské velení musí přiznat svou neschopnost mobilizovat 300.000 bojeschopných záložníků a rozšířit mobilizační kritéria, pokud má mít Rusko naději na znovuzískání iniciativy v této válce. Gurulev dokonce vyjádřil podporu Kadyrovovu a Prigožinovu útoku na Lapina, čímž jen zvýraznil stále silnější roztříštěnost informačního prostoru nacionalistů.

Fragmentace ruského nacionalistického informačního prostoru by mohla mít významné domácí dopady a mohla by dokonce ovlivnit stabilitu Putinova režimu. Putin nebude schopen vyhovět vzájemně se vylučujícím požadavkům různých skupin. Kadyrov a Prigožin prosazují změnu způsobu vedení války v Rusku tak, aby to více vyhovovalo jejich nekonvenčním způsobům mobilizace personálu a boje. Veteráni prosazují tradičnější přebudování ruského vyššího vojenského velení a MO a převedení Ruska na konvenční způsob vedení války s konvenčním ruským MO. Ruští vojenští blogeři v současné době obhajují výběr vojenských velitelů Kremlem a zároveň pokračují v útocích na MO a vznášejí různé vlastní extrémní požadavky a doporučení - a přitom podrobně informují o nezdarech Ruska na frontě, jakkoli se je MO snaží umlčet. Putin si nemůže dovolit ztratit podporu žádné z těchto skupin, ani je nemůže všechny uspokojit, protože válka pokračuje a ruské jednotky budou i nadále trpět ztrátami. Otřesy způsobené porážkami v Charkově a v Lymanu, k nimž přispěla "částečná mobilizace" a její špatné řízení, vystavily tyto prohlubující se trhliny uvnitř Putinových klíčových voličských skupin zrakům všech Rusů. Mohly by dokonce začít zasévat představu, že Putin nemá svou vlastní základnu plně pod kontrolou. Důsledky takového vývoje pro jeho režim lze jen těžko předvídat.