Válka na Ukrajině v analýze ISW - 228. den (9. října)
█ CENZOR.CZ █ pondělí 10.10.2022, 07:00
Americký Institut pro studium války (ISW) se v tomto zvláštním vydání analýzy vojenské situace na Ukrajině zaměřuje na ruské domácí reakce na výbuch mostu v Kerčském průlivu z 9. října a na změny v ruském velení. Ukrajinské síly 9. října pokračovaly v postupu směrem k dálnici Svatove-Kreminna. Vývoji na bojišti se bude ISW podrobněji věnovat zítra.
Zčásti obnovený silniční provoz na Krymském mostě.
Útok na most v Kerčském průlivu spolu s nedávnými ruskými vojenskými neúspěchy a "částečnou mobilizací" vyvolává přímou kritiku ruského prezidenta Vladimira Putina a Kremlu ze strany ruské proválečné, nacionalisticky orientované komunity. Někteří vojenští blogeři, kteří tuto komunitu reprezentují a mluví s ní na telegramu, kritizovali neschopnost Putina a Kremlu řešit zásadní události otevřeně a poznamenali, že je těžké se kolem Putina semknout, když je jeho vláda tak tajnůstkářská. Jiní poznamenali, že Putin soustavně selhává při řešení incidentů, jako jsou potopení křižníku Moskva nebo výměna zajatých bojovníků z Azovstalu, které Kreml od bitvy o Mariupol soustavně démonizoval. Někteří vojenští blogeři uvedli, že Putin musí po výbuchu na Krymském mostě přijmout odvetná opatření, aby jeho mlčení nebylo vnímáno jako "slabost". Ti vojenští blogeři, kteří Putina nekritizovali, naopak kritizovali mlčení místopředsedy ruské bezpečnostní rady Dmitrije Medveděva, jenž dříve několikrát veřejně prohlásil, že útok na krymský most je ruskou "červenou linií". Přímá kritika Putina touto komunitou je téměř bezprecedentní. Drtivá většina vojenských blogerů a dalších nacionalististů nadále vyjadřuje Putinovým cílům na Ukrajině podporu a dosud z neúspěchů a nezdarů obviňovala ruské vojenské velení nebo ruské ministerstvo obrany (MO).
Tato kritika z tábora přívrženců války může naznačovat rostoucí pochybnosti o Putinově schopnosti splnit slíbený cíl "denacifikace" Ukrajiny a může oslabit Putinovu popularitu v jeho voličském jádru. Putinovy deklarované cíle invaze, kterou zahájil 24. února, velmi souzněly s názory nacionalisticky orientované komunity, která se pevně hlásí k ideologii historické a kulturní nadřazenosti Ruska a jeho práva na kontrolu nad územími bývalého Sovětského svazu a ruského impéria. Nedávné vojenské neúspěchy však vyvolaly u některých vojenských blogerů obavy o Putinovu oddanost této ideologii, přičemž někteří blogeři ho dokonce obviňují, že tuto ideologii neprosazoval ani před invazí v únoru 2022. Jeden z vojenských blogerů 7. října poznamenal, že je znechucen ruskou politickou elitou včetně Putina kvůli tomu, že po Euromajdanu v roce 2014 nebyla za celou dobu schopna obsadit Ukrajinu a nakonec provedla "hnusnou speciální vojenskou operaci", která jen dále sjednotila Ukrajince a Západ proti Rusku.
Nespokojenost vojenských blogerů s Putinovou neschopností prosadit vlastní "červené linie" má kořeny v jeho neschopnosti řádně nastavit informační podmínky před invazí na Ukrajinu. Putin před invazí řekl, že "červenými liniemi" jsou rozšiřování NATO a dodávky strategických zbraňových systémů na Ukrajinu, včetně systémů schopných nést jaderné zbraně. Od začátku invaze však tyto "červené linie" veřejně neupravil. Vojenští blogeři se tak upnuli na "červené linie" deklarované Medveděvem, které Putin veřejně nepotvrdil, natož aby je prosadil, a tím ještě prohloubil jejich zklamání. Kreml od samého počátku ponechával prostor pro nejasnosti ve své vlastní vizi války, což může ohrozit jeho trvalou podporu mezi lidmi, jejichž uším libě znějí ty nejextrémnější a nejvelkolepější cíle.
Jiní ruští nacionalisté, propagandisté a představitelé okupačních správ obviňují bezpečnostní služby a ruské ministerstvo obrany (MO), což je jev, který může v dlouhodobém ohledu Putinův režim podkopávat. Novinář listu Komsomolskaja pravda a plukovník ruské armády v záloze Viktor Baranec svalil odpovědnost za výbuch na mostě v Kerčském průlivu na ruské bezpečnostní služby, které označil za "zrádce". Barancovy výroky vyvolaly vlnu kritiky ze strany vojenských blogerů, z nichž někteří ho dokonce obvinili, že volá po cenzuře vojenských blogerů a je napojen na zahraniční agenty. Ruský propagandista Vladimir Solovjov otevřeně obvinil ruské MO, že pouze vydává zbytečná prohlášení, místo aby skutečně získalo iniciativu na bojišti. Kreml možná vychází vstříc známé nechuti vojenských blogerů k ruskému MO, aby z jeho vojenského velení udělal obětního beránka za vlastní vojenské neúspěchy.
Mění se i vnímání trajektorie války a ukrajinských schopností a Rusové prožívají drsné probuzení. Ruské zdroje uznaly, že ukrajinská jižní protiofenziva představuje významnou hrozbu pro ruské síly na celém území jižní Ukrajiny. Toto přiznání je významným odklonem od předchozího narativu, kterého se propagandisté, vojenští blogeři a ruské MO drželi po celé měsíce, totiž že ukrajinská protiofenziva v Chersonské oblasti je nemožná nebo že selhala. Ruské zdroje mění svá alibi a tvrdí, že Ukrajinci by bez přímé účasti NATO nebyli úspěšní, čímž rozvíjejí narativ, že Rusko bojuje spíše proti mocnému západnímu bloku než proti podřadné Ukrajině. Z informací dostupných v otevřených zdrojích není jasné, jak takové výmluvy působí na domácí publikum, ale náhlý odklon od několik měsíců trvajících prohlášení o neschopnosti Ukrajiny postupovat na jihu může vyvolat určité obavy u ruské veřejnosti, kterou už tak jímá strach z mobilizace.
Ruské hlasy v informačním prostoru žádají, aby ruská armáda pomstila výbuch na mostě přes Kerčský průliv tím, že znovu získá iniciativu na bojišti a obnoví kampaň raketových úderů proti ukrajinské infrastruktuře. Solovjov citoval výrok Vladimíra Lenina, že "válku je třeba vést doopravdy, nebo ji nevést vůbec", a vyzval k masivní kampani úderů na ukrajinskou kritickou infrastrukturu. Vojenští blogeři a představitelé okupačních správ se k Solovjovovým výrokům připojili a vyjádřili obavy z opakovaného útoku na Krymský most.
Je stále zřejmější, že ruské hlasy v informačním prostoru si stále více uvědomují, že válka se nevyvíjí dobře. Napadají kremelskou strategii mlčení a vyzývají Putina, aby se veřejně zapojil do války. Jeden z vojenských blogerů dokonce poznamenal, že v Rusku nastal čas pro "radikální, rychlou a naléhavou změnu". Není jasné, zda bude Putin schopen těmto požadavkům na změnu plně vyhovět. Putin se může pokusit s touto kritikou něco dělat nebo ji odvrátit na schůzce s členy ruské bezpečnostní rady, která je naplánována na 10. října. To, že se v informačním prostoru objevují formulace ok naléhavé potřebě změn v Kremlu, může pro Putina představovat hrozbu, pokud nebude schopen provést změny nezbytné pro smysluplnou úpravu trajektorie války.
Putin pokračuje v přesunech na postech vysokých vojenských velitelů, zřejmě aby ze sebe setřásl vinu a obnovil nadšení v extremistické komunitě příznivců války. Kreml 8. října oznámil, že velení celé "speciální vojenské operace", jak Putin označuje probíhající invazi na Ukrajinu, převzal armádní generál Sergej Surovikin. Ruská proválečná nacionalistická komunita toto oznámení uvítala. Kanál telegramu spojený s Wagnerovou soukromou vojenskou společností ovládanou Jevgenijem Prigožinem spekuloval, že budou následovat další změny. Kanál tvrdil, že Kreml v důsledku incidentu na Krymském mostě plánuje v nadcházejícím týdnu vyměnit také ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu armádního generála Valerije Gerasimova. Aniž by nabídli důkazy, autoři této informace dodali, že Šojgua nahradí gubernátor Tulské oblasti Alexej Ďumin a Gerasimova vystřídá zástupce náčelníka generálního štábu generálporučík Alexandr Matovnikov.
Ruská proválečně naladěná nacionalistická komunita přivítala Surovikinovo jmenování s iracionálním nadšením. Někteří vojenští blogeři zřejmě považovali Surovikinovo jmenování za důkaz toho, že Putin konečně vytváří jednotný štáb, který bude řídit celou vojenskou operaci, a že Surovikin dokonce může mít větší pravomoce než náčelník ruského generálního štábu. Tyto komentáře vykreslují Surovikinovo jmenování jako pokračování toho, co považují za Putinovu ztrátu důvěry v ruské MO a generální štáb a obrat k totálnějšímu a brutálnějšímu stylu velení a vedení války, který preferují. Tyto reakce jsou zvláštní vzhledem k tomu, že Surovikin je konvenční ruský generálský důstojník, který údajně od července velí ruským operacím na jižní Ukrajině. V této roli sotva získal gloriolu, protože ruské síly tam nedobyly žádné významné pozice a ve skutečnosti pod jeho velením utrpěly velké ztráty v západní části Chersonské oblasti.
Válce nakloněná komunita spoléhá na to, že Surovikinova údajná "tvrdost" bude stačit ke změně trajektorie války. Jeden z vojenských blogerů chválí Surovikina jako vůdce, jenž podniká rozhodné kroky - za jeho velení "mohou okamžitě padat hlavy" a "nedělá ceremonie s hloupými veliteli". Surovikinovu tvrdost chválí i další vojenští blogeři. Představa, že Surovikin je "tvrdší" než jeho předchůdce armádní generál Alexandr Dvornikov nebo kterýkoli z dalších vysokých ruských velitelů, je bizarní. Dvornikov, stejně jako Surovikin a všichni ostatní velitelé ruských vojenských okruhů, sloužili ve vysokých funkcích v Sýrii, kde v bojích projevovali mimořádnou brutalitu. Dvornikov se stal známým jako "syrský řezník" kvůli krutosti, s jakou ruské jednotky pod jeho velením vedly válku. Vojenští blogeři podobným způsobem oslavovali také Dvornikovovo údajné jmenování velitelem ruských jednotek na Ukrajině, na což zřejmě už zapomněli. Jakékoli zmírnění brutality, s níž ruské jednotky bojují na Ukrajině, bylo důsledkem buď Putinova rozhodnutí, nebo přirozených limitů ve schopnostech ruské armády - nikoli důsledkem změkčilosti ruských generálů, kteří jim dříve veleli.
"Tvrdost", kterou tak miluje komunita nakloněná válce, je kromě toho osobnostním rysem ze sovětské éry, na němž se podepsalo brutální zacházení se sovětskými občany a zejména s vojenským personálem. Vyvolává v podřízených strach, který brání poctivému oznamování problémů nebo neúspěchů, podporuje lhaní a svalování viny na jiné a vytváří robotický přístup k plnění rozkazů, jenž přispěl k dosavadním ruským neúspěchům na Ukrajině. Pokud je Surovikin skutečně ještě toxičtějším lídrem než jeho předchůdci, problémy ruské armády se tím jen prohloubí.
Prigožin poskytl rozhovory, které zřejmě potvrzují zprávy západních a ruských insiderů o roztříštěnosti Kremlu a možných čistkách. Prigožin v reakci na toto oznámení vysekl Surovikinovi poklonu: připomněl, že Surovikin během srpnového pokusu o převrat v roce 1991 naskočil do tanku a "spěchal zachránit svou zem". K pokusu o převrat došlo, když se skupina zastánců tvrdé linie snažila zbavit moci generálního tajemníka komunistické strany Michaila Gorbačova a zabránit mu v dalším kroku směřujícím k rozpadu Sovětského svazu. V Moskvě vyšli do ulic demonstranti podporující Gorbačova a jeho politiku a Surovikin se je snažil potlačit. Jednotky, jimž velel, tehdy zabily tři civilisty. Prigožin poznamenal, že Surovikin měl v roce 1991 pravdu, když usiloval o zachování Sovětského svazu, a že Prigožin sám stál na špatné straně spolu s dalšími lidmi oklamanými sliby Západu. Prigožin dodal, že mnozí, kteří byli také oklamáni, nedokázali prozřít jako on, a temně poznamenal, že ti, kdo zničili Sovětský svaz, jsou v Rusku dodnes živí a zdraví.
Putin nemůže udělat tu jedinou věc, kterou požaduje jeho voličstvo zastávající tvrdou linii - nemůže vyhrát válku. Přeobsazování vysokých velitelských postů nevyřeší systémové problémy, které od počátku invaze brzdí ruské operace, logistiku, obranný průmysl a mobilizaci. Obětní beránci mohou od Putina odvrátit kritiku jen na určitou dobu a to, že se objevila přímá kritika Putinova vedení mezi jeho nejoddanějšími voliči zastávajícími tvrdou linii, je zřejmě předzvěstí budoucí nespokojenosti této skupiny lidí.
Eskalace, ať už konvenční nebo jaderná, nemůže Putinovy problémy vyřešit. Pokud budou ruské síly schopny rozšířit své útoky proti ukrajinským velkoměstům nebo kritické infrastruktuře, nebo pokud bude Putin ochoten použít proti Ukrajině taktické jaderné zbraně, může jen doufat, že tím na čas zastaví ukrajinské protiofenzivy. Takové útoky neumožní jeho silám dobýt Ukrajinu a dosáhnout cílů, které požadují extrémní válečně naladění ruští nacionalisté. Mohou však vyvolat reakci Západu, kterou by ruští zastánci tvrdé linie považovali za potvrzení svých argumentů - ovšem za cenu zničení zbývající vojenské síly Ruska a jeho schopnosti dosáhnout čehokoli, co má skutečnou cenu. Co by se mohlo stát, kdyby Putin ztratil podporu voličů, kteří jsou nejvíce oddáni jeho vizi? Těžko říci.
Tato kritika z tábora přívrženců války může naznačovat rostoucí pochybnosti o Putinově schopnosti splnit slíbený cíl "denacifikace" Ukrajiny a může oslabit Putinovu popularitu v jeho voličském jádru. Putinovy deklarované cíle invaze, kterou zahájil 24. února, velmi souzněly s názory nacionalisticky orientované komunity, která se pevně hlásí k ideologii historické a kulturní nadřazenosti Ruska a jeho práva na kontrolu nad územími bývalého Sovětského svazu a ruského impéria. Nedávné vojenské neúspěchy však vyvolaly u některých vojenských blogerů obavy o Putinovu oddanost této ideologii, přičemž někteří blogeři ho dokonce obviňují, že tuto ideologii neprosazoval ani před invazí v únoru 2022. Jeden z vojenských blogerů 7. října poznamenal, že je znechucen ruskou politickou elitou včetně Putina kvůli tomu, že po Euromajdanu v roce 2014 nebyla za celou dobu schopna obsadit Ukrajinu a nakonec provedla "hnusnou speciální vojenskou operaci", která jen dále sjednotila Ukrajince a Západ proti Rusku.
Nespokojenost vojenských blogerů s Putinovou neschopností prosadit vlastní "červené linie" má kořeny v jeho neschopnosti řádně nastavit informační podmínky před invazí na Ukrajinu. Putin před invazí řekl, že "červenými liniemi" jsou rozšiřování NATO a dodávky strategických zbraňových systémů na Ukrajinu, včetně systémů schopných nést jaderné zbraně. Od začátku invaze však tyto "červené linie" veřejně neupravil. Vojenští blogeři se tak upnuli na "červené linie" deklarované Medveděvem, které Putin veřejně nepotvrdil, natož aby je prosadil, a tím ještě prohloubil jejich zklamání. Kreml od samého počátku ponechával prostor pro nejasnosti ve své vlastní vizi války, což může ohrozit jeho trvalou podporu mezi lidmi, jejichž uším libě znějí ty nejextrémnější a nejvelkolepější cíle.
Jiní ruští nacionalisté, propagandisté a představitelé okupačních správ obviňují bezpečnostní služby a ruské ministerstvo obrany (MO), což je jev, který může v dlouhodobém ohledu Putinův režim podkopávat. Novinář listu Komsomolskaja pravda a plukovník ruské armády v záloze Viktor Baranec svalil odpovědnost za výbuch na mostě v Kerčském průlivu na ruské bezpečnostní služby, které označil za "zrádce". Barancovy výroky vyvolaly vlnu kritiky ze strany vojenských blogerů, z nichž někteří ho dokonce obvinili, že volá po cenzuře vojenských blogerů a je napojen na zahraniční agenty. Ruský propagandista Vladimir Solovjov otevřeně obvinil ruské MO, že pouze vydává zbytečná prohlášení, místo aby skutečně získalo iniciativu na bojišti. Kreml možná vychází vstříc známé nechuti vojenských blogerů k ruskému MO, aby z jeho vojenského velení udělal obětního beránka za vlastní vojenské neúspěchy.
Mění se i vnímání trajektorie války a ukrajinských schopností a Rusové prožívají drsné probuzení. Ruské zdroje uznaly, že ukrajinská jižní protiofenziva představuje významnou hrozbu pro ruské síly na celém území jižní Ukrajiny. Toto přiznání je významným odklonem od předchozího narativu, kterého se propagandisté, vojenští blogeři a ruské MO drželi po celé měsíce, totiž že ukrajinská protiofenziva v Chersonské oblasti je nemožná nebo že selhala. Ruské zdroje mění svá alibi a tvrdí, že Ukrajinci by bez přímé účasti NATO nebyli úspěšní, čímž rozvíjejí narativ, že Rusko bojuje spíše proti mocnému západnímu bloku než proti podřadné Ukrajině. Z informací dostupných v otevřených zdrojích není jasné, jak takové výmluvy působí na domácí publikum, ale náhlý odklon od několik měsíců trvajících prohlášení o neschopnosti Ukrajiny postupovat na jihu může vyvolat určité obavy u ruské veřejnosti, kterou už tak jímá strach z mobilizace.
Ruské hlasy v informačním prostoru žádají, aby ruská armáda pomstila výbuch na mostě přes Kerčský průliv tím, že znovu získá iniciativu na bojišti a obnoví kampaň raketových úderů proti ukrajinské infrastruktuře. Solovjov citoval výrok Vladimíra Lenina, že "válku je třeba vést doopravdy, nebo ji nevést vůbec", a vyzval k masivní kampani úderů na ukrajinskou kritickou infrastrukturu. Vojenští blogeři a představitelé okupačních správ se k Solovjovovým výrokům připojili a vyjádřili obavy z opakovaného útoku na Krymský most.
Je stále zřejmější, že ruské hlasy v informačním prostoru si stále více uvědomují, že válka se nevyvíjí dobře. Napadají kremelskou strategii mlčení a vyzývají Putina, aby se veřejně zapojil do války. Jeden z vojenských blogerů dokonce poznamenal, že v Rusku nastal čas pro "radikální, rychlou a naléhavou změnu". Není jasné, zda bude Putin schopen těmto požadavkům na změnu plně vyhovět. Putin se může pokusit s touto kritikou něco dělat nebo ji odvrátit na schůzce s členy ruské bezpečnostní rady, která je naplánována na 10. října. To, že se v informačním prostoru objevují formulace ok naléhavé potřebě změn v Kremlu, může pro Putina představovat hrozbu, pokud nebude schopen provést změny nezbytné pro smysluplnou úpravu trajektorie války.
Putin pokračuje v přesunech na postech vysokých vojenských velitelů, zřejmě aby ze sebe setřásl vinu a obnovil nadšení v extremistické komunitě příznivců války. Kreml 8. října oznámil, že velení celé "speciální vojenské operace", jak Putin označuje probíhající invazi na Ukrajinu, převzal armádní generál Sergej Surovikin. Ruská proválečná nacionalistická komunita toto oznámení uvítala. Kanál telegramu spojený s Wagnerovou soukromou vojenskou společností ovládanou Jevgenijem Prigožinem spekuloval, že budou následovat další změny. Kanál tvrdil, že Kreml v důsledku incidentu na Krymském mostě plánuje v nadcházejícím týdnu vyměnit také ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka generálního štábu armádního generála Valerije Gerasimova. Aniž by nabídli důkazy, autoři této informace dodali, že Šojgua nahradí gubernátor Tulské oblasti Alexej Ďumin a Gerasimova vystřídá zástupce náčelníka generálního štábu generálporučík Alexandr Matovnikov.
Ruská proválečně naladěná nacionalistická komunita přivítala Surovikinovo jmenování s iracionálním nadšením. Někteří vojenští blogeři zřejmě považovali Surovikinovo jmenování za důkaz toho, že Putin konečně vytváří jednotný štáb, který bude řídit celou vojenskou operaci, a že Surovikin dokonce může mít větší pravomoce než náčelník ruského generálního štábu. Tyto komentáře vykreslují Surovikinovo jmenování jako pokračování toho, co považují za Putinovu ztrátu důvěry v ruské MO a generální štáb a obrat k totálnějšímu a brutálnějšímu stylu velení a vedení války, který preferují. Tyto reakce jsou zvláštní vzhledem k tomu, že Surovikin je konvenční ruský generálský důstojník, který údajně od července velí ruským operacím na jižní Ukrajině. V této roli sotva získal gloriolu, protože ruské síly tam nedobyly žádné významné pozice a ve skutečnosti pod jeho velením utrpěly velké ztráty v západní části Chersonské oblasti.
Válce nakloněná komunita spoléhá na to, že Surovikinova údajná "tvrdost" bude stačit ke změně trajektorie války. Jeden z vojenských blogerů chválí Surovikina jako vůdce, jenž podniká rozhodné kroky - za jeho velení "mohou okamžitě padat hlavy" a "nedělá ceremonie s hloupými veliteli". Surovikinovu tvrdost chválí i další vojenští blogeři. Představa, že Surovikin je "tvrdší" než jeho předchůdce armádní generál Alexandr Dvornikov nebo kterýkoli z dalších vysokých ruských velitelů, je bizarní. Dvornikov, stejně jako Surovikin a všichni ostatní velitelé ruských vojenských okruhů, sloužili ve vysokých funkcích v Sýrii, kde v bojích projevovali mimořádnou brutalitu. Dvornikov se stal známým jako "syrský řezník" kvůli krutosti, s jakou ruské jednotky pod jeho velením vedly válku. Vojenští blogeři podobným způsobem oslavovali také Dvornikovovo údajné jmenování velitelem ruských jednotek na Ukrajině, na což zřejmě už zapomněli. Jakékoli zmírnění brutality, s níž ruské jednotky bojují na Ukrajině, bylo důsledkem buď Putinova rozhodnutí, nebo přirozených limitů ve schopnostech ruské armády - nikoli důsledkem změkčilosti ruských generálů, kteří jim dříve veleli.
"Tvrdost", kterou tak miluje komunita nakloněná válce, je kromě toho osobnostním rysem ze sovětské éry, na němž se podepsalo brutální zacházení se sovětskými občany a zejména s vojenským personálem. Vyvolává v podřízených strach, který brání poctivému oznamování problémů nebo neúspěchů, podporuje lhaní a svalování viny na jiné a vytváří robotický přístup k plnění rozkazů, jenž přispěl k dosavadním ruským neúspěchům na Ukrajině. Pokud je Surovikin skutečně ještě toxičtějším lídrem než jeho předchůdci, problémy ruské armády se tím jen prohloubí.
Prigožin poskytl rozhovory, které zřejmě potvrzují zprávy západních a ruských insiderů o roztříštěnosti Kremlu a možných čistkách. Prigožin v reakci na toto oznámení vysekl Surovikinovi poklonu: připomněl, že Surovikin během srpnového pokusu o převrat v roce 1991 naskočil do tanku a "spěchal zachránit svou zem". K pokusu o převrat došlo, když se skupina zastánců tvrdé linie snažila zbavit moci generálního tajemníka komunistické strany Michaila Gorbačova a zabránit mu v dalším kroku směřujícím k rozpadu Sovětského svazu. V Moskvě vyšli do ulic demonstranti podporující Gorbačova a jeho politiku a Surovikin se je snažil potlačit. Jednotky, jimž velel, tehdy zabily tři civilisty. Prigožin poznamenal, že Surovikin měl v roce 1991 pravdu, když usiloval o zachování Sovětského svazu, a že Prigožin sám stál na špatné straně spolu s dalšími lidmi oklamanými sliby Západu. Prigožin dodal, že mnozí, kteří byli také oklamáni, nedokázali prozřít jako on, a temně poznamenal, že ti, kdo zničili Sovětský svaz, jsou v Rusku dodnes živí a zdraví.
Putin nemůže udělat tu jedinou věc, kterou požaduje jeho voličstvo zastávající tvrdou linii - nemůže vyhrát válku. Přeobsazování vysokých velitelských postů nevyřeší systémové problémy, které od počátku invaze brzdí ruské operace, logistiku, obranný průmysl a mobilizaci. Obětní beránci mohou od Putina odvrátit kritiku jen na určitou dobu a to, že se objevila přímá kritika Putinova vedení mezi jeho nejoddanějšími voliči zastávajícími tvrdou linii, je zřejmě předzvěstí budoucí nespokojenosti této skupiny lidí.
Eskalace, ať už konvenční nebo jaderná, nemůže Putinovy problémy vyřešit. Pokud budou ruské síly schopny rozšířit své útoky proti ukrajinským velkoměstům nebo kritické infrastruktuře, nebo pokud bude Putin ochoten použít proti Ukrajině taktické jaderné zbraně, může jen doufat, že tím na čas zastaví ukrajinské protiofenzivy. Takové útoky neumožní jeho silám dobýt Ukrajinu a dosáhnout cílů, které požadují extrémní válečně naladění ruští nacionalisté. Mohou však vyvolat reakci Západu, kterou by ruští zastánci tvrdé linie považovali za potvrzení svých argumentů - ovšem za cenu zničení zbývající vojenské síly Ruska a jeho schopnosti dosáhnout čehokoli, co má skutečnou cenu. Co by se mohlo stát, kdyby Putin ztratil podporu voličů, kteří jsou nejvíce oddáni jeho vizi? Těžko říci.
Situační mapy bojišť na Ukrajině
Klíčové poznatky:
* Ukrajinské síly pokračovaly v postupu východně od řeky Oskil ve směru na Luhanskou oblast a vstoupily do Stělmachivky (asi 18 km západně od města Svatove. Ruské síly zahájily neúspěšné útoky na Burdaku ležící na hranici Charkovské oblasti s Ruskem a na Terny severovýchodně od Lymanu.
* Ruské zdroje hlásily, že se ruské síly pokusily zaútočit ve směru na Ternovi Pody (přibližně 30 km severozápadně od Chersonu). Ukrajinské zdroje hlásily, že ruské síly pokračovaly v dělostřeleckých, raketometných a leteckých úderech na nově osvobozené osady v severní části Chersonské oblasti.
* Ukrajinské zdroje informovaly, že ukrajinské síly odrazily více než 30 útoků v oblasti Bachmutu a Avdijivky. Ruské síly zahájily neúspěšný útok jihozápadně od Doněcku.
* Ruské síly zaútočily řízenými střelami na obytné čtvrti města Záporoží.
* Ruský vojenský bloger obvinil Severní Osetii a Vladikavkaz z neplnění mobilizačních rozkazů kvůli nedbalosti a osobním zájmům oblastních představitelů.
* Ukrajinské zdroje informovaly, že ruské okupační úřady stěhují své rodiny z Chersonské oblasti na Krym a ze Starobilsku do Luhansku.
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: Institute for the Study of War
* Ukrajinské síly pokračovaly v postupu východně od řeky Oskil ve směru na Luhanskou oblast a vstoupily do Stělmachivky (asi 18 km západně od města Svatove. Ruské síly zahájily neúspěšné útoky na Burdaku ležící na hranici Charkovské oblasti s Ruskem a na Terny severovýchodně od Lymanu.
* Ruské zdroje hlásily, že se ruské síly pokusily zaútočit ve směru na Ternovi Pody (přibližně 30 km severozápadně od Chersonu). Ukrajinské zdroje hlásily, že ruské síly pokračovaly v dělostřeleckých, raketometných a leteckých úderech na nově osvobozené osady v severní části Chersonské oblasti.
* Ukrajinské zdroje informovaly, že ukrajinské síly odrazily více než 30 útoků v oblasti Bachmutu a Avdijivky. Ruské síly zahájily neúspěšný útok jihozápadně od Doněcku.
* Ruské síly zaútočily řízenými střelami na obytné čtvrti města Záporoží.
* Ruský vojenský bloger obvinil Severní Osetii a Vladikavkaz z neplnění mobilizačních rozkazů kvůli nedbalosti a osobním zájmům oblastních představitelů.
* Ukrajinské zdroje informovaly, že ruské okupační úřady stěhují své rodiny z Chersonské oblasti na Krym a ze Starobilsku do Luhansku.
█ CENZOR.CZ █
Zdroj: Institute for the Study of War
