Nestává se často, aby na haldách verbální hlušiny vyrašil básnický talent. V případě Mgr. Ing. Ivany Řápkové, primátorky Chomutova a vůdčí osobnosti severočeské umělecké skupiny Uhlí, je však takové označení zcela na místě. Politička obdařená výjimečně tlustým básnickým střevem vydává v pražském nakladatelství Otvor novou sbírku poezie, kterou definitivně překračuje hranice regionu a potvrzuje své při nejmenším celostátní ambice. Snad i proto změnila původně zamýšlený název Válcovny trub na Aulenspiegel, titul srozumitelný v mnohem širším, přeshraničním kontextu.

Epicentrem sbírky Aulenspiegel jsou intimní reflexe morální klaustrofobie pociťované v „aulách“, oněch „slavnostních síních ega“, které jsou pro mistryni figurativního jazyka Řápkovou symbolem společenské nadutosti a intelektuální prázdnoty.

Prvním oddílem sbírky, nazvaným Tabula rasa, prosakuje existenciální úzkost umělkyně, jež právě vstupuje do politického života a odmítá se přizpůsobit jeho nesrozumitelné prozodii (básně Prior i ty, Konkursní podstata, Poklad na Kamencovém jezeře, Vyosená). Pocit zmaru nad společenskými a hospodářskými ději, jejichž smysl jí často uniká, básnířka halí do hávu přírodní lyriky (Český Dub, Tajga v lesoparku, BreBerka Blues, Zemkův ráj to na pohled).

Zbavit se tohoto pocitu dokáže až ve fiktivních rozhovorech s autoritami, které zásadním způsobem utvářely či dosud utvářejí její politický, ekonomický a umělecký život (Saša aneb Všichni dobří Nováci, Poslední zápich, Popeláři). Tyto dialogy jsou stěžejní částí druhého oddílu sbírky, jejž Mgr. Ing. Řápková symbolicky pojmenovala Po škole. Zvláštní zmínku zasluhuje poéma 100 + 1 Pipek, vyznívající jako posmrtný hold milovanému zápočtáři doc. Jiřímu Pipkovi z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Dočasný příklon k intimní lyrice vrcholí skladbou Kindlstube, dojemně prostou, vděkem naplněnou ódou žákyně na dalšího oblíbeného učitele: „Každý tě vzýval/Marek i Standa//Každý byl rival/byla jich banda/úplný příval//Byl jsi můj mýval/já zas tvá panda“.

„Zpěv mezer mezi literami“ z druhé části sbírky předznamenává její třetí oddíl, nesoucí podtitul Básně bez titulu. V něm se autorka definitivně odpoutává od rigidního rýmovaného praverše, který ve vysvětlivkách posměšně nazývá „pterodaktyl“, a soustředí se na rozvolňování textu do těžko srozumitelných koláží, s jakými se setkáváme například u Apolináře. Zdá se, že poselství básní, jako jsou (bez názvu), (bez názvu) nebo (bez názvu) chápe jen úzký okruh „účastníků zájezdu“. Autorka tedy ponechává na čtenáři, zda má dost chuti a odvahy naskočit za jízdy a - obrazně řečeno - jet v tom s ní.

V době, kdy je šaškovská čepice skoro nezbytnou součástí intelektuální garderoby českých politiků, vypadá na hlavě básníka skoro nepatřičně. Sbírka Aulenspigel však nenechává nikoho na pochybách, že Mgr. Ing. Řápková takovou pokrývku hlavy unosí se suverenitou a poťouchlostí Enšpígla české politické scény.

Rafael Fára

P. S.: V těchto dnech byla Mgr. Ing. Řápková za sbírku básní Aulenspiegel nominována na výroční literární cenu Chomutovský čížek/Komotauer Zeisel, kterou uděluje oblastní sdružení Společnosti česko-německého přátelství.

Mgr. Ing. Ivana Řápková: Aulenspiegel, 23 stran. Vydává nakladatelství Otvor v edici Básně v póze.

ŽÁDEJTE U DOBRÝCH KNIHKUPCŮ!

Slovo o autorovi: Rafael Fára (vlastním jménem Rafael Fahrrad) se narodil v roce 1938 německému otci a české matce v Duchcově. Po válce byla jejich rodina odsunuta do východní části Německa. Fára studoval na univerzitě v Lipsku dějiny mezinárodního dělnického hnutí a řadu let pak pracoval jako personalista automobilky Wartburg v Eisenachu. Od 90. let žije střídavě na volné noze v bavorském Bambergu a u české sestřenice v Chebu. K jeho koníčkům patří filatelie a automobilový sport.